Ten provinilec, který si krátce zahrál na císaře Josefa II. (vládl 1780 až 1790), pocházel ze zemědělského gruntu č. 53 v Řevničově a jmenoval se Petr Láska.

K jeho provinění se dostaneme po vypsání poměrů, které při Láskově narození před více jak dvěma a půl staletími panovaly. Láska se narodil za panování císaře Karla VI. pravděpodobně v roce 1736 v řevničovské selské usedlosti. Čas uběhl jako voda a mladý Petr se dočkal nástupu vojenské služby. Odvodní povinnost (až do roku 1802) platila pro muže od 17 do 40 let, u vozatajstva dokonce do 50 let. Protože žebříček výjimek, proč nejít na vojnu, byl dlouhý a výkupné z nástupu na vojnu bylo 300 zlatých, zúžila se odvodní povinnost prakticky na venkovský lid, řemeslníky a dělníky. V armádě se pak sloužilo doživotně do padesáti i pětapadesáti let. Při tom byl voják prakticky zbaven všech práv. Teprve Josef II. zrušil u vojáků zákaz svateb a vysloužilcům dával prvně malé penze, nebo je zaměstnával jako výběrčí mýt a cel. Případně jim přiděloval půdu.

A tak Petr Láska prožil na vlastní kůži, že není maličkost prožít téměř celý život s vojenskou uniformou. Vzpurní mladíci byli před odvody násilně pochytáni a v doprovodu obecního rychtáře odváženi do kasáren. Petr Láska narukoval do Prahy. Těžce snášel záměnu rodných lánů za pole válečné, za nástupy na kasárenských dvorech, hlídání muničních skladů nebo za parádní přehlídky. Nikdy se s osudem nesmířil, ale zběhnout se mu nepodařilo. I ve Vídni sloužil. Trpěl a pozoroval. Z vyrovnaných šiků sledoval podrobnosti na oblečení pánů, jejich vznešené způsoby a návyky.

Ale i náš smutný hrdina se jednou stal vysloužilcem a vzal v Řevničově za kliku rodné chalupy.

Statek byl zanedbaný. On jako voják odvykl práci na polích a nenáviděl robotu. Dal si vyplatit otcovský podíl a zamířil ke Praze. Koupil si nádherný oblek, který nosívala jen vrchnost. K němu patřila i velká pozlacená hvězda, kterou viděl u císaře Josefa. A uzrálý plán se v hlavě vojenského vysloužilce odvíjel dál. Najal kočár s koňským spřežením. Kočímu přikázal jet ke Slanému.

V tu dobu již byla mezi lidmi známost o patentu císařovny z roku 1775 a o zrušení nevolnictví, provedeném v roce 1781 císařem Josefem II. Prý sám císař se na zapřenou objevoval mezi robotným lidem a kontroloval, jak vrchnost jeho příkazu dbá. Tak se mluvilo nejen na venkově, ale i mezi úředníky, očekávajícími císařskou inspekci.

To všechno byla voda na mlýn řevničovského vysloužilce. Přestrojen za císaře projížděl panství, navštěvoval vrchnostenské úřady a zámky. Přísně s odpozorovanou noblesou se dotazoval úslužných a klanících se úředníků na praktikování císařského patentu, prohlížel kontribuční knížky a uděloval rozkazy: „Nepřetěžujte sedláky robotou, císařského patentu dbejte!“ A dřív než se šoku propadlé úřednictvo rozkoukalo a vzpamatovalo, rychle zmizel. Až jednou! Prohlásil se za guberniálního radu z Prahy, který má za císaře vyšetřit, jak se dodržuje nařízení o robotě. Ve vesnické krčmě vyslechl stesky sedláků, dal si vyprávět o útisku, bití holí, o panské svévoli. Slíbil nápravu, usedl do kočáru a mířil k zámku. Jako jindy i tentokrát se prokázal zlatou hvězdou. Svolal úředníky a rozkřikl se: „Dám potrestat všechny, kteří neplní mých nařízení!“

A před očima užaslých vrchnostenských služebníků poručil vysázet vrchnímu deset ran lískovkou. Tu se otevřely dveře a vešel písař, který s Láskou sloužil na vojně. Písař povědomého Lásku poznal a pošeptal to kontribučnímu. Když si Láska dal předložit kontribuční knížku, vyzkoušeli na něm lest: úředník ji předložil obráceně. Písma neznalý Láska souhlasně pokyvoval hlavou. To byl jeho konec. Následovalo jeho uvěznění, soud v Praze a desetiletý těžký žalář na Špilberku v Brně.

Během Láskova věznění navštívil Špilberk císař Josef II. Náhoda tomu chtěla, že se ho panovník zeptal, čím se nešťastník provinil. „Zastupoval jsem Vaše Veličenstvo a domáhal se práva sedláků,“ odpověděl Láska. Odvaha odsouzence se prý císaři zalíbilaa s darem několika tolarů ho propustil.

Nepravý císař se vrátil do Řevničova. Zprvu se ze žalářování zotavoval. Podle místní matriky se v roce 1788 ve věku 52 let oženil se 40letou Veronikou Petráčkovou. Narodily se jim tři děti. Marie zemřela ve čtyřech letech. Pak následovala Martina a Anna – ta v roce 1796. Vysloužilec Láska se prý živil sběrem a prodejem bylin, léčivých rostlin. Vyprávění o nepravém císaři se v Řevničově tradovalo dlouho. Ještě o pravnučce z rodu Lásků, zemřelé v Řevničově v roce 1900, se říkalo, že byla z císařského rodu.

AUTOR: FRANTIŠEK KREJČÍ