Rakovnicko mělo hned v počátcích vlády kmene Čechů, kterému vládli Přemyslovci, významnou úlohu. Procházela zde hranice mezi Čechy a Lučany, kteří drželi území od Džbánu směrem k Žatci.
Z desátého století má mnoho čtenářů v mysli rok 903, kdy na nedalekém Stochově dala Drahomíra život legendami proslavenému šiřiteli křesťanství, sv. Václavovi.
V následujícím století měl západní okrsek knížectví Přemyslovců čtyři knížecí opevněné dvory: Zbečno, Rokytensko (asi v místech kostelíka sv. Jiljí), Krakov a Plasy. Velice často kníže se svou družinou trávil čas lovem ve Zbečně. Písemná zmínka o knížecím dvoru Zbečno je v Kosmově kronice v souvislosti s udělením vysoké hodnosti lovčího služebníku Hovorovi. Hovora na dvorci Veliz u Kublova zachránil v roce 1003 život knížeti Jaromírovi, přepadenému Vršovci.
Zastavíme se u opevněného hrádku Zbečno, který se s časovým odstupem stal osudným dvěma přemyslovským knížatům. Byli to Břetislav II. a Vladislav I.
Oba byli syny prvního českého krále Vratislava I. (jako knížete Vratislava II.), který se roku 1085 jako první kníže stal pro svoji osobu králem. Břetislav II. byl roku 1100, před 910 lety, ve Zbečně zavražděn. Vládl v letech 1092 až 1100, byl nejstarším synem prvního českého krále a 14. Přemyslovcem na trůně. Historici ho líčí jako muže energického a činorodého, který se schopnostmi vyrovnal svému otci. Roku 1093 učinil tvrdý zásah proti přežívajícímu pohanství. Porušil prý ale tradici při nástupnictví knížat.
Při zajišťování trůnu pro mladšího bratra Bořivoje, kterému nástupnické právo nenáleželo, obešel obvyklé postupy domácí volby a svou záležitost přenesl na německého císaře. Ten ihned použil nabízenou příležitost a udělil Bořivojovi zemi v léno (závislost). Před posledním honem svého života, za předvánoční vyjížďky za zvěří do lesů u Zbečna, se svěřil svému průvodci, že někdo usiluje o jeho život. K tomu pak došlo 20. prosince 1100 při nočním návratu z lovu. Vrah Lorek, prý najatý Vršovci, Břetislava probodl kopím. Lorek byl dopaden a zabit. Kníže podlehl zranění za dva dny. Ještě při vědomí odkázal jedinému synkovi loveckou trubku a kopí. Trůn – jak již bylo řečeno – byl dříve určen pro mladšího bratra.
Jelikož roku 1096 byl dokončen Svatovítský románský chrám jako pohřebiště knížat a biskupů, byl zde pochován i Břetislav II. Až do doby Karla IV. To už v započaté gotické katedrále sv. Víta kameníci huti Petra Parléře vytesali kamennou tumbu pro uvedeného knížete – rytíře. Břetislavův portrét je také vyobrazen na stěně znojemské rotundy.
Kapličku připomínající zavraždění Břetislava II. ve Zbečně dekorují tři lípy, staré přes jeden a půl století. Až ji budete hledat, ptejte se po místním názvu Na riviéře.
Také třetí ze čtyř synů krále Vratislava I., Vladislav I. (jako 17. přemyslovský kníže vládl v letech 1109 až 1125), pobýval v prosinci roku 1124 ve Zbečně. O tomto knížeti záznamy uvádějí, že byl člověkem průměrným, odpovídajícím svým formátem málo vznešené a neklidné době. Při svatebních oslavách na císařském dvoře Jindřicha V. zastával funkci říšského číšníka. Z tohoto čestného úřadu vzniklo v polovině 13. století právo českého krále náležet mezi kurfiřty, kteří volí německého císaře.
Vladislav po onemocnění ve Zbečně byl převezen na Vyšehrad. Těsně před Velikonocemi roku 1125 napřímluvu matky Svatavy poslal pro svého bratra Soběslava, aby ho určil za následníka trůnu. Polibek na usmířenou byl posledním polibkem v jeho životě. Byl pohřben v kladrubském klášteře, který založil.
Tím končí historický výlet do doby našich prvních českých knížat, kteří si oblíbili naše Zbečno.
AUTOR: FRANTIŠEK KREJČÍ