Michal Kriško starší má bohaté hráčské i trenérské zkušenosti. Nejdůležitější je podle něj chuť se tomuto sportu věnovat a vytrvalost. „Volejbal je totiž na naučení jeden z nejtěžších sportů a tím pádem je dost dlouhá doba, než se to člověk naučí a má z toho dobrý pocit. Důležitý je jako v jiných kolektivních sportech týmový duch,“ říká Kriško.

Za svoji dlouhou kariéru vystřídal několik dresů a na všechny angažmá vzpomíná v dobrém. „Začínal jsem v sedmnácti letech v Tatranu Prešov, který hrál extraligu kadetů a juniorů. Měli tréninky na naší škole, já se chodil dívat, líbilo se mi to, a tak jsem oslovil trenéra, jestli bych si nemohl zatrénovat, a už jsem u toho zůstal,“ vrací se k začátkům rakovnická volejbalová ikona.

Michal Kriško poté pokračoval na vysoké škole v Praze v týmu II. NL Tatra Smíchov, kde působili hráči se zkušenostmi z nejvyšší soutěže a později i uznávaní trenéři Zdeněk Pommer starší, Milan Žák, Ebert, Horáček, Mrklas a další. „To byla velká zkušenost. A Pak už jsem hrál v Dukle Rakovník, kde jsem působil jako hrající trenér a hned se nám podařil postup do II. národní ligy,“ pyšní se Michal Kriško.

Nejraději vzpomíná na zápas v Příbrami o udržení druhé národní ligy. „Tehdy jsme prohrávali 0:2 na sety a 1:14 ve třetím setu (hrálo se na třu vítězné sety se ztrátami do 15 bodů, pozn. redakce). My jsme ten set vyhráli 16:14, zápas otočili na 3:2 a druhou národní ligu zachránili,“ vzpomíná Kriško.

Po skončení armádních výkonnostních družstev se přesunul do Lokomotivy Rakovník, se kterou postoupil do II. NL a později do I. NL. „To jsme trénovali pod pod trenérskou legendou Evženem Krobem, což byl opravdu velký zážitek. Stejně jako hrát před zaplněnými tribunami rakovnické sportovní haly,“ mrazí ho v zádech.

Poslední týmem v jeho kariéře byl VK Rakovník. „Ten mě inspiroval tím, že jsem tam byl nejstarší a nechtěl jsem jim to moc kazit, tak to byla pro mě velká motivace,“ usmívá se.

Michal Krišku uzavřel velkou etapu hráče, nyní své zkušenosti bude předávat již jen jako trenér. „Kromě základů volejbalu a rozmanitých herních činností bych chtěl předávat hlavně zapálenost a chuť do hry,“ dodává legenda rakovnického volejbalu.