Matěji, máte za sebou pravděpodobně svou nejúspěšnější sezonu. Jak na ni vzpomínáte?
Největším vrcholem bylo samozřejmě mistrovství světa ve finském Tampere. Tahle událost byla dokonalá. Vše vyšlo jak ze strany naší výpravy, tak ze strany pořadatelů, a i počasí klaplo perfektně.

Máte radost i ze svého výkonu? Nemrzí vás třeba, že jste na 400 m trati těsně nepostoupil do finále?
Já jsem strašně moc spokojený. Když jsem tam odjížděl, tak jsem jel jako 30. nejlepší závodník ve své disciplíně (400 m), a když jsem se vracel, už jsem byl devátý. Takže rozhodně mě nic nemrzí a můj výsledek mě spíš příjemně překvapil. Dokonce jsem byl i rád, že jsem do finále nepostoupil, protože následující dny jsme se s kluky připravovali na štafetu 4x100 metrů, kde jsem viděl, že máme šanci na medaili.

Na ni to nakonec nevyšlo. Posunul jste ale svůj osobní rekord a dokonce jste překonal i ten juniorský národní. Co to pro vás znamenalo?
Především motivaci do budoucna. Když jsem to zaběhl, tak už v tu chvíli jsem věděl, že mám ohromné rezervy. Uvědomil jsem si, čeho jsem možná v budoucnu ještě schopen.

Máte tedy v plánu na tento úspěch navázat i v nadcházející sezoně? Zaútočit třeba i na halový juniorský rekord?
Halu neberu tak vážně jako navazující letní sezonu. Ale určitě bych se i tady rád zlepšil. Nicméně v poslední době mívám na tréninku problémy s křečemi, takže nemůžu některé věci chodit tolik naplno a nejsem schopný říci, jak na tom výkonnostně jsem.

Když jste před devíti lety s atletikou začínal, napadlo vás někdy, že byste se dostal takhle daleko?
To jsem o něčem takovém vůbec nepřemýšlel. Šel jsem tam s tím, že tam budou kamarádi a že si občas zaběhám, ale nějaká výkonnost mi byla ukradená. To přišlo časem.

Vaši rodiče se atletice také věnovali. Přivedli vás k atletice právě oni?
K atletice mě přivedli moji rodiče a můj starší bratr. Když jsem se rozhodoval, jestli na atletiku půjdu, tak on už ji v té době několik let dělal. Viděl jsem, že ho to baví, tak jsem si řekl, že to taky zkusím.

Máte nějaký atletický vzor, kterým se inspirujete?
Mým vzorem je právě můj otec Ivo Krsek.

Ten byl v 80. letech velmi úspěšný, vybojoval na juniorském mistrovství světa stříbrnou medaili ve skoku do dálky. Máte potřebu se mu vyrovnat?
Něco takového vůbec necítím. Naopak. Ze strany rodičů nevnímám vůbec žádný tlak, tam je v podstatě jen pozitivní podpora a nikdo na mě seshora netlačí a neříká “buď dobrej, trénuj víc, makej, musíš být nejlepší“. Právě moje rodina spolu s trenérkou a tréninkovou skupinou jsou pro mě největší oporou.

Neláká vás ani myšlenka překonat otcův osobní rekord na 100 metrů, který je stále lepší než ten váš?
Ani to mě nevyvádí z míry (úsměv). Za svou hlavní disciplínu považuji 400 metrů a trať 100 m je jen doplňková.

Zmiňoval jste, že blízcí lidé jsou vám oporou. Necítíte to ale také jako zodpovědnost, když se na vás jedou na nějaký ten závod podívat, že musíte podat dobrý výkon?
Asi před dvěma lety jsem tenhle tlak trochu cítil, ale v tuto chvíli už ho nevnímám. Naopak jsem si uvědomil, že ty závody jsou jen taková třešnička na dortu, kterou si musím já sám užít.

Co vám pomohlo tohle překonat? Co jste si uvědomil, že už to berete jinak?
Jedna z věcí je, že mi vzrostlo sebevědomí. Uvědomil jsem si, že si můžu dělat, co chci. A že pokud na mě někdo chce vytvářet tlak, tak ho vytváří pouze uměle, ale že jinak tam žádný tlak není a že je to jen v mé hlavě. Myslím, že to je jedna z výhod, proč jsem takový, jaký jsem. Dokážu se oprostit od veškerého okolního tlaku a závod si sám pro sebe užít.

Dokázal byste dát v tomto ohledu nějakou radu závodníkům, kteří si s tímto rady nevědí?
Může to znít jako klišé, ale všechno je v hlavě. Vidím to na ostatních závodnících, že jsou nervózní a něčeho se bojí. A rozdíl mezi mnou a jimi je ten, že do toho závodu jdeme úplně jinak naladění. Myslím si, že to je něco, co by se obecně do tréninku mohlo zařazovat častěji. Je to velice důležité a kdyby tomu lidi uvěřili a věděli, že psychika má během výkonu takovou moc, že by se tomu taky rádi věnovali.

Matěj KRSEK, 19 let
Sport: atletika, čtvrtkař
Úspěchy: Na MS do 20 let v Tampere předvedl český rekord 46,59, navíc pomohl štafetě na 4x100 metrů k úžasnému pátému místu
Další sporty: Matěj hrál závodně ještě nedávno také volejbal. S Kladnem mu těsně unikl postup do juniorské extraligy. Začínal kdysi s fotbalem
Zajímavost: jeho otec Ivo byl vynikajícím českým dálkařem, výborně závodila i maminka Lenka

ANNA JÍLKOVÁ