Jeho žena Veronika si udělala po čase trenérské zkoušky. Proč ne… Když se jim narodily dvě krásné děti, měly trochu předurčeno, jakým směrem se jejich sportovní kariéra bude ubírat. To nic nemění na tom, že malý Radeček i starší Nikolka box milují a moc si ho pochvalují. Jak si doma všichni navzájem pomáhají, když se v Rakovníku připravuje nějaká velká akce? Na to jsme se zeptali všech čtyř členů.

Jak, proč a kdy to s boxem začalo?
Táta: Dělal jsem závodně karate, kde se mi stal úraz nohy a nemohl jsem pokračovat. Proto jsem přešel k boxu. To bylo před devíti lety.
Máma: Když manžel začal s boxem, postupně jsem se o box začala také zajímat, nejdříve tak, že jsem oddíl doprovázela na soutěže a pak časem jsem si udělala trenérské zkoušky. Spíš jen pro zajímavost, ne že bych měla nějaké velké ambice být trenérkou.
Syn: Když jsem se narodil, zajímala se o box celá rodina, tak to nějak vyplynulo ze situace, rád chodím s tátou na tréninky, líbí se mi mít na rukách rukavice.
Dcera: Táta pořád mluvil doma o boxu, chtěla jsem to také vyzkoušet. No a ono se mi to zalíbilo, tak jsem u toho zůstala.

Dělal každý z vás předtím i jiné sporty? Jaké?
Táta: Závodně karate.
Máma: Klasické cvičení jako většina žen, aerobik, posilovna, plavání.
Syn: Jen jsem chodil s rodiči plavat.
Dcera: Já chodila na tancování, plavat. Dnes kromě boxu se ještě věnuji cheerleadingu (roztleskávačky).

Uvědomujete si, že vlastně celá rodina žije jedním společným velkým koníčkem? Jak moc je to pro vás důležité?
Táta:  Je to velmi důležité, spojuje nás to, máme tak společné zájmy a trávíme volný čas pohromadě.
Máma:  Mám stejný názor jako manžel.
Syn: Jsem rád s mámou a s tátou.
Dcera: Jsem ráda, vím, že je důležité mít společné zájmy, i když občas mě štve, že se u nás řeší pořád jen box.

Bez pochyby všichni se zúčastňujete boxerských akcí, které se v našem městě konají, jakou máte nejradši a v jaké roli vás zde můžeme většinou vidět?
Táta: Tak samozřejmě nejraději mám akci Boxeři dětem. Díky této akci se podařilo zakoupit již několik přístrojů pro dětské oddělení rakovnické nemocnice. Jinak na většině akcí působím jako hlavní organizátor.
Máma: Při akcích jako je Galavečer bojových umění či Boxeři dětem já moc vidět nejsem, zaujímám většinou roli diváka, případně mám malý vstup v rámci doprovodných programů.  Nicméně před těmito akcemi nevíme, kde nám hlava stojí a přípravy zahltí celou rodinu.  Dá velkou práci vymyslet program, zajistit vystupující, vše nacvičit a natrénovat. Většinou je to tak, že jeden z nás něco vymyslí a druhý to dovede k dokonalosti – převážně jsem to já (smích). Přípravy na tyto akce jsou velmi náročné, vše ostatní jde v daný okamžik stranou. Při oblastních kolech pomáhám s administrativou, občerstvením, jsem taková holka pro všechno. Osobně mám nejradši akci Boxeři dětem. V tom vidím velký smysl.
Syn: Já rád pomáhám na oblastním kole mámě v kiosku s jídlem. A taky se mi líbí když vystupujeme na Boxeři dětem s naší školkou. Je to pro nemocné děti, tak mám radost, když jim můžu pomoct.
Dcera: Já díky cheerleadingu na většině akcí vystupuji s naší skupinou. Také doma pomáhám s přípravami na akce, píšu tátovi potřebné věci na počítači a podobně. Nejraději mám akci Boxeři dětem.

Kdo z rodiny je největší talent co se boxu týče?
Táta: Já (smích).
Máma: Nikola je holka, já stále razím názor, že box je sport pro chlapy, ale talent má. U Radečka zatím nemůžu říct, je malý, zatím se v boxu rozkoukává.
Jaké to je mít rodiče, které se oba věnují společnému koníčku? Jste na ně pyšní?
Syn: Určitě, hlavně když máma přepere tátu.
Dcera: Jsem pyšná na úspěchy, které jako oddíl mají, ráda čtu o tátovi v novinách a mám vždycky velkou radost, když se akce povede.

Připadáte si v bezpečí, když se vaši „hoši" věnují bojovému umění?
Máma: No jasně, vím, že je na ně spolehnutí a je to skvělý pocit vědět, že kdyby byl problém, má ho kdo vyřešit (smích).
Dcera: Je to dobrý, nikdo si na mě nedovoluje, vždycky slyším – to je dcera toho boxera (smích).

Máte rádi ženy, které holdují bojovým sportům, možná i mužským aktivitám?
Táta: Myslím, že je dobré, když se ženy udržují v kondici jakoukoli aktivitou.
Syn: Box je pro kluky.

Jaké máte sportovní plány v tomto roce?
Táta: Máme za sebou účast na MČR, odkud přivážíme bronzovou medaili, za což jsem velmi rád. Dále nás v dubnu čeká již 7. ročník Galavečera  bojových sportů, v listopadu 5. ročník Boxeři dětem, určitě máme také v plánu uspořádat oblastní kolo boxu. Jinak plán na letošní rok je jasný, plná boxerna  mladých či starých nadšenců pro tento sport.
Máma: Já jsem díky pracovním povinnostem v poslední době dost vytížená, takže jsem ráda, když mi vyjde čas jít si zacvičit jednou týdně. Žádné velké plány tedy nemám. Ale velmi se těším na dubnový galavečer, kde nás čekají mezinárodní zápasy. To bude lahůdka.
Syn: Chci pořád chodit s tátou na tréninky.
Dcera: Dále chodit na box a cheerleading.