Taky tu parkuje pět motorek a další „potřebné věci.“ Auto stojí samozřejmě na ulici.

Často se taky z té garáže nese po celém domě různý chemický smrad a tyto věty: „To je strašný, včera jsem si to sem položil, dneska už to tu není! Táta je fakt hroznej, ty jeho balzový piliny napadaly do motoru, co jsem ho včera umyl! Vezmu do ruky šroubovák a jsem celej od šmíru! Kdo mi dal ty kýble na motorku?!“

Když to zaslechnu, vždy mě popadne trochu škodolibá radost. No jo, tři kohouti na jednom smetišti, ať si táta užije!

Ale občas si pomyslím: Škoda, že nikdo nevolá, kde je mouka, že chtěl uvařit knedlíky, nebo dokonce upéct buchtu, a nemůže mouku najít. To se bohužel nikdy nikomu nechce… Ani mně ne. Ale já musím…