„Nemám kredit,“ zazní rychlá odpověď. „Tak mi pošli pohled.“ „No ty ses snad zbláznila!“ obrátil oči v sloup můj dospělý, ale stále ještě pubertální syn. Radši opouštím nádraží.
Ve středu jsem vyndala ze schránky pohled s Prachovskými skalami: „Máme se dobře, vaří skvěle a děti ani moc nezlobí.“ Tak jsem se nezbláznila.
Synáček si přece vzpomněl, nebo že by jenom šel příkladem dětem v oddíle? Pohled jsem si vystavila za sklo kredence. Každopádně si ho vzhledem k době SMS a věku mého syna schovám na památku.
„Děkuji ti za pohled.“- „No jo, psali všichni, tak jsem taky napsal a nejmíň na patnáct pohledů jsem se podepisoval,“ prohlásil doma můj syn.
