Prostě jsem byl odhodlán čutat do meruny za každého počasí, později si udělat na hřišti žízeň a posedět u pivečka. Postupem času vše vyprchává, parta slábne, pivo se zdražuje, prostě není to ono.

Ale zpět k hokeji. Rakovnický hokej mne zřejmě okouzlil atmosférou na stadionu. To snad nelze ani popsat.

Mezitím, co pořizuji snímky z utkání a snažím se soustředit na dění na kluzišti, se za mnou ozývá potlesk, tu směřuje „normální“ poznámka na účet hlavního sudího, kritice neujdou ani hosté. Prostě vše, co ke slušnému fandění patří a co dělá atmosféru v halách a stadionech zajímavou a jedinečnou.

Jen jeden nedostak, vlastně dva, bych našel na domácích utkáních hokejistů Rakovníka. Chybí mi zde bubny, skandování, větší podpora hráčů z publika. Nevím, zda existuje věrný fanklub hokejistů. Pokud ne, je to obrovská škoda, už kvůli největší návštěvnosti v celé soutěži.

Paradoxem je, že čím více se rakovnickému celku daří, tím méně začíná chodit diváků. Doufám, a vedení klubu jistě také, že se jednalo pouze o výjimku. Možná však někteří fandové na stadion již nedorazí. Třeba si je odnesl za jejich „řádění neřádění“ čert.