V sobotu se běžela v Unhošti Čertovská pětka. Sešlo se na ní napříč kategoriemi rekordních 194 závodníků a právě tady si Martina třetím místem v průběžném pořadí velmi pomohla.

Sezona ale pro ni nebyla jednoduchá, poněvadž ji ze sedmi závodů vyřadila únavová zlomenina bércové kosti. „Bylo to jenom z přetrénování. Dala jsem do toho víc, než tělo uneslo, a málo jsem regenerovala," prozradila.

Nebylo to poprvé, kdy její kariéru narušilo zranění. Loni vynechala podzim kvůli jiné únavové zlomenině, tentokrát prstu na noze. Letošní Čertovskou pětku naštěstí stihla a odbyla si na ní premiéru. „Třetí místo mi ale věnovala výborná Ivana Jedličková, která běžela se svým synem, takže byla pomalejší," usmívala se maminka tří dětí. Také ona zasvěcuje do běžeckého sportu staršího syna, jehož se chystá přihlásit na sobotní Slánské běhy.
Sama začala s aktivním sportem až dlouho po třicítce. Před třemi lety byla jedním z impulsů touha většiny žen – udržet si, nebo vylepšit postavu. „Hledala jsem vhodný sport, který se dá skloubit s rodinou. Běhání je nejméně časově náročné. Pomáhá mi vyčistit si hlavu od starostí a na všechno zapomenout. Je to takový ventil," řekla s tím, že zkoušela i jiná odvětví. Ta však byla limitovaná přesným časem a cestováním. „Běhání je nezávislé," dodala.

Od pobíhání po lese brzy dospěla do fáze, kdy chtěla poměřit své síly s konkurencí. Na internetu studovala techniku běhu a nakonec absolvovala speciální kurz, česky řečeno – Běhu bez úsilí.

Pak už byl jen krůček k tomu, aby naskočila do seriálu Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka, v němž v letošním ročníku bodovalo přes tři sta žen a mužů všech věkových kategorií.

Jak bylo zmíněno, má na dosah první příčku, tudíž si může pomalu chystat místo na další pohár, zatím nejcennější. „Je to příjemné," přiznala Martina, jež může být inspirací jiným ženám a dívkám.