Basketbaloví Kelti zaslali radě města Nového Strašecí i dva dopisy. V těch vysvětlují, proč je dřevěná podlaha lepší nejen pro basketbalisty, ale i z provozního hlediska.

„Předložili jsme radě argumenty opírající se o názory odborníků a dlouholeté zkušenosti z profesionálního a výkonnostního sportu, proč zvolit odpruženou dřevěnou podlahu. Byli bychom rádi, kdyby rada veřejnosti a občanům Nového Strašecí předložila, jakými odbornými argumenty, studiemi, analýzami, názory expertů, posudky a informacemi se při svém rozhodnutí řídila ona,“ píše se v dopise radě z úvodu března.

Podle basketbalistů má dřevěná podlaha delší životnost (umělá 10-20 let, dřevěná 20-30 a více let při údržbě), má také výhodu při multisportu, kdy je při přesunu mobilních tribun a také gymnastického nářadí méně náchylná na poškození. „Což u nás hrozí, protože Biosku hojně využívají novostrašecké školy,“ připomíná Jiří Nikodým z basketbalových Keltů, který se profesionálně pohybuje ve sportovním prostředí už čtvrtstoletí a je členem Rady České trenérské akademie Českého olympijského výboru.

Pro mnohé lidi může být matoucí, že vidí v televizi volejbal, házenou nebo florbal na umělém povrchu, který je ale jen dočasně položený na dřevěné palubovce. „To má ale primárně marketingový význam, protože ve většině hal je na hrací ploše velké množství čar a pro diváka je těžké se pak na hřišti orientovat. Běžná soutěžní utkání, která nejsou v televizi, se ale hrají na standardní dřevěné palubovce s odpružením. Mohu přidat i podobné osobní zkušenosti ze zahraničí. Tréninkové haly pro házenou a volejbal například v Gdaňsku nebo Gliwicích, a to je Polsko mistrem světa ve volejbalu, mají dřevěnou podlahu. Z posledního týdne mám také jeden příklad. Kvalifikace o postup na ME ve futsalu v polské Lodži se hraje také na dřevěné podlaze,“ říká Nikodým.

Přidává i další plusy dřevěné podlahy, která je vhodnější pro sportovní akce s přesahem do kultury, protože je opět méně náchylná k poškození.

Radní Michal Bünter má pro volbu tvrzeného povrchu Taraflex také svoje argumenty. Tím největším je, že se postupně zeptal většiny subjektů, které halu využívají, a drtivá většina z nich by volila umělý povrch. Florbalisté, fotbalisté, hasiči, školy, lyžaři, atleti, tenisté atd.. „To je pro mne zásadní. Vím, že na začátku projektu v roce 2017 bylo zadání na dřevěnou podlahu, ale mne pak oslovily některé kluby, že si ji nepřejí, a tak jsem je obešel. Nehledě k tomu, že i umělá podlaha bude odpružená a odolná je rovněž,“ tvrdí Bünter.

Ten přidává, že sousedním Stochov má v hale umělý povrch a prý je s ním už dvacet let spokojen. Umělý povrch i v hale nedaleké Velké Dobré. „To jsou srovnatelné haly s tou naší,“ říká radní a zároveň předvádí, že i když do uměliny píchnete hřebíkem, není poškození vidět. Na rozdíl od parket. „A jestli chcete jmenovat výhody parket, jak je prezentuje vedení Keltů, tak oponuji evropskou normou EN14904 a certifikací FIBA (mezinárodní basketbalová federace), které dají zapravdu mně, že lepší je umělá podlaha s pružnou podložkou,“ má jasno Michal Bünter, jenž je aktuálně školníkem na základní škole, ale 18 let pracoval ve firmě stavící sportovní hřiště. Je tak i částečným odborníkem.

Jiří Nikodým kontruje, že dřevěná podlaha není lepší jen pro basketbalisty, ale volit by ji měly i ostatní sportovní kluby, které Biosku využívají. Už kvůli náchylnosti ke zranění. „Umělý povrch je pocitově bezpečnější v případě, že upadnete, protože je měkčí. V případě dřevěného povrchu bude rozhodně šetrnější při všech rychlých změnách pohybu, protože umožňuje lepší smýkavost oproti podlaze s umělým povrchem. To ocení starší sportovci a sportovci využívající halu častěji, jichž je také hodně,“ tvrdí Nikodým, kterému stejně jako jeho kolegům z klubu nejde prý jen o basketbal, ale o všechny sportující ve městě.

„Na prvním místě je u nás prevence zranění u všech sportů, tím spíše, když Biosku využívají nejvíce děti a mládež ze sportovních klubů, a hlavně ze tří škol – základní, gymnázia a učiliště. Máme k dispozici názory elitních atletických a kondičních trenérů z USA nebo volně dostupné studie z různých halových sportů například ze Skandinávie a jejich vyznění hovoří jasně. Čísla z výzkumu z Finska zaměřeného na ženský florbal ukazují na dvojnásobné riziko zranění na umělém povrchu než na dřevěném a poměr těžších zranění bez kontaktu, což je naprosto zásadní měřítko, na umělém povrchu a na dřevěné podlaze je 80 ku 20 procentům. Podobná jsou i čísla například u házené. I proto bychom měli předcházet hrozícím zdravotním komplikacím. Výzkumy máme k dispozici, a můžeme tyto údaje doložit,“ říká Nikodým, jemuž je divné, že se z ničeho nic objevil názor, který začal prosazovat podlahu s umělým povrchem, přičemž tři roky nikdo s dřevěnou podlahou neměl problém a všechno prošlo i zastupitelstvem. „Chceme vyvolat debatu, kde zazní jasné argumenty, na jejichž základě se rozhoduje. A stejně tak chceme znát, na základě jakých informací a argumentů se vyjadřovaly jednotlivé spolky. Jde o velkou investici do budoucna nejen z pohledu financí, ale hlavně z hlediska zdraví našich dětí, a proto by se mělo rozhodovat podle odborných aspektů, a ne podle subjektivních dojmů a pocitů.“

Nikodým dodává, že dřevěná podlaha má sice lehce vyšší pořizovací náklady, ale podle názoru vedení Keltů je to zásadní investice do budoucna pro město a děti, které halu Bios využívají ze všech nejčastěji.

Těžko říci, kdo má pravdu, hovořit by měli spíše odborníci. Dva ze tří jsou podle Nikodýma pro dřevěnou odpruženou podlahu. Ale když oslovíte různé kluby či si vyhledáte studie na internetu, obvykle narazíte na stejný problém, který vlastně řeší i Novostrašečtí: kdo má parkety, hledá nevýhody gumy a naopak.

Pravdou je, že třeba florbal, který se ve Strašecí hraje také výkonnostně, preferuje spíše Taraflex. Lépe si na něm přihrajete, ukáže se technika střelby. I florbalisté třeba ve Švédsku ale přiznají, že Taraflex je o kotníky, na gumě se totiž nesklouznete.

Buď jak buď, novinový článek nevyřeší, zda v novostrašecké hale Bios má rada města vsadit na Taraflex nebo parkety. Možná by ale neškodilo před konečným rozhodnutí ještě trochu dialogu mezi oběma stranami. I když ani při něm se obě strany zřejmě nedohodnou a jedna bude nakonec zákonitě zklamána.

FIBA uznává umělou palubovku, ale…

I umělý povrch uznává světová basketbalová federace FIBA jako regulérní. Existují však různé certifikace a jejich úroveň FIBA podle jejich kvality a uzpůsobení dělí od Level 1 po Level 3. Pro výkonnostní sport je určen pouze Level 1, což je dřevěná podlaha. „FIBA jde o to, aby se basketbal hrál na co nejvíce místech planety i na rekreační úrovni a ve školách. Umělé povrchy schválila proto, aby i kdesi na konci světa v zapadlé vísce mohli hrát basketbal i na jiném povrchu, než je dřevěná palubovka, a pro ty je označení Level 2 a Level 3,“ vysvětluje Jiří Nikodým, podle něhož však na výkonnostní úroveň podlaha s umělým povrchem nestačí. „Navíc česká federace nepodporuje umělé povrchy a pro své soutěže požaduje dřevěné.“