„V loňské sezoně jsem skončil celkově na desáté příčce v seriálu Mistrovství ČR a šestý v celkovém hodnocení Poháru sponzorů. Vždy jsem se pohyboval tak kolem šestého, sedmého místa. Jednou jsem dokončil čtvrtý. Stále jsem totiž sbíral zkušenosti. Letos už je to lepší. Dojíždím kolem čtvrté, páté příčky, dvakrát už jsem dojel i třetí,“ rekapituluje mladý závodník.

Dle názoru Miroslava Černého, otce a mechanika v jedné osobě, se jedná jednak o větší vyježděnost, za druhé má rodinný tým k dispozici lepší stroj. „Máme vůz od loňského mistra republiky, Dominik také trochu závodnicky vyzrál. Loni jsme nastupovali prakticky s nejstarším autem, které se na startovním roštu objevovalo.“

Zajímalo by vás, jak se dá ve Všetatech kvalitně připravit na náročné závody? „Je to jednoduché. Zabavili jsme dědovi kousek pole, na kterém jsme nechali vybudovat trať,“ směje se Dominik.

Ten se na závody připravuje pravidelně. „Trénujeme pokaždé, když je na voze nějaká technická úprava. Před sezonou se trénuje samozřejmě daleko intenzivněji. To razíme heslo: jezdit, jezdit, jezdit. Před sezonou jsme také několikrát vyjeli s Kubíčkovými do Češtětína, kde se kluci společně připravovali. Jinak Dominik navštěvuje dvakrát týdně fitko a občas jezdí na kole, aby si udržel fyzickou kondici,“ vypočítává Miroslav Černý.

Právě on byl prvotním impulzem k tomu, aby se jeho syn začal autokrosu věnovat. „Dominik chtěl stále něco jezdit. Například motokáry. Tam ale není až tolik příležitostí. Přes mého kamaráda Honzu Horvátha jsme se dostali ke Kubíčkům do Rakovníka a od nich už byl jen krůček k autokrosu.“
Dominik v žádném případě nelituje. „Autokros je daleko zajímavější. A co mi chybí k tomu, abych byl pravidelně na bedně? Táta říká, že dravost od startu do první zatáčky.“

Bude-li mladý autokrosař bedlivě sledovat svůj vzor, kterým je mistr Evropy Petr Bartoš, jistě i tento svůj dosavadní deficit zlepší. „To je výborný závodník, kterému moc fandím.“

Dominik se v současné době opírá o svůj rodinný tým, který mimo otce Miroslava ještě doplňuje maminka Jitka. „Republiku brázdíme v karavanu, já jsem ale jen také malé zázemí pro syna a manžela. Musím přiznat, že mi to i svým způsobem baví. Určitě je to lepší, než kdybych jen seděla doma a čekala, až se mi odněkud ozvou. A jak prožívám závody? To víte, že jsem nervózní – strach určitě mám.“

A plány Černých do budoucna? „Příští sezonu bychom rádi absolvovali v kubatuře do 250 ccm, kde bychom chtěli vydržet alespoň tři sezony. Pak koupíme šestistovku. Takže příští rok asi vše investujeme do nového auta, nezbude nám tak nic jiného, než opět jezdit s karavanem. Autobus je pro nás zatím nedostupný. Naštěstí máme karavan upraven tak, že se nám do něho všechno vejde. Prakticky každou součástku vozíme v dvojím obložení, aby nás při závodech nemohlo nic zaskočit. K dispozici máme vždy i náhradní motor. Díky tomu jsme zatím dojeli všechny absolvované závody, ale je to velice finančně náročné. A jak se shání ve Všetatech sponzoři? Špatně! Zatím vše financujeme ze svého. Sezona nás vyjde tak přibližně na čtyři sta tisíc,“ uzavírá nevesele Miroslav Černý.