V probíhající halové sezóně se držíte na prvním místě, jak byste zhodnotil vaše dosavadní účinkování?
Začátek jsme měli trochu vlažnější, ale úvod do sezóny je u nás pokaždé stejný. Máme vždy slabší ten první zápas, ale porazili jsme Slavii, což je náš největší soupeř a největší kandidát na titul, a to nám dodalo síly a teď se jde jenom kupředu.

Byl právě duel se Slavií, co se týká této sezóny, vaším zatím nejpovedenějším?
Určitě ano, byl to pěkný zápas, ve kterém jsme nakonec zvítězili celkem přesvědčivě 7:3.

Jak hodnotíte svoje výkony?
Co se mě týče, chytal jsem pouze v prvním zápase, druhé kolo jsem chyběl úplně. Zranil jsem se na tréninku, kdy jsem si vyvrátil kotník, tak uvidím, jak to půjde, ale do dalšího kola, které startuje 23. ledna, bych měl být připraven.

Vedete ligu, vaše cíle v letošní sezóně jsou tedy ty nejvyšší?
Jako každý rok chceme vyhrát. Většinou máme smůlu ve finále, kde se potkáme se Slavií , případně s Bohemkou. Postoupit do finále nám nedělá až tak velký problém, ale ten poslední rozhodující zápas téměř pokaždé nezvládneme.

Tento víkend probíhá halové mistrovství Evropy v Praze, kam se probojoval také váš spoluhráč Tomáš Jahoda, byl jste i vy někdy v reprezentaci?
Já jsem prošel mládežnickými kategoriemi U-16, U-18, což byly spíš širší výběry, kde jsem vždy končil těsně před užším výběrem, který se zúčastnil mistrovství Evropy. Pak jsem dostal šanci do jedenadvacítky. Někdy v roce 2006 probíhal turnaj juniorů s různými, nejen evropskými týmy, a byla to jakási příprava na mistrovství Evropy. Jeden z kluků tehdy vypadl, tak jsem tam jel jako náhradník, postupně jsem se probojoval do sestavy. Bylo to u nás v Praze a poté jsem byl také na halovém mistrovství v témže roce v Záhřebu. Poté jsem měl i nabídku do širšího výběru seniorské reprezentace, ale tam už to nešlo skloubit se školou.

Kromě Tomáše Jahody, působí ještě někdo z klubu v širším kádru reprezentace?
Můj bratr Martin byl rovněž v několika výběrech, ale kvůli pracovnímu vytížení se do užší nominace příliš nedostával. V současné době si myslím, že by se chytil. S Tomášem jsou na podobné úrovni, ale pro něj byla škola, nebo později práce, vždy na prvním místě. I přesto je jedním z nejlepších útočníků v lize a myslím, že by na to měl.

Jak často během sezóny trénujete?
Během sezóny dvakrát, někdy třikrát týdně. Dvakrát fixně a čas od času si jdeme zahrát mimo pravidelný trénink.

Kde vlastně trénujete a kde hrajete mistrovská utkání?
Trénujeme jednou týdně na Stochově v hale a jednou týdně v tělocvičně 3. Základní školy, kde se spíš zaměřujeme na techniku, na standardky to moc není, ale lepší než nic. Dříve jsme trénovali v sokolovně, což bylo také dobré. Zápasy hrajeme na Podvinném mlýně v Praze, kde má stadion Sparta, nebo v hale Slávie, kde se odehraje celé dvojkolo.

V hale vás hraje šest týmů, kolik mužstev nastupuje ve venkovní sezóně?
Myslím, že deset.

A vám se konkrétně hraje lépe v hale nebo venku?
Já jsem spíš přes venkovní hokej, kde se mi i více daří. V hale je to rychlejší a práce po kruhu, brankář hodně vybíhá a je to hodně o zkušenostech. I při standardkách člověk potřebuje mít lepší fyzické parametry než venku, kde je to spíše o postřehu a práci na brankové čáře. Není to ale tak, že bych to v hale neměl rád, víc mi však vyhovuje venkovní styl hraní.

Mění se také nějakým způsobem pravidla a jak moc se liší halový hokej od venkovního?
Vloni to bylo tak, že v hale hráli čtyři plus brankář, teď se hraje v šesti včetně brankáře. Venku se hraje stejně jako ve fotbale – deset hráčů v poli a brankář. Hřiště je větší, branka je větší. V hale se hraje na branku s rozměry házenkářské brány a trestný kruh je rovněž menší. Rozdíl je také v hrací době. V hale se hraje dvakrát dvacet minut a venku čtyřikrát patnáct.

Venku hrajete na SK na umělce, jaký je to rozdíl oproti hřišti na Zátiší, kde se dříve hrálo?
Když se hrálo na Zátiší, tak jsem právě přišel do mužského týmu. Tam je přírodní tráva, na které se také dalo hrát, ale kontrola míčku na umělce je mnohem lepší, neskáče to, technika úderů je pro nás mnohem jednodušší a efektivnější. Dnes už se na přírodní trávě nikde nehraje, všechny povrchy jsou s umělou trávou, která je kropená vodou, někde to mají i sypané pískem. Dříve, když jsem hrál za žáky, jsme hráli dokonce na škváře, takže v tomto směru to jde extrémně dopředu. Také hokejky jsou lepší, míčky lehčí, já když si vzpomenu, jaké rány hráči dávali před dvanácti lety, to byl slabý odvar proti tomu, co od hráčů lítá nyní.

Zmínil jste, že technika jde dopředu, kolik dnes stojí třeba hokejka, se kterou hrajete?
Ceny jsou různé, já třeba hraji s hokejkou kolem dvou tisíc, ale může být i za pět.

Jak často se dnešní hokejky lámou?
Dnes už málo. Dříve jsem měl období, že jsem zlomil třeba třináct hokejek za sezónu. To bylo většinou nějakou vadou, pořád se to reklamovalo, až mi řekli, že už mi žádnou hokejku neprodají (smích). Ale v dnešní době hrají kluci s jednou hokejkou třeba i tři, čtyři sezóny.

Jak dlouho vůbec chytáte za rakovnické áčko?
Já jsem s áčkem začal trénovat od nějakých patnácti let, v extralize jsem chytal od sedmnácti, takže za muže chytám přibližně dvanáct let.

To už zde působíte poměrně dlouho, zažil jste s Rakovníkem nějaké tituly?
V hale jsme vyhráli v roce 2011, ale venku nám zatím není přáno. Hodí se k nám přízvisko „věčně druzí". Pokaždé ve finále rupneme, máme spoustu stříbrných medailí, ale na titul venku čekáme snad od roku 1993. Venku nás většinou poráží již zmiňovaná Slavia, v hale občas i Bohemka.

Je i letos Slavia hlavním favoritem?
Asi ano, mají tam hodně mladých kluků, několik z nich tvoří základ národního týmu, mají zkušenosti ze zahraničních zápasů, hrají těžká utkání, takže jsou proti nám vyhranější. Navíc spousta z nich působila v zahraničních profesionálních klubech, v Německu a tak podobně.

Máte také B mužstvo?
Ano, máme, působí v II. lize, čili v třetí nejvyšší soutěži. Základ rezervy tvoří ti nejmladší, nebo naopak ti starší, kteří extraligu hrát nechtějí, nebo se nevešli do úzkého kádru.

Kolik hráčů tvoří současný kádr A mužstva?
Na zápasy jezdíme s dvěma brankáři a dvěma kompletními pětkami.

A vy zde patříte k těm středně starým?
Přesně tak. Mladší generace je třeba můj bratr Martin s Tomášem Jahodou, pak jsou tam kluci kolem třiceti včetně mě a poté starší, jako třeba Radek Ostaš, Pepa Dašek, či Pavel Hraba, který zároveň působí jako hrající trenér.

Máte v týmu i nějaké nadějné kluky z dorostu?
Několik dorostenců s námi čas od času trénuje a jsou poměrně talentovaní. Občas je vyzkoušíme v přáteláku a docela se jim daří. Na halu, kde je konkurence mnohem vyšší, si budou muset ještě chvíli počkat, ale venku se již zapracovávají. Když budu konkrétní, tak do několika zápasů nakoukl Pepa Lajtner, což je brankář, Pepa Trejbal a Tomáš Tran jsou také šikovní. A ještě Honza Ostaš, který skončil dorosteneckou kategorii a stal se stabilním členem našeho mužstva.

Příjmení Ostaš je, co se týká rakovnického pozemního hokeje, poměrně známé…
Kromě Honzy s námi hraje ještě Radek Ostaš, který je jeho strýc, a Pepa Ostaš, jeho otec, takže takový rodinný klan ( s úsměvem).

Hrajete již poměrně dlouho, dá se srovnat extraligová úroveň nyní a před deseti lety?
Těžko se to porovnává, ale myslím si, že celková úroveň šla nahoru i co týče národního mužstva, které tvoří spousta hráčů z extraligy, kteří získávají zkušenosti ze zahraničních soutěží. Je tu i trend, že trenéři jezdí na různá školení a své zkušenosti předávají jednotlivým týmům.

Chodíte se také koukat na rakovnické ženy, které rovněž hrají extraligu?
Venku ano, v hale se moc nevidíme. Většinou se potkáváme na final four, které se hraje společně v jeden den.

Kolik diváků na vás během sezóny chodí?
Není to nic moc, návštěva v hale je slabá. Třeba když hrajeme v Rakovníku venkovní ligový zápas, tak přijde kolem stovky lidí, což není špatné. Máme takové své skalní fanoušky, kteří jsou parádní.

Jaký byl váš největší dosavadní úspěch?
Kromě již zmiňovaného titulu byl největším zážitkem Pohár mistrů evropských zemí, který se konal před dvěma lety.

Vy sám byste chtěl po skončení aktivní kariéry trénovat?
Určitě, třeba i jako hráč za béčko, což se dá i docela dlouho, a třeba i jako trenér, pokud bude čas.

Kde vlastně pracujete?
Pracuji na anesteziologicko - resuscitačním oddělení tady v Rakovníku. Moje práce se skládá ze dvou částí, první část je podávání anestezie u nejrůznějších operačních výkonů, a druhá část je na oddělení intenzivní péče, kde leží pacienti, kteří mají selhání některé životní funkce, takže jsou v kritickém stavu a my jim pomáháme dostat se z toho nejhoršího.

Takže psychicky náročná práce…
Člověk si na to asi časem zvykne. Je to práce, která mě baví. Je zde spousta šancí na záchranu života.