V letošní sezoně jste se vrátil k trénování týmu mužů jako hrající trenér, co vás k tomu opět po roce přivedlo?
Hlavní důvod byl ten, že nebyl nikdo, kdo by tým mužů dál trénoval a vedl, pomohla mi i pauza, kdy podzim 2014 a jaro 2015 trénovali společně Tomáš Jahoda s Martinem Seemannem, přinesli zase něco jiného. Trochu jsem si dobil baterie, mohl se věnovat více trénování starších žáků a soustředit se více na své vlastní výkony hráče v áčku. Také jsem nechtěl připustit, aby to, co jsem roky budoval, přestalo fungovat.

Jak byste zhodnotil právě skončený ročník extraligy? Máte vždy ambice na jednu z medailí, je tedy čtvrté místo a absence v některém z evropských pohárů zklamáním?
I přesto, že jsme nakonec skončili čtvrtí, ho hodnotím pozitivně. Naše výkony byly vyrovnané. Neměli jsme žádný herní propadák s horším soupeřem a lepší týmy jsme hodně potrápili. Odehráli jsme dobrou sezónu. O poháry se budeme pokoušet i nadále, zažili jsme poháry v Itálii a ve Skotsku a také na domácím hřišti, a vždy to bylo povzbuzení i změna motivace do dalšího hraní. To, že se to letos nepovedlo, mi až tak nevadí. Mladší hráči se zlepšují i bez zkušeností z pohárových zápasů. Účast v pohárech by pro nás sice byla skvělou reklamou, ale zároveň obrovská zodpovědnost pro tým a finanční zátěž pro klub.

Jak byste zhodnotil letošní úroveň nejvyšší soutěže?
Myslím, že většina týmů zažívá výkonnostní růst. Mladší hráči získali zkušenosti, vrátilo se i několik hráčů z ciziny a ti starší zkušení hráči drží stále vysoký standard. Hodně kluby zapracovaly na obsazení zkušených trenérů, což je na organizaci hry dobře vidět.

Semifinále play off s největším favoritem, pražskou Slavií, jste odehráli skvěle, a přesto nepostoupili, proč?
Trochu mě to sice mrzelo, ale snažím se být pozitivní a působit stejně i na ostatní. Celý tým v obou semifinálových zápasech bojoval, dřel a držel spolu, jak to šlo. Měl jsem z kluků velkou radost. Večerní zápas v Rakovníku za umělého osvětlení s obrovskou podporou fanoušků byl nádherný zážitek. Byl to náš nejlepší zápas sezóny, proto jsem necítil žádné zklamání, naopak. Podlehli jsme dvakrát na samostatné nájezdy, to už je loterie.

Kde jste viděl hlavní důvody toho, že nakonec tým medaili nezískal?
Pokud se vrátím do základní části, tak tam jsme nejvíce ztratili body v zápasech, když nám vypadl někdo z hráčů základní sestavy. Absence Josefa Daška, Radka Ostaše, Honzy Seemanna, Martina Seemanna, Tomáše Jahody je pokaždé velký problém, který naši hru hodně poznamená. O bronzovou medaili jsme přišli domácí prohrou o gól v prvním zápase sezóny s Presidentem. Čtvrté místo po základní části pro nás znamenalo jít do play off proti nejsilnější Slavii, která po celou sezónu neprohrála.

Jak byl letos tým namíchán ze starších a mladších hráčů?
Z mého pohledu je důležité a dávám to klukům jasně najevo, aby každý v týmu přijal, znal a plnil nejlépe svoji roli. Víme dobře, kdo dává góly, kdo je má připravovat, kdo má bránit, kdo musí makat nahoru a dolů a střídat po pěti minutách, kdo naopak střídá na minutu nebo vůbec. Starší hráči se pořád snaží držet v kondici, aby stačili těm mladším, což je každý rok těžší a víc to bolí. Hodně záleží na vztazích hráčů i mimo hřiště, což se pak i projeví na hřišti. Tohle nám funguje dobře.

Kdo z hráčů prokázal dobrou výkonnost a potvrdil svoje kvality? A naopak, našel se někdo, kdo trochu za svojí výkonností zaostal?
Tým střelecky táhne Martin Seemann (31 gólů), Tomáš Jahoda (21 gólů), Petr Procházka (9 gólů), to je celkem 61 z celkových 75 vstřelených branek. Skvělou formu na jaře a v play off měl brankař Honza Seemann. Celý tým si držel stabilní výkonnost, která se zlepšovala. Na jaře jsme v základní části z devíti zápasů vyhráli sedm, jednou remizovali a prohráli. Spíš než forma nás trápila krátkodobá zranění a nemocnost hráčů.

Jak vidíte budoucnost rakovnického pozemního hokeje?
Velice optimisticky. Ve vedení klubu pracují velice dobře noví lidé s novou energií, takže už většina práce neleží jen na jednom člověku. Dosahujeme velmi dobrých výsledků od dětí až po dospělé, velice dobře reprezentujeme město a náš sport nejen v naší republice. Jako trenéři se snažíme o co nejlepší práci s mládeží, aby bylo hodně hráčů, byla návaznost ve všech věkových kategoriích, rozvíjela se základna a zlepšovaly se podmínky pro současné i nové členy. Děláme v Rakovníku hodně pro to, aby pozemní hokej byl sport, který se hraje s radostí, spojuje lidi, dělá je šťastnými, a aby jich co nejvíce u pozemáku zůstalo do seniorského věku.

Jaká bude letní příprava?
Dál povedu tým mužů a zároveň trénujeme s Davidem Kopřivou dorostence a starší žáky. Stále chci hrát za áčko, venku v záloze a v hale chci chytat.
Speciální přípravu nedělám už mnoho let, protože my hrajeme a trénujeme skoro celý rok. I přes prázdniny trénuje dvakrát v týdnu, individuálně si kluci berou dovolenou, ale jedeme pořád i přes zimu. Část týmu provozuje i individuální sporty jako kompenzaci jednostranné zátěže. Myslím, že to všem tak vyhovuje, a když pak uběháme dva zápasy za víkend se Slavií s o generaci mladšími hráči, tak to není vůbec špatné.

Jaké máte cíle do nové sezony?
U mužů chci udržet skvělou partu lidí, která chce společně pracovat a vyhrávat. A stejně jako to dělám roky, zbláznit všechny tak, aby si život a čas plánovali podle hokeje.

U mládeže dál předávat klukům zkušenosti, nadšení a radost, motivovat je k pracovitosti v trénincích, k bojovnosti v zápasech, k touze vyhrávat a hlavně držet výbornou partu, bez toho to nejde.

Autoři: Miroslav Koloc, Josef Rod