Oba finalisté dominovali i ve svých skupinách. Elektro Viola postoupila ze skupiny A do čtvrtfinále bez zaváhání, když si postupně poradila s Palurdem, Senomaty, týmem Úlehle a Čistou. Z druhého místa postoupily Úlehle, třetí skončily Senomaty, čtvrté Palurdo a poslední Čistá, jež nezískala ani bod.

Skupinu B tvořily pouze čtyři týmy, neboť těsně před turnajem se odhlásily Miners. Obhájce prvenství FC Fokeful podle předpokladů neztratil ani bod a do čtvrtfinále postoupil z prvního místa. Druhý skončil Redoby team, třetí Janov a bez bodu Sešívaní draci. Ti jako jediní nepostoupili do čtvrtfinálových klání.

Ta nabídla jeden penaltový rozstřel. Senomaty po něm udolaly Redoby team, když v základní hrací době skončil duel 4:4, a staly se prvním semifinalistou. Zbylá utkání byla jednoznačnější. Elektro Viola zdolala Palurdo 2:0. Úlehle si stejným výsledkem poradily s Janovem a Fokeful vyhrál 3:0 nad Čistou.

Předčasným vrcholem dvacátého ročníku bylo první semifinále mezi Senomaty a Violou. Tým posílený o vítěze Ligy mistrů v sálovce Petrem Šnídlem ještě pár minut před koncem vedl 3:1 a schylovalo se k velkému překvapení. Favorizovaná Viola však ve strhujícím a emotivním závěru dokázala v poslední minutě srovnat. Vítěznou branku vstřelil po sporném faulu Vávry čtrnáct sekund před koncem Hejda a poslal Violu do finále.

„Semifinále bylo hodně těžké, hráčům Senomat výrazně pomohl Petr Šnídl, který byl fantastický dozadu i dopředu. Zápas si myslím hodně ovlivnilo to, že rozhodčí neudělil hráči Senomat červenou kartu za stavu 3:3, i když byla úplně jasná. Poté se hráči Senomat rozčilovali za faul nefaul před čtvrtým gólem v jejich síti, ale to, že měli mít jasnou červenou kartu, už pak neřeknou,“ měl jasno brankář Violy Petr Kabele.

Druhé semifinále bylo jednoznačnou záležitostí Fokefulu. Obhájce prvenství se spoléhal především na střelecky disponovaného Jaroslava Červeného, který si pěti přesnými zásahy dopomohl ke koruně krále střelců a výrazně přispěl k postupu do finále.

Souboj o bronz ovládly jednoznačně Úlehle. Senomatští hráči, frustrovaní z nešťastně ztraceného semifinále, působili lehce odevzdaným dojmem a nakonec padli 2:5.
Finále mezi dvěma největšími favority začalo nešťastným vlastním gólem, který Violu nastartoval. Chocholoušek dalšími dvěma zásahy zvýšil na 3:0 a bylo rozhodnuto. Fokeful se již nezmohl na odpor a po prohře 0:4 skončil na stříbrné pozici.

„Myslím si, že pro diváka to byl suprový zápas, šance na obou stranách. Výsledek sice vypadá jednoznačně, ale na hrací ploše to tak nebylo. Navíc jsme poprvé na turnaji narazili na soupeře, který jen nebránil a chtěl taky hrát, což nám dost vyhovovalo a došli jsme si pro celkové vítězství, když jsme ani jednou neztratili,“ byl spokojen gólman Kabele, který byl navíc vyhlášen nejlepším brankářem turnaje, když vychytal celkem pět nul.

Z triumfu, historicky prvního, měl velkou radost i Rudolf Kulhánek. „Je to taková třešnička na dortu. Jsem šťastný, že se klukům povedl jak Retro Viola cup, vánoční turnaj, tak i jubilejní dvacátý ročník Violy. Ten měl velmi dobrou úroveň, byla tam spousta vyrovnaných zápasů a úžasné bylo hlavně semifinále, které Viola utrhla v posledních minutách, to bylo opravdu o nervy. Byly tam i emoce, ale to k tomu patří a myslím si, že se divákům musel turnaj líbit,“ byl spokojen jeden ze zakladatelů Viola Cupu Rudolf Kulhánek.

V podobném duchu hovořil i spolupořadatel Bedřich Koch. „Turnaj hodnotím kladně, měl velmi dobrou úroveň, když řada hráčů působí ve vyšších fotbalových i futsalových soutěžích. Až na malý incident v semifinálovém utkání proběhl v duchu fair play a řekl bych, že letošní ročník bych jeden z nejslušnějších. Nepadla jediná červená karta a ani žlutých nebylo mnoho.“