Hraba: Na hřišti to byly obrovské emoce

Před pár dny jste se stali halovými mistry republiky. Jak těžké bylo získat titul?
Když se zpětně podívám na výsledky zápasů, tak by se dalo říct, že to bylo úplně jasné. Vyhráli jsme základní část s bilancí osm výher, dvě remízy, vstřelili jsme nejvíc gólů (69) a nejméně dostali (22). A pak dokázali vyhrát semifinále 5:3 a i finále 6:1. Ale tak snadné to nebylo. Celé to začalo už na podzim, během venkovní sezony, kde jsme v tréninku hodně zapracovali na fyzičce. Vyšla nám i halová příprava na turnaji v Německu, kde bylo možno otestovat několik mladých hráčů v těžkých zápasech a také jsme dostali překvapivě pozvánku na prestižní turnaj Pragochema, se zahraniční účastí, od pořadatele Bohemians. Z toho vykrystalizoval tým dvanácti lidí, kterému se dařilo držet taktiku hry, dařilo se mu ve hře jeden na jednoho a často překvapit soupeře nápady, ze kterých padaly góly. Jednoduše řečeno, útočníkům to střílelo, obrana skvěle bránila, zakládala hru a dařilo se i gólmanům.

Co tedy bylo asi nejtěžší v cestě za titulem?
Bylo to očekávání, jestli už to finále konečně zvládneme. Loni nám utekl titul v posledním zápase a předloni v nájezdech, pokaždé s pražskou Slávií. Měli jsme to v hlavách a finále je hodně o psychice. Naposledy jsme vyhráli ligu v roce 2011, v týmu jsou už čtyři veteráni, bývalí reprezentanti, s věkem přes čtyřicet let, takže nás to trochu svazovalo, jestli se nám to v tomto složení ještě vůbec podaří vyhrát. A povedlo se.

Jaká vůbec byla vaše cesta do Final Four?
Celou sezonu se nám dařilo. V základní části jsme jen dvakrát remizovali a ostatní zápasy celkem přesvědčivě vyhráli. Výkony byly vyrovnané, konečně jsme neměli žádné herní výkyvy a krize a hlavně nám nechyběl nikdo z kádru, žádná vážná zranění nebo nemoci, což považuji za obrovské štěstí. Finálovou čtyřku jsme měli bezpečně zajištěnou už asi čtyři kola před koncem základní části. Dařilo se i stejně vytěžovat všechny hráče. Pravidelně se střídalo šest lidí, držíme unikát v tom, že obě útočné pětky mají svého brankáře. V tréninku se pak daří upevňovat vazby spoluhráčů, kombinace, návyky a celková sehranost lidí.

Rakovnická euforie a forma slavily v Edenu mistrovský titul

Ostatní sporty

A jaké bylo vyvrcholení soutěže z vašeho pohledu?
Čekal jsem, že by finále mohlo být naše se Slávií a hodně jsem si to přál. I jsme se na to takticky u videa připravovali. Porazit ve finále Slavii, s polovinou reprezentantů v sestavě, je ta nejlepší tečka. Slávia udolala v semifinále Litice jediným gólem až v samostatných nájezdech. My se porvali o finále s Bohemians a vyhráli 5:3. Oba naše zápasy začaly hodně podobně, inkasovali jsme jako první a zápas museli otáčet. Tady zaúřadoval jeden z veteránů Petr Procházka, který vstřelil Bohemce i Slávii tři góly. O to větší radost z výher a titulu mistra České republiky to byla. Na hřišti to byly obrovské emoce. Vlastně asi posledních pět minut zápasu už bylo zřejmě všem jasné, že vítězství Slávii nepustíme. Další čtyřicátník, kapitán Radek Ostaš, přidal gól minutu před konce na 5:1 a v poslední vteřině ještě uzavřel skóre z penalty na 6:1 Josef Trejbal. Pak to byl výbuch radosti a také úleva. Konečně jsme to zvládli, po tolika pokusech, kdy nám zlato uteklo o kousíček, vyhrát finále.

V hale jste měli celkem velkou diváckou podporu. Čekal jste takový zájem?
Trochu čekal. Věděli jsme, že dorazí hodně lidí z Rakovníka a okolí a to, jak nám fandili, bylo skvělé. Byli tam naše rodiny, spoluhráči a kamarádi, kteří ten hokej celý rok prožívají s námi. Naše děti, nás trochu starších (smích), nás doprovázely na hřišti při nástupu, prostě nádhera. A hlavně, naši fandové strhli na naši stranu i příznivce ostatních klubů, dokonce i z Prahy. Po zápase se k nám dostaly ohlasy s gratulacemi a chválou, že se finále vydařilo a moc líbilo, to hodně potěší a zahřeje.

Jaká byla oslava vítězství? Bylo připraveno něco speciálního?
Nic speciálního připraveno nebylo. Nechtěli jsme nic předem zakřiknout. Čekali jsme, až jak to celé dopadne. Oslava v Rakovníku proběhla v naší oblíbené restauraci penzionu Šéba, společně s týmem žen. Tím, že to byla neděle, byly oslavy trochu opatrnější, ale i tak si muselo vzít pár lidí v pondělí volno (smích).

Jaké jsou vaše další cíle do sezony?
Ve venkovní lize se chceme během jara probojovat do play off a bojovat i o venkovní titul mistra republiky.

Nový šéf Českého rybářského svazu Mach: Podmínky mají být všude stejné

Ostatní sporty

Vy jste trenérem mužstva a zároveň brankářem. Dá se to v pohodě zvládnout nebo by třeba bylo lepší, kdybyste zápasy sledoval jen jako kouč?
Tuhle otázku dostávám často (smích). Se zlatou medailí na krku to vypadá, že se to zvládnout dá (smích). Ale vážně, samozřejmě by bylo lepší, sledovat hru jako trenér, s klidnější hlavou a s jistým nadhledem. Hodně složité je to i v tréninku, kdy se soustředím na práci ostatních a zároveň i na sebe. Ale trenéři pro dospělou složku se hledají špatně, nikoho jiného u mužů zatím nemáme. Naštěstí mám v týmu rozumné lidi. S několika hrajeme spolu od žáků, proto jsme taková dobrá parta a zároveň se nám daří i dobře spolupracovat s mladými kluky. Pro trenéra to není práce úplně jednoduchá, připravovat program, tréninky, analyzovat videa, komunikovat s hráči, chtít výkony a disciplínu v amatérském týmu, kde hráči pracují na směny, dojíždí za prací, studují, podnikají a zároveň se starají o rodiny. Zvládám k tomu i trénovat dorost. Loni jsem i stihl odchytat v nároďáku halové mistrovství světa a Evropy, mám toho sice až nad hlavu, ale zatím se to celkem daří, tak snad to ještě nějaký rok vydrží. Jsem do toho trochu blázen, ale asi to tak má být. Proto pozemák hraju už třiatřicet let (smích).

Pozemní hokej nepatří v naší zemi zrovna mezi TOP sporty. Co vás na něm nejvíce baví?
Baví mě ta dravost, pohyb s míčkem i bez něj, rychlost střel, nahrávek, rozhodování, spolupráce lidí na hřišti, technická dovednost s míčkem v pohybu, zákroky brankářů, góly, ta nepředvídatelnost hry, zároveň i celkem bezpečnost hry a pravidla vedoucí k bezpečnosti hráčů s hrou bez faulů, moderní vybavení hráčů, brankařů. A hlavně, že se hraje celý rok. Máme dvě soutěže, venkovní ligu, od března do října, na umělé trávě a pak v zimě, od listopadu do února v hale. Pozemní hokej hrají od dětí všichni, muži i ženy a i v pokročilejším věku.

Jak si nejlépe odpočinete od vašeho sportu, když zrovna nehrajete nebo netrénujete?
Trávím čas s rodinou. Máme dvě děti, což není sice odpočinek, spíš adrenalin (smích), ale stojí to za to.

Nežárlily na vás ženy z vašeho oddílu, že jste vyhráli a ony skončily druhé?
Doufám, že ne. Dobře se známe a přejeme si navzájem. Věděly, jak dlouho jsme na vítězství čekali, kolikrát jsme byli po prohraném finále zklamaní a na dně. I my jsme jim přáli, aby vyhrály, ale mají mladý tým a dobré trenéry, určitě se jim to brzy také podaří.

Pozemkářky sahaly po extraligovém zlatu

Ostatní sporty