Proč tak daleko? Vždyť u nás se i s maratóny takříkajíc „roztrhl pytel“. 
Sláva Pilík: Já už u jezera Garda v severní Itálii byl někdy před pěti lety. Tehdy to na mne neuvěřitelně zapůsobilo. Nejde o nějaký monstrózní závod s mnohatisícovou účastí, je to spíše taková místní akce v nádherném prostředí kolem krásného jezera pod alpskými velikány. Když tam běžíte, závod si skoro ani neuvědomujete, je to neskutečná pohoda. Chtěl jsem se tam zase vrátit. 


Martina Bradáčová: Když jsem se o možnosti připojit se k výpravě dozvěděla, příliš jsem neváhala. Cítila jsem, že to je příležitost, mé splněné přání. Běhám asi čtyři roky a tohle by byl můj první mezinárodní maratón. Četla jsem o závodě reportáž a to mne ještě více přesvědčilo. V okolí jezera už jsem byla s rodinou, takže jsem nejela do neznáma. 

Co je na tomto závodě tak neobvyklého a jak jste ho vlastně zvládli?
Sláva Pilík: Prostředí jistě není zcela výjimečné, ale neobvyklé v každém případě. Dlouhou trať běžíte neustále podél břehů jezera. Start je v Malcesine pod masivem Monte Baldo, o kterém se mluví jako o Mekce paraglidistů. Trasa vede nejdříve jižním směrem do Brenzone, pak je obrátka a zpět se přes Malcesine vine maratón kolem pobřeží až do cíle v Torbole. 


Martina Bradáčová: Při závodě byla úžasná pohoda, probíháte neustále malebnými vesničkami, kolem domků vsazených do úpatí hor, stále je na co se dívat, vlny jezera máte na dosah. Vlastně jsem ubíhající kilometry téměř nevnímala a běžela jakoby to ani maratón nebyl. Fascinovaly mne také děti, které často kolem trati nataženými dlaněmi chtěly všechny maratónce povzbudit.


Jaký byl výsledek závodu, jak jste s ním spokojeni?
Martina Bradáčová: Závod jsem si jela takovou dálku hlavně užít a to díky prostředí také přišlo. Přesto jsem myslela i na výsledek a chtěla držet stálé tempo vedoucí k času kolem 3:30 hod. Od 14. kilometru jsme běželi zase zpět do místa startu a všimla jsem si, že jsem kolem pátého místa mezi ženami. Trochu sice foukalo a trať není ideálně rovinatá, ale v té pohodě nepřišla vůbec žádná krize, uběhla jsem maratón jakoby mimochodem. A ještě byla pátá mezi ženami v čase 3:32,35. Je to sice kousek za mým osobním rekordem, ale jsem závodem nadšená.


Sláva Pilík: Před závodem jsme si řekli, že bych mohl dělat takového vodiče, protože jsem se cítil na čas i pod 3:30. Navíc nebyl takový vichr jako tenkrát před léty. Víceméně jsme tempo udrželi po celý závod, ale tam skutečně o výsledek tolik nejde. Alespoň pro ty, kteří tam jsou poprvé. Asi bychom to dali po uvedenou hranici, ale ke konci závodu se myslím trochu projevilo těch sedmnáct kilometrů poznávání prostředí spojené s návštěvou vrcholu Monte Baldo ze soboty. Ale nevadí. S ohledem na můj pokročilý věk je čas 3:30,39 hod. též docela fajn. 

Martina Bradáčová a Sláva Pilík byli jedinými maratónci v běžecké výpravě k jezeru Garda v Itálii, když další běžci absolvovali trať 30 km, případně trať poloviční. Celkově naši dosáhli na celkové 55. resp. 59. místo mezi 329 maratónci (83 žen) a shodně říkají: jeďte poznat Gardu a jen tak mimochodem si můžete zaběhnout i maratón!