„Byli jsme natolik vyvážení, že se věřilo, že minimálně do Superfinále dokráčíme a tam si dojdeme pro titul,“ řekl devětadvacetiletý gólman v rozhovoru pro Deník.

Předminulý týden jste byl vyhlášen nejlepším gólmanem sezony. Jaké jsou pocity po získání trofeje?
Samozřejmě je to ocenění, kterého si vážím. Vyhrál jsem ho podruhé, první ocenění jsem dostal už tři roky zpátky. Je to velká pocta, obzvlášť když hlasovali odborníci, novináři, lidi fundovaní k tomu, aby o té anketě rozhodovali. Je to fajn a doufám, že to ještě někdy vyhraju. Není to ale priorita. Je to ocenění dlouholeté práce a času, který tomu dávám, takže určitě fajn, ale cíle jsou jinde. Bohužel tím, že se sezona nedohrála, jsme si za týmovým cílem nemohli dojít. Okamžitě bych to vyměnil, nicméně sezona byla taková, jaká byla, ukončila se bohužel jiným způsobem, než bychom si přáli. Je to fajn ocenění, ale teď už práce zase směřuje k další sezoně.

Měl jste v sezoně výtečná čísla. Sledujete statistiky?
Musím se přiznat, že občas na ta čísla kouknu. Záleží na tom, jak se vyvíjí sezona. Třeba ten půlrok před mistrovstvím světa a následující dva měsíce poté byly komplikované, nebylo to takové, jak bych si to představoval, respektive hlavně po tom mistrovství. Tam jsem ty statistiky moc nesledoval, věděl jsem, že na tom nejsem bůhvíjak dobře, tak jsem na to ani nechtěl koukat. Spíš jsem se snažil vyčistit si hlavu. Když se ale daří, jako to bylo v té loňské sezoně, tak se na statistiky občas podívám. Trošku mě to i motivuje, abych to udržel v číslech jako na začátku sezony. Občas se kouknu na gólmana soupeře. To mě zajímá. V rodině máme statistické geny, alespoň co se týče sportovních statistik, matematická mi moc nejde (smích). Obecně ty sportovní statistiky mám rád, mám to po tátovi a sleduju to.

Jak se vám vůbec chytá za boleslavskou obranou?
Velmi snadno a zároveň velmi těžce. Na jednu stranu je to obrovská zodpovědnost, ať už vůči vedení, které nám vytváří skvělé podmínky, tak i vůči ostatním klukům, kteří očekávají, že všechno chytím, a že když někde ztratí balon a něco přes ně projde, tak to budu mít já. V tomhle je to těžké. Zároveň je to snadné v tom, že kluci jsou schopní pokrýt většinu střel a akcí, ať už výborným napadáním, nebo blokem. Gólman, který chce chytat v Boleslavi, se na tohle všechno musí připravit. Myslím, že s Péťou Musilem jsme na to připravení dobře.

Vaši spoluhráči říkali, že věřili v týmový úspěch v play-off. Cítil jste to stejně?
Stoprocentně. Do play-off jsme šli výborně fyzicky, takticky i psychicky připravení. Tým měl zkušenosti, spousta kluků hrála v zahraničí. Lidsky si to neuvěřitelně sedlo. Byli jsme natolik vyvážení, že jsem věřil tomu, že ne že nebudeme mít soupeře, ale že minimálně do Superfinále dokráčíme a tam si dojdeme pro titul. Bohužel to ale dopadlo tak, jak to dopadlo.

Jak jste vůbec v kabině reagovali na zprávy o ukončení sezony a zrušení play-off?
Vlastně nijak. Odehráli jsme první dvě čtvrtfinále, v tu chvíli ještě nikdo nic netušil. Pak jsme od pondělí do středy trénovali, ve středu jsme měli klasický herní trénink. Rozjeli jsme se domů a ve čtvrtek byla sezona ukončena. My jsme se tak loučili s tím, že nás za dva tři dny čeká třetí čtvrtfinále, ale potom jsme se dva měsíce neviděli.

Jak jste se v nucené pauze udržoval v kondici?
Jak říká náš kondiční trenér, po týdnu a půl jsme najeli na udržovací režim. Pro mě to v podstatě byl začátek letní přípravy, protože těch běhů a posiloven tam bylo hodně. De facto po tom týdnu a půl jsme začali pětkrát týdně trénovat, jen jsme přešli z toho společného režimu na individuální. Obden jsme posílali výstupy, kolik se toho naběhalo, jaké jsme měli váhy v posilovně. Nástup přípravy byl velmi rychlý, a tím, že bylo jasné, že sezona je ukončena, jsme věděli, že na tu přípravu bude hodně času. Pro kluky to asi byla víceméně pohoda, pro mě jako gólmana, co toho v životě moc nenaběhal, maximálně v letní přípravě, to bylo od začátku náročné. To k tomu ale patří. Musím říct, že fyzicky se cítím velmi dobře, asi jsem nezažil moc předsezónních příprav, kdy jsem na tom byl na začátku června tak jako letos.

Ještě ke srazu reprezentace. Asi bylo příjemné zase po delší době vidět i hráče z jiných týmů, že?
Určitě. Naposledy jsme se viděli na kvalifikaci v Lotyšsku na přelomu ledna a února. Pár kluků se tehdy rozhodlo na té akci nereprezentovat, to znamená, že jsme se tam sešli v trošku jiném složení, bylo tam hodně nových, mladých kluků. Najednou se tak ze mě stal asi třetí nejstarší hráč týmu. Musím ale říct, že jak v Lotyšsku, tak i teď na soustředění si tým po lidské stránce sedl celkem dobře. Tak nějak se tam tvoří noví lídři, kteří musí tým vést a usměrňovat mladé. Trochu víc se mezi starší a mladší hráče rozdělily nějaké úkoly a myslím, že to šlape dobře. Není tam nikdo, kdo by si nemohl s ostatními popovídat, není tam žádný přehnaný respekt. V tomhle má tým sílu, a pokud se všech třicet hráčů bude připravovat zodpovědně, tak můžeme na mistrovství překvapit.

Lukáš BAUER
Narozen: 7. dubna 1991
Post: brankář
Výška: 192 cm
Váha: 92 kg
Kariéra: Ml. Boleslav, Grünenmatt (Švýc.), Liberec, Střešovice, Vinohrady
Účast na MS: 2018 (4. místo)
- v Mladé Boleslavi prodloužil nedávno smlouvu do sezony 2022/2023