Není to jen 50 hodin týdně tvrdé dřiny, ale je to také absolutní odhodlání být v dané věci nejlepší a odepřít si další možné věci, které my všichni dobře známe. Při tom všem pak můžeme Olivii jen obdivovat a děkovat jí, že naši zemi a naše město tak dobře reprezentuje všude po světě.

Jak náročný byl pro tebe rok 2010 a co ti přinesl?
Připravovala jsem se na nejdůležitější turnaje a byl náročný hlavně fyzicky, ale také psychicky. Naopak přinesl také zážitky a nové zkušenosti a v neposlední řadě také úspěchy, ty dva největší byly při National Championship (PPA) v Lynchburgu, kdy jsem v kategorii profesionálů bez rozdílu pohlaví obsadila stříbrnou příčku a při U.S. Masters (USPMGA) v Myrtle Beach jsem zvítězila v kategorii žen a v kategorii profesionálů bez rozdílu pohlaví jsem byla také druhá.

Komu nebo čemu přisuzuješ zásluhu za tak dobré umístění?
Bylo to určitě dobrou a kvalitní přípravou, Marek Špidra mi předal mnoho cenných zkušeností, a také tím, že jsem měla velké cíle a byla odhodlaná jich docílit.

Nevadí ti časté cestování a to, že nechodíš moc do školy?
Cestování ráda nemám, ale na turnaje se nějak dopravit musím. Pak to za to stojí. Na střední školu dojíždím jednou týdně (management cestovního ruchu) – vyučování mám totiž individuální, i tak ale spíše školu nestíhám.

Kdy jsi měla trochu času na odpočinek a jak jsi ten čas strávila?
Odpočinek moc nepřipadá v úvahu, pouze vždy chvíli po turnajích, třeba po měsíční šňůře, pak zase začíná další příprava. Když mám chvíli volno, tak se učím, nebo jdu zafandit bratrovi na hokejbal.

Jak vypadá předturnajová příprava na důležitou akci?
Trvá asi tak 2 – 4 týdny před turnajem v místě konání. Trénuji od rána do večera na hřišti – mám rozfázované tréninky, do toho se zařadí herní systémy, strečink, relaxace, jídlo a takhle to funguje celý den. Bezprostředně před akcí mám půl den absolutní volno.

Probíhá u tebe nějaké „soustředění“ a v kterých měsících?
Ani se to tak nazvat nedá, před každým turnajem je dlouhá příprava a to je takové „soustředění“ – mám to vícekrát do roka. A bez minipauz je to defakto pořád a není to určeno měsíci.

Jaké akce tě čekají v tomto roce?
US Open, Branson, MO, USA 25.4. – 18.5., Czech Masters, Horní Bezděkov, CZ 1. - 28.8., National Championship – Memphis, TN, USA 29. srpna - 18. září, US Masters, Myrtle Beach, SC, USA 19.9. – 16.10., World Cryzy Golf Championship - Hastings, GB 22. – 31.10. To by bylo asi těch pět hlavních turnajů, o kterých vím. K tomu mám nějaké exhibice a podobné akce.

Co finance, dá se to zvládat?
Zvládáme to, ale lehké to určitě není, peněz není nikdy dost a tady zachrastí opravdu rychle, jen pro orientaci je to v řádech milionů.

Od koho se ti dostává největší podpory?
Určitě od mého týmu, ale také od rodiny a mých fanoušků. K tomu všemu jsem moc a moc vděčná sponzorům, bez kterých to nejde.

Co tě čeká teď v nejbližších dnech?
Jen tréninky, teď v zimě jedu skoro jen fyzičku a hrubou přípravu na jamkách. Simulujeme různé údery. Když je čas, věnujeme se úderovému tempu, kde se stále učím ovládat sílu úderu.

Jak vypadá u tebe regenerace?
Plavání, strečink a masáže… úplně normálně.
Jaký ze tří druhů minigolfu, kterým se věnuješ (Adventure golf, Putt-Putt, Crazy golf), tě baví nejvíc?
Nedá se to říct. Všechny tři stavím do popředí a v každém si najdu něco jiného.

Jak to máš s přátely, máš na ně čas?
Moc ne, ale mám nejlepší kamarádku, se kterou se navštěvuji, když je čas. Náš kontakt je ale spíše internetový, protože u mě to jinak nejde.

Kdo ti hlída pejska, kterého jsi dostala za U.S. Masters, když jsi pryč, a kam chodíš v Rakovníku trénovat?
Většinou je u babičky, nebo hlídá mamka. Trénuji v bývalém Domě osvěty a ve vojenské správě máme jednu místnost. Také dojíždím do Berouna, kde je to super.

Jaký měsíc byl pro tebe loni nejnáročnější?
Náročný je vždy konec sezony, konají se tři nejhlavnější turnaje za sebou, a tak přejíždím z Ameriky do Anglie a ničí mě ten časový posun, a změna klima – z tepla do zimy.

Jak dlouho vydrží hůl?
Když rostu, tak se pořizují jenom delší, jinak může vydržet hodně dlouho.

Na závěr řekni tu krásnou historku z tělocviku…
No já jsem asi stvořená jen pro golf, protože při tělocviku na základce jsme hráli florbal a nikdo mě nechtěl do družstva (byla jsem nešikovná), Zůstala jsem jako poslední při vybírání hráčů. Zápas nakonec skončil 0:0. Rozhodovalo se tak, že se přes celou tělocvičnu střílelo do prázdné branky. No a já jediná se trefila, protože jsem si z toho udělala takový golfový plac. Další hodinu o mě byl jiný zájem, každý přemýšlěl, že se bude rozhodovat zase podobným způsobem, tak to mě potěšilo (smích).