Pátého srpna se v hlavě střídaly melodie a texty, ostatně stejně jako každý jiný den. Jedna písnička však přece jen vítězila. „Žádný prachy nemám, jen co přelezu zeď, tak možná, že chytím dobrej stop. Někdo zastaví, já řeknu - jeď…“

A je tu šestého a slova téhle skvělé Země antilop už si zpívám pěšinkou k hradu. No, těším, moc se těším, samozřejmě. Vzpomínám a vyprávím, jak tu hráli poprvé, jak už je to vlastně dávno. Jak často strašně lilo a vždycky všechny kapely vydržely. (U Kamelotů, ale nejen u nich, by se koneckonců dalo i pochopit, kdyby v dešti hrát odmítli.) Vydrželi pořadatelé, a co se vším mívali práce, vydrželi návštěvníci, protože co koncert, to perla, a „Léto“ je jen jednou za rok.

Ale dneska naštěstí neprší, naše kroky jsou svižnější a svižnější. Pamatuji ty plochy igelitů, záplavu deštníků a pláštěnek a především opatření pro muzikanty. I kdyby, plakát přece hlásá, že koncert se koná za každého počasí.

Pamatuji na Křivoklátě už hodně. Pamatuji Křikule, LNB, Takyléto… Však co nás čekalo u bran naší středověké chlouby v páteční, dlouho očekávaný večer, mě bude mrzet hodně dlouho. Židle v pootevřených dveřích k pokladně. Odcházející hloučky. Zklamaní příchozí. Co se děje? Vyprodáno! Co mi budete povídat? Pamatuji naplněné nádvoří či areál Kolečko. Také na šest stovek návštěvníků! Před deseti, dvanácti, patnácti lety, na Žalmana, na Kameloty, Nezmary, na Pospíšila, Mišíka, na Rychtáře… A ozývají se další. - My sem jedeme osmdesát kilometrů, to nám neříkejte ani v legraci! - Já jsem sem ráno volal, řekli jste, že se rozhodně hraje. - To já jsem sem volal ještě odpoledne.

Proč mi někdo neřekl, že je něco jinak, než uvádí plakát nebo internetové stránky? Také prozkoumám internetové stránky. Přijde mi to sice nedokonalé, plakát by měl přece jen zůstat nejvíce informujícím listem, někdo nemá možnost internetu, chataři, rekreanti, odpočívají, užívají sluníčka, ne počítače, a co vodáci, plují naším krajem, přečtou, přijdou na Kameloty… Otočit a zpět! Ale vždyť neprší… Otočit a zpět! I kapela prý chtěla hrát venku… Hraje se v prostorách hradu. Ano, to si vypátrám až na internetu. Ale, že kapacita je tu omezená a nevejdete se, to se ovšem nedočtete NIKDE! Ani na plakátě, ani na internetu, ani vám to nikdo neřekne do telefonu odpoledne před vystoupením.

V rozhovoru pro Deník Roman Horký řekl, že se dozvěděl o nejvyšším počtu návštěvníků koncertu právě jejich kapely. Romane, a to jste neviděl desítky dalších, ovšem smutných a naštvaných tváří všech zklamaných, kteří toho večera nechápavě klopýtali od Křivoklátu, rozpačitě sedali do aut na parkovištích, vzpomínali a říkali si - Tak snad příště, jinde.

Autor: Monika Pokorná