VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milý dení(č)ku… aneb Cesta na start a pak i k cíli /5.

Můj milý dení(č)ku, tak jsem tu knihu sehnal. Tu od Miloše Škorpila Maraton za 100 dnů. Hotový poklad. No a tak ji teď před spaním čtu. Jenže tam je tolik rad, že nevím, kterou mám dodržovat dříve. Přiznám se, že vlastně ale nedodržuji nic. Zatím ta největší rada je, že maraton začíná až po 30. kilometru. No jo, ale co budu do té doby dělat? Že mi to poběží samo? Mám tomu věřit? Pane Miloši?

9.3.2013
SDÍLEJ:

Jiří Macek, šéfredaktor Deníku pro region Praha + střední Čechy, na rotopedu.Foto: Hana Macková

Mně ti, můj deníč(č)ku, teď nějak přijde, že pořád jen před spaním čtu. Rady pana Škorpila. Jak při běhu jíst. Jak před během cvičit. Jak po běhu žít. Ale skoro nic si z toho nepamatuju. A ty dny utíkají. Běhám pořád na pásu, jak tuhle vysvitlo slunko, tak jsem vyběhl konečně zase ven, překonal jsem nějakou divnou nechuť běžet venku. Chápeš to, dení(č)ku? Trošku jsem přeskákal tramvajové pásy, proběhl pár ulic, vyhnul se rozbitému sklu a za ranního polomrazíku přicupital domů. Že bych byl nějak urvaný, to jsem nebyl. Spíše servaný. Běžel jsem 35 minut a napadlo mne, že na ten maraton raději nebudu myslet. Vůbec na ten závod nebudu myslet. Tedy negativně. A tak, když běžím, tak trošku přivřu oči a vsugerovávám si, že běžím pražskými ulicemi v davu lidí a předbíhám jednoho za druhým.

Jenže, dení(č)ku, samozřejmě došlo na to moje (ne)trénování. Ona na mne: „Jak teď trénujete?" Tak jsem na ni trochu vyjel. Říkám jí: „To už jste kolikátá, která říká, jak trénuju. Prdlajs, netrénuju! Prostě běžím a běžím a běžím. A to nepovažuju za trénink. Spíše mi to připadá, že se ploužím, ploužím a zase ploužím. To nejsou žádné úseky, zrychlení, zpomalení. Prostě běžím. Psal to ten Škorpil nebo kdo, že hlavně běžet. Nebo nepsal a jen se mi to zdálo?" Veronika se na mne dlouze zadívala a říká: „Tak já vám pošlu Škorpilovy rady pro ženy, které mohou podle jeho rad trénovat na maraton, třeba vám to pomůže." „Tak jo, pošlete mi to," říkám jí a v duchu si mumlám: „No jistě, budu trénovat podle nějakých ženských. Jak ten běh pak bude asi vypadat?!"Pak jsem, milý dení(č)ku, měl schůzku. V centrále Pražského maratonu. A těch dalších vytrvaleckých běžeckých akcí, které pořádají. Sešel jsem se tam s Veronikou Honsovou. Ta to má taky nějak na starosti. Tedy ne kvůli mému výkonu, ale kvůli tomu, abych zjistil pro Deník, jak se organizátoři připravují.

Nic, milý dení(č)ku, večer mi nic neposlala, tak jsem jí napsal o půlnoci e-mail, že bych přece jen podle těch ženských nějak potrénoval. Trochu jsem byl zvědavý, jak to ty ženy mají.

Ráno před během jsem usedl k počítači a tam jsem měl od Veroniky ty rady: „Posílám rady, těším se na komentáře v Dení(č)ku. A příjemné běhání." Já, zalepené oči, před sebou müsli s mlékem, co do mne neleze, a ona píše: „Příjemné běhání." Tak jí odepisuji po pravdě: „No, díky, vyrážím běhat, ale že by se mi chtělo…" Za minutu ona na to: „Je to v hlavě takže se vám strašně chce a strašně se těšíte." Já jí totiž říkal, a ona to četla, že všechno je v hlavě, to je moje oblíbená hláška. Já na to: „Nojo, vlastně se na to těším celou noc, jsem lehký jako pírko, rychlý jako šíp a volný jako pták, müsli s mlékem bylo dnes mimořádně dobré, spadlo do mne lehounce, v těle se rozlévá síla, nohy mne nebolí, záda nebolí, v uších už nehučí. Jak já se těším, poběžím jak Forrest Gump." Než jsem vyběhl, ještě mi napsala: „To je přístup! To dáte!" Co si o tom mám myslet? To dám? Vždyť to je štreka!

Přiznám se, že jsem včera, po té e-mailové debatě, vyrazil zase do fitka v čestlickém aquaparku. Tam, na pásu, je klid, nemusím sledovat dopravu a nepořádek kolem. Deset minut jsem šel, na rozhýbání. Pak pás zrychlil svoje otáčky a já najednou běžel. Minutu dvě to byla divnota a najednou jsem zjistil, že běžím půl hodiny. Napadlo mne, že mne vůbec nebolí to bolavé koleno. V tom mne píchlo. V tom koleni. „Vole, říkám si, ty prostě chceš, aby tě to koleno fakt bolelo. Zapomeň na to, koleno prostě neexistuje. Vzpomeň si, je to v hlavě," přikázal jsem si a pozoroval jsem displej. Koleno už nezabolelo. Běžel jsem hodinu. A to, jakým tempem a co je v těch radách od Veroniky, to ti, můj milý dení(č)ku, napíšu příště…

Ten půlmaraton je za 29 dnů a maraton za 65 dnů. Docela to letí…

Šéfredaktor vydání Deníku pro Prahu a střední Čechy Jiří Macek hrával před třemi desítkami let fotbalový krajský přebor, pak absolvoval zhruba stovku triatlonů a padesátku duatlonů, přespolní i silniční běhy. Jenže novinařina utlumila sportovní dění, ke kterému se vracel sporadicky. Až vloni se po letech rozhodl vrátit na start triatlonu Dřevěný muž (1 km plavání, 110 km jízdy na kole, 13 km běhu), který se koná v Českém ráji. Závod po zhruba čtyřech měsících lehkého tréninku absolvoval v čase 5 hodin, 9 minut, 51 vteřin (na snímku je poté, co dorazil do cíle). Nedávno se Jiří Macek rozhodl, že zkusí absolvovat pražský Hervis 1/2Maraton. A protože má rád výzvu, přijal nabídku od pořadatelů, aby si zaběhl i maraton. Při půlmaratonu, který se v Praze běží 6. dubna, čeká na závodníky 21 kilometrů. Při Volkswagen Maratonu Praha pak dvojnásobek: 42 195 metrů. Ten se běží na začátku května.

Vaše reakce na Deníček

Ahoj, Máco,

Četla jsem tvé deníčky. Krásně jsem si početla, moc ti držím palečky. Já, na rozdíl od tebe, vůbec nemám obavy. Vím, že maraton i půlmaraton zvládneš na jedničku. Neříkám, že jen tak lehce, ale zvládneš to. Maraton bude určitě bolet, zejména od 33. kilometru (to mi jednou řekl jeden zkušený běžec maratonec: Ten pravý pocit maratonu a bolestí začíná na 33. kilometru). Musím jen souhlasit. Ale znám tě. Zatneš zuby a dáš to pod 4 hodiny. A ten půlmaraton, to zvládneš jako nic.

A také na tebe každé ráno myslím. Já běhám zásadně ráno. Ale zásadně venku. Běžícího pásu jsem si užila až až v Dubaji, kde se kvůli vedru nedalo venku ani chodit. A tady je ráno nádherně. Kolem 5.30 se budí nejmenší andílek. Připravím snídaně a svačiny, obléknu se a vyrazím na můj ranní běh. Když je doma manžel, běžím sama, když ne, tlačím před sebou běhací kočárek s malým Andreasem a ti dva starší se zatím doma dívají na pohádku a čekají na maminku, než vyrazíme do školy. Je to holt takový ranní rituál. A také taková droga. Jak si nevyběhnu, tak to není ono. Znáš to…

Tak se měj a držíme ti všichni palečky.

Petra Jerejian Fialová, Austrálie (bývalá česká traiatlonistka)

Jiří Macek: Milá Peťo, zdravím klokánky i vás. Znám to, jak si nevyběhnu, není to ono. Ale často se mi nechce. Když to „nechce se mi" překonám, pak jsem tuze spokojen…

Milý pane Macku,

tak jsem teď právě zhltla vaše tréninkové dávky jsem nadšená a pobavená (neštěstí a pot druhého vždy potěší)! Hlavně to nepřepalte. Přeji neslezlé nehty! Běhu zdar!

Lenka Šimánková, manželka cestovatele Leoše Šimánka

Jiří Macek: Milá Lenko, taky si to přeju…

Máte-li chuť, napište autorovi na e-mailovou adresu: jiri.macek@denik.cz, co si o dení(č)ku, o jeho běhání myslíte? Můžete mu poradit, můžete mu vyčinit, můžete takřka všechno. Prostě napište, co vás napadne. Autor se na vaše myšlenky těší…

Autor: Jiří Macek

9.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Krušovicích došlo k předávání cen výhercům Fortuna Tip ligy.
9

V Krušovicích byli odměňováni nejlepší tipéři Tip ligy

Nemoc. Ilustrační foto.

Kašle a rýmy s teplotami přibývá, chřipka však zatím neútočí

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

Nechtělo se mu být dál na světě

Rakovník – Pozdvižení na služebně zažili ve čtvrtek rakovničtí policisté. A to když jim do budovy na Husovo náměstí přišel v odpoledních hodinách muž, kterého to podle jeho slov už na světě nebavilo. O sebevraha ale podle všeho nešlo. Muž si na život nesáhl a naštěstí vše skončilo jen u slov.

Ženu našli mrtvou

Rakovník – Smutnou událost z úterního podvečera dnes potvrdili policisté. Vše začalo tak, že po 18. hodině zavolala městským strážníkům 66letá žena s tím, že se nemůže dovolat své známé, která ji celý den nezvedá telefon, a že se do jejího bytu v ulici Dukelských hrdinů sama neodvažuje jít.

Nadělí si hokejisté předčasný vánoční dárek?

Rakovník - Ještě jednou vyrazí hokejisté áčka a béčka rakovnického HC na led, aby se porvali o mistrovské body, než zasednou doma k rodinám a užijí si vánoční svátky. Svěřence Otakara Vejvody čeká v rámci 15. kola krajské ligy nedělní výjezd do Čáslavi, rezerva se představí na domácím ledě, kde přivítá v sobotu od 17 hodin nedalekou Žilinu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT