Poslední prezidentská amnestie vypadá jako velké gesto na rozloučenou, při němž ale nikdo nedomyslel (nebo dobře domyslel), jaké bude mít důsledky. Rozhodnutí Václava Klause zklamalo hodně lidí, stejně jako mě.

Vývojem situace jsem začala chápat jeho postoj k Evropské unii i ke globálnímu oteplování. Ale vyhlášení amnestie mě zklamalo.

Když pominu velké kauzy, které do toho spadají, udivuje mě, proč dostali například milost rodiče, kteří neplatí alimenty na své děti? Jak k tomu přijde ten druhý rodič, který dítě vychovává? Často se po dlouhých tahanicích něčeho domohl. Třeba alespoň potrestání viníka.

A jak k tomu vlastně přijdou děti, na které jejich vlastní rodiče neplatí? Pro výchovu dětí je samozřejmě nejdůležitější dát jim lásku.

Jenže lásky se člověk nenají. A každý, kdo má děti, ví, že k jejich řádné výchově jsou holt potřeba i ty peníze, aby děti jednou byly platnými občany v této zemi.

Způsob protestu proti prezidentské amnestii jen dokazuje, že se historie opakuje a že každý správný Čech četl Švejka.