Nakonec berete opět brambory. Přitom duel se Švýcarskem mohl vypadat úplně jinak, kdyby bylo použito při vítězném gólu Švýcarek video. Brankářka Christianová se nejspíš dotýkala nohou brankoviště…
Teď už to čtvrté místo beru lépe, než před dvěma roky ve Finsku, kde jsem byla poprvé. Přesto mě mrzí, že na takové akci, jako je mistrovství světa, není video. Jelikož ale nestíhali a celá organizace byla svým způsobem chaotická, tak video nebylo a toto byl moment, který nakonec rozhodl. Samozřejmě to bylo 2:2 a není jisté, že bychom vyhrály, ale to nemění nic na tom, že osm minut před koncem v takto důležitém utkání by v takovém případě mělo být video nutností. Pořád cítím zklamání.

Na šampionát jste odjížděla jako vedoucí žena kanadského bodování extraligy. Jak hodnotíte své vystoupení?
Je pravda, že se na to všichni tak dívali a očekávání bylo velké. Abych pravdu řekla, myslím si, že jsem odehrála to, na co mám. Samozřejmě jelikož hraji v extralize úplně jiný post, tak to bylo pro mě těžké. Musela jsem se přeorientovat na jiný post, který není úplně pro mě. Jinak ale celá naše lajna odehrála dobré mistrovství a doufám, že toto složení zůstane i do dalšího cyklu.

Ještě bych zůstal u vašeho postu, nad kterým se pozastavili i komentátoři v ČT. Myslíte si, že pokud byste nastoupila na hrotu, vedlo by se vám střelecky lépe?
Je pravda, že jsem asi nebyla využita natolik, kolik bych měla. Samozřejmě na křídle jsem si odehrála své, ale raději bych se viděla na tom vrcholu, který mi sedí víc. Ale teď už s tím zpětně nic nenadělám.

Šancí jste i tak měla opravdu hodně, přesto jste se trefila „jen“ dvakrát. Měl jsem pocit, že někdy chybělo i kus pověstného štěstí…
Asi ano. Měla jsem hodně šancí, a když se zpětně podívám na zákroky gólmanek, tak je opravdu nemají každý den. Přesto se více gólů čekalo od první lajny a myslím si, že jsme herně docela překvapily a dařilo se nám. Jsem ráda, že to tam padalo Terce Urbánkové. Já jsem sice nebyla zakončovatel, ale snažily jsme se tvořit hru a myslím si, že to bylo dobré.

Když se vrátím k zápasům ve skupině. Začátek úvodního duelu s Lotyšskem nebyl úplně snový, brzy jste prohrávaly 0:3. To byl docela šok?
Já jsem měla taková dejavu. Když jsem byla na prvním juniorském šampionátu, tak jsme s Polkami v 8. minutě také prohrávaly 0:3. Tady to byl podobný scénář s tím, že jsme jim nabídly tři brejky, které Lotyšky umí proměňovat, protože mají fakt šikovné holky na hokejce. To jsme byly trošku zaskočené a rozjížděly se pomaleji. Ale byl to první zápas a vždycky chvíli trvá, než si to všechno sedne a většinou úvod turnaje bývá takový hektický.

Nakonec jste vstup do turnaje zvládly a vyhrály 8:3. Proti Finkám to ale byl zcela jiný duel…
Já osobně hraji proti Finkám úplně nejradši, ale celkově se takový zápas s jedním gólem vyhrát nedá. Já jsem se pak přesunula ve třetí části do první formace a myslím si, že během osmi minut dát proti takovému týmu tři góly není úplně reálné. Přece jen Finky hrají úplně jinak, sice jednoduše, ale je strašně obtížné se proti nim prosadit. Všechny holky jsme hrozně moc chtěly a byla tam vidina toho, že pokud zvítězíme, vyhneme se suverénním Švédkám. Do obrany jsme nezahrály špatně, dva góly nám vstřelily až v závěru do prázdné. Nakonec rozhodla špatná koncovka.

Naopak proti Norkám to byla jednoznačná záležitost. Na výhře 8:0 jste se podílela brankou i vy…
Upřímně mě Norky trochu překvapily, čekala jsem od nich víc, za poslední roky se dost zvedly. V první třetině jsme se trochu rozkoukávaly, ale jinak jsme to jak do útoku, tak do obrany zvládly dobře. Prosadilo se hodně hráček, což pomohlo i psychice, přece jen jsme měly osm nováčků. Celkově byl zápas hodně v pohodě, i když já mám osobně radši souboje proti top čtyřce, protože mi rychlostně vyhovují víc. V tomto případě ty klidové situace ještě občas nezvládám tak, jak bych měla.

Jednoznačné bylo i čtvrtfinále s Polskem, které jste rozhodly hned v první třetině…
Ta byla také jediná povedená, jinak ve zbylé části byl náš výkon úplně příšerný. Snad nikdo z hráček nezahrál na to, na co máme. Úplně jsme odešly a myslím si, že pokud by proti nám nastoupil silnější tým, dostaly bychom gólů mnohem víc. Ale hlavní byl postup.

Semifinále proti Švédkám bylo jednoznačnou záležitostí favorizovaných Severoevropanek. Přesto jste se jako jediná z Češek dokázala prosadit. Byl to váš nejcennější gól?
Samozřejmě jsem ráda, že jsem ten gól dala, protože skórovat proti Švédkám se nepovede kdekomu. Ale pokud bych mohla, raději bych ho vyměnila za týmový úspěch, protože zápas byl pro nás opravdu velmi těžký. Švédky jsou dominantní a směrem do obrany jsme nezahrály nejhůř. Bohužel v útoku se nám tolik nedařilo. Když to ale porovnám s duelem, který jsme s nimi sehrály před dvěma lety ve Finsku ve skupině, bylo to o hodně lepší. Celkově si myslím, že jsme semifinále vzhledem k našim možnostem zvládly dobře, akorát jsme mohly nějaký ten gól ještě přidat.

Jinak s vystoupením českého týmu na šampionátu panuje spokojenost?
Já si myslím, že až na zápas s Polskem, kde nám to drhlo, jsme odehrály dobré mistrovství. Akorát nás může mrzet duel o bronz. Když klíčové momenty nejsou podloženy videem, vy pak sledujete opakovaný záběr na kostce, kdy půlka lidí říká, že rozhodující trestné střílení být nemělo, půlka že jo a i když nechcete, pořád to máte v hlavě. Ve třetí části jsme byly na koni, cítily jsme se dobře a pak rozhodne taková malá chyba. Hodně nás to srazilo, medaile byla opravdu blízko, ale to je jediné, s čím spokojena nejsem. Jinak to bylo dobré, od brankářek přes nejzkušenější hráčky. Tým jsme měly mladý a já ve dvaadvaceti patřila ke zkušenějším. Celkově mám z našeho vystoupení lepší pocit, než před dvěma lety ve Finsku.

Pozitivnější byla jistě i viditelná podpora fanoušků, na rozdíl od předloňského šampionátu…
Určitě. Do Finska nikdo z rodiny a přátel nejel. Na Slovensku jsme měly všechny hráčky minimálně rodiče, kamarády, takže podpora bylo opravdu velká. Bylo to samozřejmě příjemné, když hrajete skoro doma, na zápas přijde třeba i dva tisíce lidí a všichni nás tam hnali. Za to bych chtěla všem poděkovat, protože to bylo fakt skvělé a v tomto směru to bylo určitě lepší než ve Finsku.

Organizace však byla lepší ve finském Tampere?
To ano. Bylo hodně znát, jak dlouho se na šampionát připravovali a celý program směřoval k tomu, aby Finky vyhrály titul. Laťka byla nastavená opravdu vysoko. To na Slovensku hodně věcí haprovalo. Přece jen slovenský florbal není na takové úrovni, jako třeba u nás a hodně věcí tam nebylo dotaženo. My tam ale jedeme hrát florbal a na organizaci se moc nekoukáme. Ze strany naší florbalové unie bylo vše v pohodě a měly jsme vše, co jsme potřebovaly.

A co vaši rodiče, měli radost z vašeho vystoupení?
Ti měli radost, že vůbec mohli jet, protože táta se bojí lítat a já to mám po něm. Byli samozřejmě nadšení, bylo to blízko a kromě jednoho zápasu viděli celé mistrovství. Byla jsem ráda, že jsem je tam měla, oni mě opravdu podporují, jak jen mohou. A vidět světový florbal naživo, to nemůže úplně každý, takže byli určitě spokojeni.

Za dva roky se koná mistrovství světa ve Švýcarsku. Tam už to konečně cinkne?
Uvidíme (s úsměvem). Abych řekla pravdu, jezdit domů pořád se čtvrtým místem se mi moc nechce. Teď u nás skončil trenér Janovský, který nás vedl čtyři roky, takže dostaneme nového trenéra. S ním třeba přijde úplná změna a jsem upřímně hodně zvědavá, jak to dopadne. Bude nové vedení, celkově se to obmění a docela se na to i těším.