Jaký byl váš rok 2016?
Loňská sezona byla horší, než se čekalo. Dva závody jsem vynechal a na MMČR v kategorii veteránů nad 60 let jsem nakonec skončil až čtvrtý, takže jsem si tedy o dvě místa oproti předchozímu ročníku pohoršil, avšak to se ještě dalo čekat. Horší to bylo v Buriánka cupu, kde jsem obhajoval prvenství a nakonec byl rád za třetí místo. To je trochu ostuda (s úsměvem). Ale nemůže být pořád posvícení.

Kolik jste absolvoval závodů?
Vloni jsem jel kolem dvaceti závodů. Už jsem přece jen zvolnil. Byly časy, když jsem jel i čtyřicet, ale to už je tak devět let. Tehdy se jezdilo od jara do podzimu skoro každý víkend, někdy v soboty i v neděli, ale na to už nemám síly. Už nejsem nejmladší.

Také čtěte: Školy doufají, že plavecký bazén opraví včas

Jaká je mezi veterány konkurence?
Já, když jezdím Buriánku i MMČR dohromady, mám konkurenci ohromnou a tím pádem, jsem rád, že se dostanu na bednu. Dneska jsou veteráni nejnabitější třídy. Třeba v kategorii čtyřiceti a padesátiletých je i šedesát závodníků. Nás šedesátiletých je tedy méně, zhruba polovina, což bohatě stačí. Jsou to samí Dukláci, Rudá hvězda apod., čili bývalí profesionálové a tak jsem rád za každý bod a čtvrté místo beru jako úspěch.

Vyhrál jste nějaký závod?
Zvítězil jsem v posledním exhibičním závodě v Rumburku, kde mě trať ohromě sedí, i když je na blátě.

Bláto vám nevoní?
No měl bych ho mít rád, ale už mě to nějak přestalo bavit. Já já mám na dvoře bláto z celé republiky a když to člověk dělá dlouho, má k tomu averzi.

Takže vám nejvíce vyhovuje tráva?
Mě jakožto bývalému soutěžnímu jezdci určitě. Jezdit jako blázen na trojku a skákat dvacetimetrové skoky, to už není pro mě, ale když je dnes neskočíte, jste vzadu. My jsme to dříve neskákali, maximálně do deseti, patnácti metrů, ale oni vás k tomu dnes prostě donutí, jinak tam jste opravdu jen jako křoví. Na tom tedy ztrácím, stejně jako na startu, kde se rovněž necpu moc dopředu, protože první kolo se vás pořád snaží někdo srazit, o což také nestojím. Takže je nechám být a na ty co mám, ty dojedu a předjedu.

Takže rivalita je i ve vašem věku velká…
To je. To si na startu nebo na rozpravě řekneme, jak jsme starší páni a jak si budeme dávat pozor, ale když se odstartuje – tady máš loktem, tady máš kamením do huby, to je běžné. Jak se jim tam po startu vepředu pletete, hned se vás snaží srazit a pak po závodě říkají: já tě neviděl.

Jsou ve vaší kategorii i nějací sedmdesátníci?
Je pár výjimek, kterým je k sedmdesáti, třeba jednomu Holanďanovi bude sedmdesát zanedlouho, ale moc jich není.

Závodíte i se zahraničními borci. Kde jich jezdí nejvíce?
Třeba v Kozmicích u Benešova jich jezdí hodně. To je super krosová trať, kde si člověk vůbec neodpočine a pořád je ve vzduchu, ale o to je to hezčí a kratší, neboť se jedou jen tři rozjížďky. Zde je konkurence opravdu vysoká a když jsem se dostal na pódium, byl to velký úspěch.

Jak dlouho motokros jezdíte?
Jezdím to čtrnáctý rok, nanovo, neboť dříve jsem jezdil motocyklové soutěže enduro. Motokros jsem bral jako doplňkový sport a jezdil jsem ho snad do roku 1989, kdy jsem toho nechal, neboť jsem potřeboval být práce schopný. Před čtrnácti lety mě moji hoši přihlásili do nějakého závodu, já tam skončil třetí, což bylo povzbuzující a zase jsem se do toho dostal, koupil jsem si lepší motocykl a vypracovával jsem se vzhůru, jenže než se člověk vypracuje zjistí, že mu je 64.

V tomto věku ještě jezdit motokros není vůbec špatné…
To říkám také. Lepší než sedět v hospodě, nebo už být po smrti. Něco člověk dělat musí. Má to i svá úskalí, bolí mě samozřejmě celé tělo, ale s tím se musí počítat.

Takže pádů jste si užil spoustu…
Já se učil i znovu chodit, takže takovéto srandy už mám za sebou.

Jak dlouho ještě plánujete jezdit?
Dokud bude tělo fungovat. Já se věnuji i vojenské historii, sbírám americké džípy, ale kvůli motokrosu jsem toho nechal, tak až nebudu moci našlápnout motocykl, zase se k tomu vrátím. Dneska si zbaběle každý koupí KTM, která má startér, ale já říkám: to si musíte zasloužit, jinak to nemá smysl. Je to sice radost, když vám v závodě zhasne motor a než to naskočí, dají vám kolo, ale našlápnout a jet, to je pro zbabělce (úsměv).

"My jsme vlastně herci, kteří vystupují a musí si za to ještě platit. Ale nechceme se toho vzdát, jezdíme to ze setrvačnosti, aby nám nenarostli břicha."

Jak často trénujete?
Musím říci, že to zanedbávám. Teď rekonstruuji domek, nemám tolik času, takže jsem rád, když se jednou za týden svezu, ale to je málo. Potřeboval bych alespoň dvakrát, třikrát, ale to bych se nemohl věnovat ničemu jinému a jen si chodit pro důchod a trénovat, plavat, cvičit, což moc nejde. Jsou samozřejmě takoví, kteří to absolvují a ti také vyhrávají, což jsou právě první dva. Ti ale opravdu nedělají nic jiného.

Kde v současnosti trénujete?
Jezdíval jsem do Huřvin, kde byla dobrá a členitá trať, ale je tam dost střepů a to je o gumy. Teď trénuji ve Svojetíně, kde je trať také docela dobrá, náročná a rychlá a mě vyhovuje.

Jakou dokážete jet rychlostí?
Ono v tom terénu, když jedete padesátkou průměrem, to je trap jako blázen. To jedete na vytočenou trojku co to dá a i na rovinách je člověk rád, že to udrží na trati, všude jsou stromy a upadnout je pak docela zážitek.

Nepřehlédněte: Rezerva SK nabírá formu na jaro

Kdy začínáte novou sezonu?
To je docela problém, protože nikdo neví, kdy vlastně začneme. Nikde není zveřejněn žádný kalendář. Celkově situace v amatérském motokrosu je rok od roku horší, podmínky jsou stále těžší a nevím kam to dospěje. My jsme vlastně herci, kteří vystupují a musí si za to ještě platit. Ale nechceme se toho vzdát, jezdíme to ze setrvačnosti, aby nám nenarostli břicha. Už teď několik závodů zrušili, ač jsme tam jeli třeba dvě stě kilometrů, museli připravit motorku atd., ale to je nezajímalo, hlavně aby oni neprodělali. Nevím, jak to letos nakonec dopadne.