V Rakovníku, který šampionát hostil, mladé Češky zdolaly postupně Turecko, Francii a ve finále rivalky z Polska. Trio Veronika Sekerková, Sofie Hettlerová a Sára Oliveriusová tak pod vedením kapitánky Petry Cetkovské navázalo na stejný úspěch v kategorii do 12 let z listopadu 2021.

Jak trnitá byla cesta finálovým turnajem ke zlatu?
Výhoda je, že na tomhle týmovém turnaji se hrají pouze tři zápasy. Když objíždíme běžné turnaje, musíte vyhrát minimálně pět zápasů, pokud chcete uspět. Takže i přesto, že se v Rakovníku sešly nejlepší týmy z Evropy, dá se říci, že to bylo relativně v pohodě. Obzvlášť, kdy je z toho na konci zlato.

Ve finále jste narazily na Polky, které předtím dokázaly porazit favorizované Srbky. Byla tím cesta k vítězství malinko snazší?
Nemyslím si. Naopak, poslední krok byl nejtěžší. Polky mají velice kvalitní tým a to, že dokázaly porazit první nasazené Srbky, svědčí o jejich kvalitě. Věděly jsme, že na rozdíl od ostatních soupeřek mají Polky i silného debla. To my sice také, ale snažily jsme se udělat maximum, abychom rozhodujícího debla už nemusely hrát a výhru si zajistily po singlech. To se podařilo.

Pomohlo vám k triumfu i domácí prostředí v Rakovníku?
Atmosféra byla moc fajn. Hala v Rakovníku je sice malá, ale útulná. S holkama jsme si vytvořily skvělou atmosféru, navzájem si fandily.

Byl šampionát dalším posunem ve vaší kariéře?
Je to další krok. Už od jedenácti let hraji pouze mezinárodní turnaje a z 99 procent v zahraničí. Tam je nesrovnatelně větší konkurence než v Česku. Stejně to má většina nejlepších holek ve všech ročnících. Jediná možnost, jak v budoucnu uspět, je hrát mezinárodní turnaje, kde se potkáváte s nejlepšími hráčkami z celého světa. V Česku, ale samozřejmě ani v žádném jiném státě, pokud byste hráli pouze v jedné zemi, není taková konkurence, která by stačila na to, aby se hráčka mohla vypracovat do světové špičky.

Prozraďte, jak vypadá vítězná oslava ještě dlouho nezletilých šampionek Evropy?
V tomhle směru to bylo v Rakovníku specifické, protože jsme se ve finále potkaly s Polkami, což jsou shodou okolností na okruhu i naše nejlepší kamarádky. Takže během celého turnaje jsme se vzájemně povzbuzovaly a fandily si. Když jsme uspěly ve finále my, nebyla to žádná teatrální oslava, spíš jsme Polky trochu utěšovaly. Ale samozřejmě jsme měly velikou radost, že jsme vyhrály. Je to náš druhý velký týmový úspěch na evropské úrovni v řadě a jsem moc šťastná, že jsme navázaly na vítězství v kategorii U12.

Dopřála jste si po finále alespoň nějakou sladkost či jinou neřest?
Ani bych neřekla. Já jím během celého roku tak nějak pořád stejně, nějaká nezdravá jídla ani nevyhledávám. Po příjezdu domů jsme si objednali dobrou pizzu, ale to nepovažuji za nic extra nezdravého.

Jaký je váš nejbližší program?
Teď mám před sebou turnaj Super Category Europe ve Stockholmu, kde se opět potkají nejlepší hráčky z celého světa naší věkové kategorie. Pak následují další turnaje, ale už se chci postupně spíše posouvat na juniorské akce ITF.

V létě se v Prostějově opět koná mistrovství světa týmů. I tam budete mít nejvyšší ambice?
Já jezdím na každý turnaj s ambicí zvítězit a určitě to tak máme všechny holky v českém týmu. Věřím, že můžeme navázat na dobré výkony a přesto, že to bude mnohem složitější, tak budeme chtít uspět. Každopádně to bude další dobré srovnání se světovou špičkou.

Pavel Pillar