Kolem akce je zapotřebí zajistit cca 70 lidí, kteří dohlíží na bezpečnost, plynulost, výsledky, stavbu překážek, určování tras, vymýšlení novinek, zajišťování kulturní vložky a další. Určitě jste nepřehlédli postavičky v červených tričkách, které byly doslova všude a za všech okolností. To jsou právě ti, díky kterým jsme mohli již pošesté v Rakovníku pořádně cyklisticky ožít. Dobrým příkladem je Markéta Křikavová, která nám v rozhovoru ukázala druhou stranu mince takového víkendu.

Letos jste obhájila první místo se Zuzkou Polcarovou v orientačním závodu dvojic. Trénovaly jste nebo byly přípravy na Cyklování tak rozsáhlé, že se jelo z voleje?
My jsme se Zůzou velké profesionálky, celý rok jsme plně dřely a soustředily se na tento závod (smích). Ne, v našem případě je to opravdu „z voleje", jak se říká. Já byla na kole tak dvakrát, možná třikrát, a Zůza to dala přímo z gauče. Ale jsme sehrané. Já se snažím rozluštit mapu co nejrychleji a Zůza výborně běhá, tak cvaká kontrolky. Ale letos to nebylo vůbec snadné, zvítězily jsme o pouhou jednu kontrolku, tak za rok asi bude muset nějaký ten trénink nastat.

Lákala vás ještě nějaká disciplína, nebo by to nešlo ani skloubit?
Jelikož se podílím na přípravě Cyklování už od samého počátku, vím, jak jsou trasy obtížné a těžší a těžší. Tak o jiném závodu moc neuvažuji. První rok jsem měla nutkání zkusit si cross country, ale když to teď vidím, asi bych byla totálně vyřízená po prvním kole. Takže zůstanu jen u těch orienťáků, to mi přijde super. Mám ráda tyto typy závodů.

Šestý ročník provázelo neskutečné vedro, jak se vám, „mladistvým pořadatelům", pracovalo?
Myslím, že nebudu mluvit jen za mladou složku, na rovinu řeknu, že jsme ze sebe doslova vypotili vše, co se dalo, pro to, aby tento ročník proběhl zase skvěle. A myslím, že se to povedlo. Počasí si nevybíráme, když prší, nadáváme, když je vedro, nadáváme taky. Je pravda, že letos nám to sluníčko bylo naděleno víc, než bychom si přáli, ale zvládli jsme to. Prostě jsme jen vyměnili tričko a jeli dál.

Chladili jste se třeba pivkem, nebo byl zákaz?
Jako správní organizátoři musíme propagovat sponzory. Proto, pokud nás někdo viděl s pivkem v ruce, tak samozřejmě proto, že Tradiční pivovar Rakovník byl hlavním sponzorem a dělali jsme tak reklamu, jinak pouze limonáda a energy drinky v ruce (smích).

Který závod jste si nejvíc užila vy osobně? A který bylo naopak nejtěžší zajistit po pořadatelské stránce?
Užila jsem si downhill, kde mi stavitel trati chtěl hrát asi celou dobu na moje nervová zakončení, když se startovalo z korby dodávky a rovnou skokem do Jamky, kde při každém startu jsem trnula, jestli to klukům vyjde, nebo se rozmlátí hned tady na startu. Naštěstí pro mě byly pády jen v tréninku, ale zase docela slušný, pak už se to kluci naučili. Který závod je nejtěžší na přípravu? Řekla bych, že asi nedělní maraton, kdy se musíme všichni dopravit na stanoviště po celém okrese, kde se závod jede.

Víte, kolik vás na těchto detailech pracuje celkem?
Na detailech pracují nejvíc asi Milena Křikavová s Milanem Sunkovským a Zdeňkem Benediktem, kteří řeší následující ročník Cyklování prakticky hned potom, co skončí poslední závod třídenního nabitého programu.  Zbytek pomocníků, kteří se podílí na dalších věcech, už je tak nějak zapracovaný, začíná těsně před Cyklováním. Je nás kolem sedmdesáti. Všechno jsou to lidi, kteří mají vztah ke sportu a dělají to ve svém volném čase i zájmu, protože chtějí. Je to super takovou akci pořádat a podílet se na tom. Myslím, že každý se na to těší, i když občas nadává a je pak unavený.

Doma jste museli mít asi doslova blázinec, zapojila se celá vaše rodina…
Ano, u nás doslova celá rodina. S mamkou v realizačním týmu, taťka taky přidal ruku k dílu a účastnil se několika závodů. Aby to nebylo líto bráchovi, tak ten měl stánek s brýlemi také na náměstí, takže opravdu všichni jeli na plné obrátky.

Stala se během příprav a samotných závodů nějaká vtipná kolize, sranda?
Myslím, že celá příprava i závody jsou spojeny se spoustou vtipných momentů a zážitků. Ale konkrétně si žádnou situaci bohužel nevybavuji. Srandu však zažíváme po celou dobu Cyklování, někdy se v to mění i ten stres… Někdy už pak nezbývá nic jiného, než se jen smát, když je něco pod tlakem. To je ta lepší verze. A jelikož se kolem Cyklování točí pouze pohodáři, tak je to celkově strašně příjemná akce i pro nás všechny, kteří pro to děláme maximum.