Šest šikulek z celé republiky má  v těchto dnech za sebou dvě soustředění pod vedením dvou finalistek Miss aerobik z let minulých Jany Schwarzové a Evy Ekrtové, která se k výběru vyjádřila: „Jsem nadšená jejich dovednostmi a porota vybrala pro finálový večer velice šikovné dívky."

Ocenění, které jistě potěší, ale to hlavní z formy pro Plzeň se míchá v rakovnickém kotlíku, do kterého kromě talentované Valentýny ze všech sil foukají trenérka Lucie Břinčilová a maminka Markéta Karhánková. A právě jich jsme se v rozhovoru „tři v jednom" zeptali na to podstatné, co s nadcházející prestižní akcí souviselo a souvisí.

Proč sis, Valentýno, vybrala právě aerobik a co tě na něm baví?
Začala jsem na něj chodit v pěti letech a jsem moc ráda. Nejvíc se mi líbí, když jezdíme na závody, takový ten zvláštní pocit před vystoupením a pak vyhlašováním. A dostat medaili se mi líbí nejvíc. Určitě také to, že se učíme nové sestavy na hezké moderní písničky.

Čeho bys chtěla v aerobiku dosáhnout a jaký máš vzor?
Teď bych se chtěla stále zlepšovat, naučit se nové cviky  a vyhrávat. Znám mistryni světa Olgu Šípkovou, moc ji obdivuji, ale asi tak dobrá nebudu. Chtěla bych jednou trénovat děti jako moje trenérka Lucka Břinčilová a třeba Eva Ekrtová, která nás finalistky připravuje do Plzně.

Chystáš se na finále MiniMiss aerobik 2012, co je nejdůležitější v přípravě a pak v samotném závodě?
Příprava začala prvním listopadovým soustředěním, musím se naučit dvě sestavy, jednu spíše taneční jako módní přehlídku a jednu aerobikovou soutěžní. Hodně úsilí vyžaduje další soutěžní disciplína – umělecká dovednost, kde musím přednést mluvené slovo. Je to pro mě premiéra a docela těžká, hodně mi pomáhá Alenka Mutinská. Budu recitovat básničku Jana Šváchy Sobotní ráno. Nejnáročnější bude zvládnout obrovskou trému, být přirozená, usmívat se a všechno zacvičit správně. Konkurence je veliká, ale budu se snažit.

Aerobik se stejně jako další sporty neobejde bez podpory rodičů a jedny z těch, které drží pěsti v hledišti, jsou určitě maminky.

Pomáhala jste, Markéto, dceři vybírat sport a jak Valentýnu i teď podporujete ?
Přihlásila jsem ji v pěti letech, myslím, že v tomto věku si dítě samo od sebe sport nevybere. Valentýnka byla odmalička živá a plná energie a ve školce při první besídce bylo vidět, že je pohybově a rytmicky velice nadaná, a právě aerobik byl první sport, který nás napadl. S manželem se snažíme jí maximálně pomáhat, je to velmi časově i finančně náročné, doprovázíme ji třikrát v týdnu na pravidelné 1,5 hodinové a leckdy i mimořádné tréninky. Při závodech má od nás hlavně psychickou podporu, držíme jí palce a fandíme.

Kolik toho vlastně musí rodiče aerobiku svých dcer obětovat a co vám to naopak přináší nejhezčího?
Myslím, že na rodičích hodně záleží a bohužel i na jejich finanční situaci, takže určitě více peněz za častější tréninky, startovné na závodech, dopravu a taky čas. Já osobně to beru ale jako velikou radost a je to nepopsatelný okamžik, když se můžete dívat na své dítě, jak se raduje a jak je šťastné na stupínku vítězů. Pokaždé mi ukápne slza štěstí.

Rakovník má na republikové mapě aerobiku určitě své místo, čím si myslíte, že jsou rakovnické holky lepší a co jim naopak chybí?
Zvuk získaly hlavně díky trenérce Lucce, umí je motivovat a vybičovat k maximu. Také její choreografie jsou skvělé, ví, jaké prvky zařadit tak, aby to holky zvládly perfektně zacvičit a sestava byla originální. Myslím, že hlavně díky její trenérské práci získala rakovnická děvčata medaile po závodech v celé republice, např. zlato ve finále soutěže Mistry s mistry fitness týmů. Pochvalu zaslouží naše malé aerobičky za píli, vytrvalost a bojovnost. A co jim chybí? Jako všude sponzoři, peníze, které by už tak veliké úspěchy mohly posunout ještě dál.

Trenérka Lucie Břinčilová už byla v 3v1 několikrát skloňována v superlativech, ale jaké to je být trenérkou aerobiku v Rakovníku?
Je to časově hodně náročné, pokud chce mít člověk výsledky. V Rakovníku je to o to těžší, že tu není nikdo, kdo má zkušenosti se soutěžním aerobikem, a tak si musím poradit sama a na různých školeních a tréninkových kempech, což je náročné i finančně, ale jako trenérka musím stále sledovat nové trendy v závodním aerobiku. Na každou sezonu sestavuji nové choreografie. Znamená to pro mne nejprve hodiny strávené u počítače s výběrem a úpravami hudby. Choreografie musí být sestaveny tak, aby odpovídaly věku a schopnostem děvčat, je to hodně důležité pro konečný úspěch. Tréninky mám v tělocvičně s každou skupinou třikrát týdně a s přípravkou dvakrát. Před sezonou se scházíme i častěji. Důležitá je podpora rodičů, sešla se tu bezva parta a práci mi ulehčují s výběrem dresů, líčením a česáním i s organizací.  Jezdí na závody, fandí a moc si toho vážím a mám v nich velkou výhodu.

Co by měl aerobik holkám, které trénujete, přinášet nejvíce?
Jako další sporty je součástí zdravého životního stylu, a proto musí jít hlavně o všestranný rozvoj a radost z pohybu. Aerobik rozvíjí vytrvalost, rychlost, pohyblivost, silové a koordinační schopnosti, dívky se učí být týmové a cílevědomé, vědí, že když něco chtějí dokázat, musí si jít za svým cílem a soustavně se připravovat. Odměnou pak bývá veliká radost z úspěchu a medailí.

Jaké máte, Lucko, sportovní plány se svými svěřenkyněmi pro rok 2013?
S fitness týmem devítiletých děvčat bych ráda obhájila zlato v celorepublikovém Mistry s mistry, dále nás čeká účast ve vyšší soutěži Českého svazu aerobiku v kategoriích 8-10 a 11-13 let. Oba týmy budou nováčkem, ale i přesto bychom rády v sezoně získaly umístění na stupních vítězů. Připravuji také jednotlivkyně, dvojice a trojice ve sportovním aerobiku, tak doufám v obhájení medailových pozic i tady. Nejnáročnější bude nacvičit choreografii s týmem holčiček 5-6 let, se kterým chci začít závodit. Pro rok 2013 nás čeká hodně práce, tak doufám, že to společně všichni zvládneme.

MIROSLAV KOLOC