Kdo knihu asi psal a proč? A co teprve kdo všechno ji měl v rukou a četl z ní… Jaký byl, jak se mu v té době žilo a proč knihu četl?

Až teď na Křivoklátě se mi to vlastně podařilo. První kniha byla na první pohled krásná, barevná, sváteční, jistě ji neotvíral kde kdo.

Druhá kniha, pro hospodyňky, vlastně vypadala jako ta dnešní. Řádky písmen pravděpodobně s radami, co a jak v kuchyni, názvy kapitol, recepty uspořádané jako dnes. A k tomu jednoduché náčrty a kresby kreslené černou tuží či inkoustem. Je s podivem, že tahle obyčejná kniha vydržela v knihovně několik stovek let a že si ji můžeme přečíst stejně jako lidé ve čtrnáctém století. Je to takové malé umělecké dílko, které vypovídá o tehdejší době.
Naše knihy jsou dnes téměř stejné. Jsou snad jednodušší, stejně jako jejich výroba. Mnohé z nich rozhodně nejsou malým uměleckým dílem, ale určitě také vypovídají o naší době. Lidé si je snad přečtou ještě za sto, dvě stě i více let.Nebudou k tomu totiž potřebovat žádné přístroje. Jen knihu otevřou a něco se o nás dozví.

Jen doufám, že nám tyto zprávy tištěné na papíře vydrží, a že po nás nezůstane jen unifikovaná hromada cédéček a elektronických čteček, které nebudou k ničemu, protože už nebude existovat přístroj, který by tyhle virtuální knihy přehrál. Zatím to vypadá, že nás ty papírové přečkají…