Vím, že jste přípravu zahájila hned prvního ledna. Jak vlastně vypadá?
Prakticky každý den jsem na umělém greenu, kde se kolem mne střídají mí tréninkoví partneři. K tomu docházím dvakrát týdně do fitka, kde nabírám fyzičku s atlety Ivou Raisovou a Tomášem Knéblem.

Proslýchá se ale, že vás poslední dobou pronásledují zdravotní potíže…
Už je to lepší… Ani jsem o tom nechtěla hovořit, protože soupeři dokážou využít všeho. Trápily mne vleklé problémy se zády, protože jsem jedenáct let jednostranně zatížená. A najednou se to naplno projevilo, i když jsem nikdy rehabilitaci, cvičení ani strečink nezanedbávala.

Jak jste tomu začala čelit?
Byla jsem v RS Centru u doktora Kučery, který mi nejen doporučil doplňky stravy, ale i známá cvičení paní Mojžíšové. To naštěstí v Rakovníku dělá moje fyzioterapeutka Lucka Kolářová, nebyl tedy problém se domluvit. Lucka k tomu přidala i reflexní masáže a plavání, takže je nyní už vše daleko lepší…

Co jste vlastně myslela tím, že soupeři dokážou využít všeho?
To je jako v každém jiném sportu. Kolikrát stačí i jen nějaká pronesená poznámka a člověk je rozhozený. Nepotřebuji, aby mne například na můj problém se zády někdo upozornil krátce před soutěžním kolem.

Pojďme přejít na veselejší téma. Nedávno vám Fan club připravil malé překvapení…
Uspořádali pro mne oslavu narozenin. Patnáctiny totiž oslavím až za oceánem, proto si moji příznivci pospíšili. Bylo to skvělé. Přišlo několik desítek lidí, mezi nimi například i starosta Rakovníka Nejdl, či krajská zastupitelka paní Janotová. Na didgeridoo mi přijel skladbu „Hole in one“ zahrát pan Heller. Celý den pak moderoval ochotnický herec Aleš Vlk, který byl převtělen a převlečen za Leoše Mareše. To nemělo chybu. Všem moc děkuji. Naplánováno mám ještě jedno narozeninové setkání, a to s panem Změlíkem a Janou Běhounkovou v hotelu Voroněž v Brně, kde budu mít 21. března exhibici pro společnost Starlife.

To ale není jediná společenská akce, která vás do odletu 2. dubna čeká, že?
Ne, není. Na 1. dubna je do Horního Bezděkova naplánována akce „Puttujeme s Olivií“, kde si všichni zájemci mohou se mnou zahrát od 10 do 17 hodin. Všechny zájemce srdečně zvu. Ještě před tím mám v pondělí 8. března besedu s žáky ZŠ Šanov, na kterou se také moc těším. Po prvním návratu z USA budeme opět pořádat turnaj pro děti z dětských domovů a turnaj pro skupinu mých příznivců z Kožlan.

Pojďme už ale přímo na hřiště. Jak tedy bude vypadat váš turnajový plán?
Už jsou rozehrány dvě dlouhodobé soutěže: Český pohár a mistrovství ve hře na jamky. V obou prozatím s náskokem vedu, ale rozhodnuto bude až po poslední jamce. Ve hře na jamky ještě do odletu, Czech Cup pak až v prosinci. V dubnu odletíme do Texasu, kde se bude hrát Western Open v Putt – Puttu, bereme to jako vynikající přípravu na ostatní turnaje. Po třech týdnech se přesuneme na východní pobřeží, kde se bude konat US Open v mé prioritní disciplíně Adventure golfu. Ihned po návratu bude následovat příprava na český šampionát, který bude 22. a 23. května v Horním Bezděkově. Čas až do Czech Open (Horní Bezděkov, 28. a 29. srpna – pozn. autorky) vyplním takzvaně evropskými povrchy – tedy eternitem, betonem a filcem.
Chci se připravit na MČR, takže jsem se dohodla s MGC Holešov a budu v těchto soutěžích hrát za tento klub v ligových soutěžích – je to asi šest nebo sedm turnajů. Pokud bude mít Český minigolfový svaz, pod který Holešov spadá, peníze, ráda bych se vydala na jejich mistrovství světa v Soči. Pak už bude vzpomínané Czech Open, po kterém za pouhé čtyři dny cestujeme na další turnajovou šňůru: Nejdříve do USA na Týdenní národní šampionát v Putt-Puttu, následně na Turnaj mistrů v Adventure golfu a odtud buď rovnou do Číny na mistrovství Asie, ale zde je to opět otázka peněz té světové federace, která tento podnik pořádá, jestli se vůbec uskuteční, nebo do Velké Británie na mistrovství světa v Crazy golfu. To už bude listopad a konec sezóny.

Netříštíte tak trochu síly?
Vím, na co narážíte. Jak my ale říkáme: „Každý úder dobrý.“ Putt- Putt je tou nejlepší přípravou na Adventure golf. Vždyť historicky ti nejlepší muži prošli dlouhodobě právě touto nejstarší a nejlepší profesionální asociací na světě. Já začala prakticky z druhého konce, proto se mohu stále ještě zlepšovat. PPA nabízí obrovské množství výzev a vyhrát jejich národní nebo světový šampionát je pro mne zatím něco nepředstavitelného, ale bude to jednou můj cíl. Během tří až pěti let se určitě na tento povrch budeme specializovat stále více, až to jednou zkusíme pokořit… Je to ale dlouhá cesta, která bude stát mraky dřiny a peněz, od kterých se vše bude víceméně odvíjet. A evropské povrchy? Ty mám samozřejmě také moc ráda, ale asi vždy budou jen a jen jakýmsi doplňkem. Holešov to nechá vždy na mně, kdy budu mít čas a chuť jim pomoci. Vše se tak dá docela dobře skloubit.

Jaké jsou cíle do letošní sezóny?
Ty nejvyšší. Jiné už ani mít nemůžeme. Chceme obhájit vybojované pozice, ale bude to těžké… A nikde není napsáno, že budu vždy ráda alespoň za desítku nejlepších… Obhajovat je vždy těžší a já v USA prakticky obhajuji jen samá vítězství…

Přibližte na závěr váš letošní realizační tým.
Šéfem bude opět můj táta. Dále Vašek Leitner jako hlavní sparring-partner, Lucka Kolářová v roli fyzioterapeutky, Iva Raisová a Tomáš Knébl, kteří se mi starají o fyzickou přípravu, nováček v týmu a absolutní „všeuměl“ Milan Krejza, kterého táta objevil loni v listopadu, a sparring-partneři Peter a Tomáš Feixové, Aleš Vlk a Michal Běhounek. Navíc se tátovi podařilo uzavřít dvě krátkodobé dohody s trenérem Markem Špidrou, který za námi přiletí právě na Týdenní národní šampionát v Putt-Puttu, což je pro něho také nová výzva, za to jsem moc ráda. Dále se bude Marek podílet na obou turnajích v Horním Bezděkově.