Ale u nábřeží T. G. M. neprobíhají jen přípravy pro aktivní boxery v ringu, ale také „normální“ tréninky pro širokou veřejnost, a právě na to jsme se při čtvrtečním tréninku zaměřili nejvíc. Zrovna jsme zde zastihli Jiřího Karla, vedoucího Kulturního centra v Rakovníku.

Ale pozor, Jirka si od boxu neslibuje budoucí nástup v ringu, to vůbec ne, chodí sem čistě z pohybového hlediska, sám se cítí po tréninku lépe a nemusí se pak omezovat v jídle.

„Je to tak, na box chodím asi tak dvakrát do týdne a udržuji se zde v kondici, zvyšuji si vytrvalost a také je příjemné, když za tu hodinku člověk spálí pár kalorií a pak si mohu dát přesně tolik knedlíků, na kolik mám chuť (smích). Osmnáct let jsem dělal aktivně nějaký sport, ať už hokej, nebo TV ve školách, a pak když z tohoto rytmu vypadnete a chcete se zase začít hýbat, tak to jde pomalu. Ale tady to opravdu není o mlácení se mezi sebou, příjemně se tady člověk odreaguje, výborně se ztejrá a ještě to má vlastně efekt a smysl. Tréninky mohou být zaměřené čistě jen na rychlost, posilování, spárování, vytrvalost, asi co kdo potřebuje,“ popisuje své prozatimní zkušenosti s tímto sportem Jiří Karel.

A jak se takový člověk k boxu dostane? Když TJ TZ pořádal Gala večer, tak jej společně s Jirkou připravovali a řediteli KC se to tak zalíbilo, že to musel zkusit taky.

„Nejprve jsem si myslel, že bych se Gala večeru mohl přímo také zúčastnit, to se vždy 3 měsíce před akcí trénuje s Radkem Červeným a on je schopen vás na tu 'exhibici' připravit, pak si to můžete zkusit v ringu proti známým tvářím, které taky nikdy v ringu nestály. Jenže jsem měl v tu dobu problém se zády a tak jsem se neúčastnil. Postupem času a trénováním jsem se bolesti zbavil, tak jsem rád, že mohu chodit trénovat,“ dodává Jirka.

Neodradí ho ani plná tělocvična žen, ke kterým se klidně přidá a problém mu nedělá se zapojit i do tréninku mladých boxerů, kteří jsou sice o něco rychlejší, ale každý si jede své tempo.

Při pátečním tréninku jsme měli to štěstí, že jsme zde potkali také Marcela Dolejše, boxera nejtěžší váhové kategorie (91+). TJ TZ má prakticky jen dva takové boxery, Petra Truksu a Marcela. Tady je už záměr boxu jiný, než pouze rekreační.

„Boxovat jsem začal asi tak před třemi lety, Radka Červeného jsem znal delší dobu a on mi umožnil si to zkusit. Zprvu jsem se chtěl udržet v kondici kvůli své práci u policie, ale později mě to chytlo a zhruba po roce jsem si řekl, že bych to chtěl zkusit v ringu, jaké to je. Svůj první zápas jsem měl v roce 2009 na Gala večeru s Petrem Truksou, který jsem vyhrál (smích).

Byla to dobrá šance, vlastně o nic významného nešlo, ale člověk si to mohl zkusit naživo se soupeřem a před lidmi. Přitom tyto večery slouží hlavně k představení sportu jako takového,“ sděluje své začátky Marcel.

Na tréninku ho můžete vidět zhruba třikrát v týdnu a za klub TJ TZ už také boxuje mimo Rakovník. Je účastníkem oblastních kol i Středočeského kraje. V říjnu byl boxovat v Plzni a Berouně a teď v únoru je v jednání možnost si zaboxovat v Německu, kde si s tamějším klubem TJ TZ vychází vstříc.

Marcel se dříve věnoval fotbalu v Roztokách, ale tyto sporty se prý nedají vůbec srovnávat. „Zaprvé je rozdíl mezi kolektivním sportem a jednotlivci, v ringu je každý za sebe. Netušil jsem, že devět minut bude mnohem náročnějších, než jeden fotbalový zápas. Kdo nevyzkouší, tak neuvěří. Dokázat přijmou ránu a taky rozdat, pořád se soustředit, to jsou věci, které vás vyčerpají,“ ukazuje náročnost boxu Marcel.

Při pohledu na tohoto boxera je jasné, že už by se na ulici uměl ubránit.

„Právě o tom to vůbec není, nechceme tady, aby si lidé mysleli, že box je jen o třískání a že ho dělají vypatlanci, tak to není, je to druh bojového umění a je dost náročný. Samozřejmě žádné bitky nevyhledávám a nesmíte toho zneužívat, ale myslím, že jsem víc připravený, pokud by se mělo něco takového stát, ránu přijmout a také naložit. Navíc mezi sebou máme dobrou partu, mohu boxovat i s mladými, protože si vyhovíme,“ upřesňuje cíle boxerů Marcel Dolejš.