Je to trochu úkaz. Sedmašedesátiletý chlap, dnes už jednatel úspěšné zemědělské firmy, musí nejdřív opatřit žně, chmelnice a pak teprve sedne do auta a s obrovskou vervou piluje svoje závodnické dovednosti tak, aby se ve velké německé konkurenci neztratil. Letos se mu to dařilo, vždyť v zatím možná nejvyrovnanějším ročníku Porsche Cupu ztrácel na celkového vítěze pouhých 12 a půl bodu.

„Bohužel jsme odjeli hrozný závod v italském Misanu. Bylo po žních, hodně práce, přesto jsem si udělal čas a vyrazil tam dřív, abychom byli připraveni. Jenže při prvním závodě chybovali moji jinak skvělí mechanici, v nočním závodě zase já. Skončil jsem až šestý a ztratil postavení v elitní trojce. Zklamání bylo obrovské, musel jsem to jít zapít. A byl přesvědčen, že končím nadobro,“ vypráví, ale vzápětí dodává, že si vše zase rychle rozmyslel. „V neděli se jel další závod, při kterém pršelo, ale já byl zase dobrý. To mě nakoplo!“

A tak v Německu hodně sledovaný seriál přece jen dojel, což bylo skvělé rozhodnutí. On totiž ve finále sezony, v největším závodě v Hockenheimu, dojel před zraky rodiny včetně vnoučat nejprve čtvrtý a druhou jízdu dokonce vyhrál – poprvé v kariéře byl první!

„A strašně hrdej, když mě členové rodiny viděli stoupat na nejvyšší stupínek,“ nezakrývá.

Peter Mueller z Vítkovic je jednou z největších hvězd celé extraligy
Hvězda extraligy Mueller o Česku: Líbí se mi vášeň lidí, nemám rád tankodrom D1

Kdysi byl závodnickým hobbíkem, začínal vlastně až v padesáti letech. Ale myslel si o sobě, že je skvělým řidičem. Vyvedl ho z toho instruktor na mosteckém okruhu, jehož si objednal. S Jaroslavem Ševčíkem se nakonec spřátelil a instruktor je spolu s pilotem Janem Weisem jeho hlavním konstruktérem a mechanikem.

Mikoláš je takovým poctivcem, že si všechny okruhy najíždí dopředu ve stovkách simulací. „Mám v sobě pečlivost a zarputilost. Nejel bych opravdový závod bez toho, že nebudu perfektně připraven. Simulátory jsou dnes tak dokonalé, že čas, jaký zajedu na něm – a mohu si nastavit libovolný laserově naskenovaný okruh – zajedu téměř shodně pak i na místě,“ vysvětluje Mikoláš.

Miluje film Rivalové, který je o soubojích legendárních pilotů F1 Niky Laudy a Jamese Hunta. Jeden computer v kokpitu, druhý živel. Mikoláš tvrdí, že z obou géniů volantů má něco. „Mám Laudovu preciznost, okruh si před závodem najíždím aspoň třistakrát. Huntovi se podobám zase předstartovní horečkou a potřebuji i věci, jaké používal na relax on, tedy sex nebo šampaňské,“ směje se Jaroslav Mikoláš.

Mimochodem hlavním členem jeho týmu je jeho manželka. Bez její podpory by koně pod kapotou těžko po Evropě vozil. „Moje žena je naprosto úžasná. Fandí mi, podporuje, přechází i to, že už třikrát jsem chtěl naši okálovou chatu přestavět na barák, ale peníze šly pokaždé na auta. Při cestách se stará o moje pohodlí, co je potřeba, překládá. Bez ní by to opravdu bylo těžké,“ má jasno Jaroslav Mikoláš.

Jeho motto zní: Jdi za svým cílem, nic není nemožné! Řídí se jím a bude prý i dál. A přestože ho aktuálně sužují zdravotní potíže, je přesvědčen, že je překoná a na jaře bude opět na startu Porsche Sport Cup Deutschland.

A poprvé si sáhne na vytouženou medaili.

Adam Jindřišek bojuje s leukémií
Malý Jágr z Vrchlabí bojuje s leukémií. Ničí ji myšlenkami na milovaný hokej