Získal jste druhý titul mistra republiky v kategorii SuperBuggy, mohl byste je porovnat?
Porovnávat, zda to předloni bylo cennější než letos, se moc nedá. Titul má svoji hodnotu. Když jsem získal ten první, závodil jsem s jinými jezdci než nyní, ale vždycky se k titulu musíte nějak dopracovat, a tak ho řadím přibližně na stejnou úroveň. Možná ten první je u mě malinko výš, protože byl přece jen první a dosáhl jsem ho dřív.

Vloni vám naopak titul utekl, hodnotíte tuto sezonu lépe než tu předchozí?
Vloni se to moc nepovedlo, sezona byla taková průměrná, i když být vicemistr republiky také není úplně špatné. Ale určitě bych tuto sezonu hodnotil lépe než tu loňskou.

Titul jste nakonec vyhrál i přesto, že jste v jednom závodě vůbec nebodoval…
Závod v Poříčí nad Sázavou se mi nepovedl, neboť jsem havaroval hned v prvním kole úvodního tréninku a auto bylo úplně na kaši. Proto pro nás závod skončil dřív, než začal. V dalších závodech se mi ale dařilo, několik z nich jsem vyhrál, včetně toho posledního v Sedlčanech, kde se rozhodovalo i o celkovém vítězi, a zde se mi opravdu dařilo od tréninků až po finále. Byly i závody, které byly náročnější, ale každý závod má svoje specifika, občas má někdo více štěstí, někdo zase smůly. To je prostě autokros a letos jsem měl asi nejvíce štěstí já a jsem rád, že jsem dokázal, že první titul nebyla náhoda.

Právě výpadek v Poříčí přidal šampionátu na dramatičnosti…
Určitě to bylo zajímavější a navíc mě to nutilo jet v každém následujícím závodě na vítězství. Nakonec mi pomohlo škrtání nejhoršího výsledku, neboť jsem si škrtl vlastně jen nulu. Nicméně kdyby se mi ještě jeden závod nevyvedl, tak bych nevyhrál. Závodů je poměrně málo a každý výpadek je znát. Letos jsme se až do konce střídali na bedně ve třech ještě s Honzou Smržem a Borisem Vaculíkem.

Ve finálovém závodě v Sedlčanech vám k prvenství nakonec stačilo i třetí místo, přesto jste vyhrál…
O tento závod byl mnohem větší zájem, než o ostatní, přijela tam i spousta mých známých a lidí, kteří mě podporovali. Oni si to užívají, a když vyhraji první rozjížďku, je to pro ně, jako kdybych vyhrál celý závod. Já měl ale pořád nervy, neboť jsem stále bojoval o titul a před finále jsem si říkal, že to stále nemusí vyjít. Pořád jsem si říkal, že pro to ještě musím něco udělat. Před závodem mi táta s dědou říkali, abych neblbnul, neriskoval a v klidu zajel za Borisem Vaculíkem a Honzou Smržem. Já ale nejsem závodník, který si řekne: Jen tak dojedu třetí. Chtěl jsem prostě vyhrát.

Nebyl to trochu risk?
Po startu jsem se dostal do nejriskantnější situace, když jsem jel mezi nimi. Honza Smrž přede mnou, Boris Vaculík za mnou a ve mně probíhal boj, zda se mám toho Honzu snažit předjet, a nebo pustit i Borise a jet si v klidu na třetím místě. Bylo to docela riskantní, protože kdyby do mě Boris zezadu najel, což mohl úplně lehce, tak bych titul neměl a mohl jsem skončit klidně třetí. Mě to ale nutilo jet pro vítězství. Ve 3. kole se mi podařilo Honzu předjet a pak už mi stačilo jen hlídat si náskok.

V republikových závodech docházelo v poslední době k úbytku závodníků…
Republika je bohužel dost žalostná a na poloprázdný rošt je smutný pohled. V Sedlčanech nás závodilo pět s tím, že šest nás bylo převzatých, ale jednomu pak přestalo jet auto. Ne že by mi to nějak ubíralo na radosti, ale není to zrovna příjemný pohled. Raději bych vyhrál, kdyby nás jelo dvacet a já si mohl říci, že jsem porazil devatenáct závodníků.

Myslíte, že by se to mohlo zase zlepšit?
V nejbližší době si nemyslím, že by to mohlo být lepší, protože Boris Vaculík, se kterým jsem bojoval o titul a který vloni vyhrál, přestupuje do jiného odvětví motorsportu. Něco na způsob Dakaru, což jsou šampionáty, které se jezdí po Evropě a občas v Africe. On bude na závodech stejně dlouho jako já, ale ujede třeba 500 kilometrů, což já nenajezdím prakticky za celou sezonu. Každý máme rádi něco jiného, on se raději déle sveze.

Vás by tohle nebralo?
Je pravda, že mě také někdy nebaví, když musím čekat, než pojedu rozjížďku. Je to pak více stresující, navíc se to někdy i prodlužuje, ale jinak mě Superbuggy baví. Honza Smrž také nevím, zda bude jezdit, protože prodal autobus a chce prodat i buggynu.

Takže vám zřejmě ubudou dva největší konkurenti. Je na obzoru nějaký nováček?
Člověk ani do poslední chvíle neví, kdo tam vůbec bude jezdit. To se většinou dozvíme až na startu prvního závodu v další sezoně. Většinou když má přijít nový závodník, tak se to člověk dozví, ale zatím o nikom nevíme a bohužel těch kvalitních jezdců tolik není.

Čím si myslíte, že to je?
Jednou jsem někde slyšel, že sport je takový, jaké má pořadatele nebo funkcionáře, a to je holá pravda. Nemyslím to doslova, ale něco na tom pravdy být může. Chci říci, že se vymýšlí různé kraviny, každý rok se mění technické řády a vymýšlí se nové věci, řády a regule, které jsou akceptovatelné pro nás, kteří jezdíme i mistrovství Evropy a jsme na změnu řádů a regulí zvyklí, protože větší změny se většinou uskutečňují právě v evropském šampionátu. Pro ty, kteří jezdí jen republiku pro radost a pobavit se s kamarádem, užít si víkend a jen tak si zazávodit, je každý peníz navíc znát. Tito závodníci jezdí se staršími auty a pro ně překopat auto nebo rovnou postavit nové, neboť někdy vymyslí takové regule, že je lepší auto postavit znovu, je velmi složité a nepředstavitelný problém. Týmy s menším rozpočtem to akorát odradí, což je škoda, protože tyhle lidi pro celkovou atmosféru potřebujeme. A když budou jezdit, tak to bude jen dobře. Lepší je závodit proti dvaceti, než proti pěti.

Nemá na nižší účasti v republikovém šampionátu vliv i menší zájem dětí o tento sport?
Třeba já když jsem byl v juniorkách, tak nás tam jezdilo třicet. Když nás bylo třeba dvacet, tak jsme si říkali, kde jsou všichni, nás je nějak málo… Dnes jezdí tři, a to ne vždy. Když se sejdou všichni tři, tak je to úspěch. Mně je jich i líto, protože já když jsem závodil, tak pokaždé s někým jiným, naučil jsem se mlátit se v chumlu, reagovat a závodit, což jim ve třech půjde těžko. Ale ono se to různě houpe, a třeba za tři, pět let to bude lepší a bude jich jezdit zase třicet, nebo i víc. Bohužel podobný problém je i v těch nejmenších Racerbuggy, kde malé děti tento sport poznávají. I zde je to trochu na bodu mrazu a do dalších kategorií tak téměř nikdo nepřestupuje. Nedokážu si vysvětlit, čím to je, ale asi na to mají vliv stejně jako u dospělých různé změny regulí a řádů a tedy i větší finanční náročnost. Možná by se tento sport měl více propagovat.

Nepřemýšlíte kvůli klesající úrovni mistrovství republiky o tom, že pojedete pouze mistrovství Evropy?
O tom se rozhodnu až před novou sezonou. Každopádně kdyby nás jelo tolik, jako v posledním závodě, tak to nemá moc význam a asi bychom republiku vynechali. Určitě bych ale republiku rád jel a titul obhájil. Nechci jet v sezoně jen nějakých deset závodů, i když je spousta závodníků, kteří to tak dělají a republikové šampionáty vynechávají. Uvidíme, jak to bude vypadat, a na základě toho se rozhodneme.