Na začátku července jste se zúčastnil závodu na 1000 mil, byl to váš první start?
Ano, první. Díky tomu, že Rakovnické cyklování je letos trochu posunuté a také proto, že se znám s pořadatelem, tak jsem se mohl konečně zúčastnit. Předtím se Cyklování s tímto závodem překrývalo, neměl jsem čas na přípravu, proto jsem se zúčastnil až letos.

Za jak dlouho jste 1000 mil ujel?
Jel jsem to třináct dní a asi třináct hodin. Ze začátku má ještě člověk snahu závodit, ale po dvou dnech vás to přejde, když se vám to poté rozleží v hlavě, že to není o závodění, ale o tom buďto dojet, nebo nedojet. Lidé, kteří tam závodí, mají přípravu trochu jinou, jedou třeba bez spacáku, mají zajištěné ubytování, vědí, kam musejí dojet a přespí v penzionu. Já jsem byl naložený tak, že když jsem jel večer v Českosaském Švýcarsku, zešeřilo se a byl jsem unavený, ležel jsem v lese, měl jsem spacák, karimatku atd.

Letošní trasa vyšla z Čech na Slovensko, kudy trasa vedla?
Startovalo se v hranicích u Aše, jelo se na trojmezí k hraničnímu patníku, tam jsme se otáčeli a jeli jsme po hranicích do Krušných hor, přes Šluknovský výběžek, Lužické hory, Jizerky, Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník, Jeseníky, odtud se jede na jih k Lipníku nad Bečvou, Vizovice, přejede se na Slovensko a přes něj se jede středem, to znamená přes Velkou Fatru, Nízké Tatry a na konci Nízkých Tater se přejíždí do Slovenského rudohoří, národní park Poloniny a v Nové Sedlici se končí.

Byl nějaký úsek opravdu hodně náročný?
Od začátku až do konce (s úsměvem). Já jsem si myslel, že se to postupně bude zlepšovat, ale naopak se smyčka postupně utahovala a přituhovalo. Slovensko bylo hodně náročné, byly tam hodně rozbité cesty, většinou se jezdilo mimo asfaltku, která sloužila pouze pro přesun na další cestu, hodně se jezdí po loukách, za Adršpachem se jelo do Polska přes Soví hory, kde jsou veliké louky, ale po nich to opravdu nejede. Je to třeba turistická cesta, ale tam třeba několik týdnů nikdo neprošel, narostla tam vysoká tráva a je to opravdu náročné ji přejet. Závod opravdu není jednoduchý, dost se tlačí, takže každý den jsme těch dvacet, třicet kilometrů tlačili. Pak je to náročné i tím, že nám pršelo a byla poměrně zima. První noc na Božím Daru bylo kolem dvou stupňů a na Kovářské u potoka byla jinovatka. Když jsem pak v půl šesté ráno šel, bylo všude namrznuto a já neměl ani rukavice, tak jsem si natáhl přes ruce ponožky.

Jezdili jste třeba i ve skupinkách?
Ze začátku se spousta lidí ještě nezná, takže se ve skupinkách moc nejezdilo. Někteří kluci se znali, takže spolu nějakou dobu jeli, ale že by jeli pořád vedle sebe, to ne. Většinou to bývá tak, že jste celý den na dohled, člověk si občas odskočí, takže se nechtějí zdržovat, ale pořád jste v kontaktu a večer podobně zdatní jezdci spí pohromadě. Já jsem jel přes Čechy s dvěma kluky, jeden z nich pak měl větší závadu v Orlických horách a měl kolo v servisu, tak jsem mu odskočil, ale na začátku Slovenska zase přijel kamarád Jindra Prchlík, s kterým se znám ze Šediváčkova longu, který měl předtím závadu a přes Slovensko už jsme jeli spolu. A s dalšími třemi kluky jsme se viděli na dohled, takže večer jsme byli zase v pěti. Já měl třeba trochu otlačená chodidla, tak jsem musel chodit, aby se mi trochu prokrvila, takže jsem některé kopce šel, oni mi odskočili, ale já je pak zase dohnal ve sjezdech.

Kolik závodníků letos startovalo?
Startovalo 161 závodníků a my jsme s Jindrou dojeli do cíle kolem 35. místa, ale ještě to není definitivní pořadí, neboť někteří lidé porušovali zákazy, jezdili tam, kam neměli, takže budou ještě nějaké penalizace.

Stalo se někomu, že se ztratil?
Ztratil vyloženě ne, protože se jede podle GPS a pořád jedete po čáře, takže když se nesoustředíte, přejedete křižovatku a najednou zjistíte, že tam není čára. Já jsem udělal také jednu takovou botu, nekoukal jsem za Klínovcem a sjel až do Halže, takže jsem se musel asi deset kilometrů vrátit. Stejnou barvou totiž byla značena i cyklotrasa a jak jsem byl nad ránem ještě rozespalý, tak jsem se tolik nesoustředil. Pak jsem se musel vrátit na místo, kde jsem trasu opustil.

Jsou během takto náročného závodu nějaké kritické okamžiky?
Kluci, kteří jeli opravdu na hraně, měli halucinace a v lese se vyhýbali autobusu, který tam samozřejmě nejel. Honza Tyxa, který vloni vyhrál, první noc na Klínovci zlomil řídítka, která si nechal opravit v servisu, ale pak měl těžký pád ve Velké Fatře, zlomil přední vidlici, takže pro něj závod skončil otřesem mozku, roztrženou rukou a kolo bylo definitivně zdemolované. V horách si člověk musí dát pozor, protože jezdí většinou sám, a když kolega jede půl kilometru před vámi a vy si tam lehnete, je to na vás.

Účastní se takového závodu i ženy?
Několik žen jelo, před námi jely dvě, jedna horolezkyně, a jely opravdu dobře, všechna čest. My jsme to jeli v uvozovkách trochu na pohodu, nehnali jsme to, abychom se utavili, ale ony fakt závodily. Je to i o psychice, musí to mít srovnané, trochu umět jet a nesmí se nechat vydeptat.

Co vás vůbec vedlo k tomu, absolvovat tento závod?
Já už jsem jel s Honzou Kopkou v Laponsku, pak jezdíme na Šediváčkův long, což je zimní etapový závod na snowbikách. Závod na 1000 mil se jezdí na Aljašce na sněžných kolech a on chtěl něco podobného zorganizovat tady, tak z toho vznikl tento závod. Je to tedy v létě, není to na sněhu, protože by to u nás nešlo, neboť v Aljašce se jezdí po rovinách. U nás je převýšení přes 50 kilometrů a celková délka 1681 kilometrů. Takže poté, co to začal pořádat, jsem si to chtěl vyzkoušet a letos mi to konečně vyšlo.

A říkáte si jednou a dost, nebo si to ještě zopakujete?
Ještě bych to chtěl jet ze Slovenska zpět, tedy tu druhou verzi. Kluci, kteří jeli obě varianty, říkali, že ze Slovenska do Čech to je lehčí, protože to relativně těžké Slovensko projedete tehdy, kdy ještě máte dost sil. Tam jsou třeba kopce, které člověk tlačí i dvě hodiny, třeba na Krivnou je to pomalu 15 kilometrů do kopce a moc se tam člověk nesveze.

Kolik času jste potřeboval na regeneraci?
Já jsem přijel v neděli v půl jedenácté večer domů a v pondělí v sedm ráno jsem byl v práci a dělal do deseti do večera, protože jsem dělal cyklování (s úsměvem).