Při kempu ke kvalitnímu tréninku přispěla i česká kuchařka. „Obvykle s námi jezdí mamka, ale nakonec nechtěla vypadnout na tak dlouho z práce, a tak nám reprezentační trenér sehnal bývalou veslařku Elišku Vondrovou. Mluví japonsky, a to bylo velké plus. Myslím, že se osvědčila,“ pochvaloval závodník Dukly.

Chutnalo vám?
Vařila všechno, co jsme si přáli. Když jsme spoléhali na stravu z japonských zdrojů, jedli jsme celý měsíc rýži, měli pořád vepřové a smažené věci. Eliška vařila zdravěji. Měli jsme i brambory, těstoviny, hodně kuřecího, hovězí a míň prasáren.

Láká vás japonská kuchyně?
Na jednu stranu ano, ale tučná jídla jíst nesmím. Rýži miluju, klidně bych si ji dával každý den, ale vhodnější je pestrá strava. Tu jsme teď měli, takže to bylo ideální.

Bylo to znát na kvalitě tréninku?
Doufám. Minimálně se to projevilo tím, že jsme odjezdili všechno, co jsme měli v plánu. A bylo toho víc než při předchozích kempech. Povedlo se to díky tomu, že jsme bydleli přímo u vody a neplýtvali síly cestováním. Dělali jsme jen to, co se na soustředění má dělat: trénovali, jedli a spali.

V čem se tento japonský pobyt lišil od předchozích?
Nejvíc právě tím, že nám Japonci postavili barák přímo u vody. Předtím jsme vždycky nějakou hodinku dojížděli a chodili na vodu jen jednou. Teď jsme to měli ke kanálu sedmdesát metrů a do posilovny patnáct. Podmínky byly naprosto ideální.

Už jste během cest do Japonska vstřebal tamní zvyklosti?
Když jsem tam byl poprvé, myslel jsem, že se z jejich pravidel zblázním. Japonci mi lezli na nervy, ale teď už vím, co smím a co ne. Rozumím jim a přijde mi přirozené, jací jsou. Nadchlo mě třeba, co jsou pro nás schopní udělat.

Máte z předchozích pobytů recept na zvládnutí osmihodinového časového posunu?
Pokaždé se snažím v letadle neusnout. Tím pádem tam dorazím hodně unavený a musím vydržet pár hodin do večera. Do postele zapadnu v osm, a spím, co nejdýl. No a tělo si zvykne. Po pár dnech je to pohoda.

Už víte, jak dlouho se před olympiádou do země vycházejícího slunce vypravíte?
Právě to zvažujeme a přikláníme se k názoru, že to budou minimální dva týdny. Bude potřeba se aklimatizovat a dát si týden těžkého tréninku. Budeme opět v Susaki a až těsně před startem se přesuneme do Tokia.