Mariáne, jak probíhá vaše příprava v době nouzového stavu?
V době nouzového stavu všechny soutěže, které byly stanoveny Českým svazem silového trojboje, se buď posunuly, nebo zrušily bez náhrady. To znamená, že ani tréninková činnost, jak našeho oddílu, tak i jiných, nebyla žádná, protože kvůli vládním opatřením byly všechny tělocvičny zavřeny. My máme tu výhodu, že už jsme nyní pod městem, tak jsme si mohli náčiní odstěhovat, takže vznikly takové satelitní tělocvičny. Já měl třeba v sušárně stojany na dřepy, benchpress, lavičku. Náš junior Jirka Hamouz má náčiní přestěhované v garáži a Láďa Konopásek, který je náš veterán, tak ten to má dokonce v bytě. Což si tedy nedokážu moc představit, ale budiž.

Víte už nejbližší termín závodů?
Jsou 3. a 4. dubna v Jihlavě a půjde o mistrovství ČR v benchpressu. Ale myslím, že závody budou pravděpodobně posunuté, a kdyby se tak nestalo, tak tam pojedeme ve velké účasti, protože jsou vypsány pro dorostence, juniory, veterány i pro kategorii Open. Samozřejmě musím zmínit, že v listopadu se velká událost chystá i do Rakovníka. Umožnil nám ji svaz i město, jemuž samozřejmě děkuji za finanční podporu. Uspořádáme mistrovství republiky v benchpressu. V sobotu pro veterány, dorostence a juniory, v neděli pro kategorii Open. Určitě to bude hezká akce.

Kolik nyní trénujete svěřenců?
V současné době je nás jedenáct. S tím, že teď máme dva juniory Zbyňka Zunu a zmíněného Jirku Hamouze, kteří se stali trenéry třetí třídy a rád bych, aby zvládli i třídu druhou, což by je opravňovalo jezdit i na mezinárodní soutěže a mohli by být mezi mezinárodními kouči. Myslím si, že náš sport mají rádi, že mu věnují dost času a úsilí. Určitě by v budoucnu mohli být dobrými trenéry mládeže.

Je o vás známo, že jste zastáncem tvrdých tréninků. Jak vaše metody hodnotí vaši svěřenci?
(smích) Za tu dobu, co jsem začínal trénovat, a my zvedali během tréninku opravdu hodně tun a bylo v tom obrovské úsilí, se toho dost změnilo. Systém tréninků je dnes úplně jiný. Je tam zaměření hlavně na střed těla a fungují jiné tréninkové principy. Takže dnes už se to tímto stylem moc nedělá a hlavně si dnešní generace trénink sestavuje trochu jinak. Když jsem jim tréninky připravoval já, byli přetížení a nadávali, že to nedávají a že to chtějí zmírnit. Většinou to skončilo tak, aby měli tréninky, které jsou dnes „trendy“, to znamená takové ty od středu těla, aby tam měli podle druhu tréninku zatížení jak lehčí, střední, tak velké. Klasická rutina se dnes už moc nedělá.

Jak hodnotíte skvělé výkony, které dosáhla legendární Adina Hyková?
Adina Hyková je samozřejmě fenomén, dovolím si říci jedna z milionu. My se známe spoustu let a jsem moc rád, že se k nám vrátila, protože za starého vedení tady byla vyloučena. Bohužel byla asi deset let pod Spartakem Chodov. Mně se podařilo ji dostat před zhruba čtyřmi lety zpátky. Adina má nespočet titulů v trojboji i benchpressu, jak v republikových, tak mezinárodních soutěžích. Je mistryní světa, Evropy, drží světové rekordy jak v benchpressu bez dresu, tak s dresem. Naposledy jsme byli v roce 2019 v Maďarsku, kde vlastně dělala i trojboj, kdy ve svém věku – snad mohu prozradit, že je jí 78 let – ukázala, že je stále schopna v utáhnout 100 kilogramů na mrtvý tah, v benchpressu v dresu dává výkony k 80 kg, což je samozřejmě úplně neuvěřitelný. Protože to jsou běžné výkony v prostředí národních soutěží pro závodnice o 60 let mladších.

Jakého sportovního úspěchu si vážíte nejvíce?
To se nedá říct. Já myslím, že asi posledního z roku 2019 v lucemburském Hammu, kde jsem bojoval o titul a nakonec mi utekl o 2,5 kilogramu, takže jsem byl stříbrný. Mohl jsem tam tenkrát brát i titul mistra Evropy. Přesto si stříbra cením, protože ta kategorie byla hodně vyrovnaná a byly tam dvou a půl kilové rozdíly mezi všemi. A byla to strašná dřina.

V roce 2019 jste dostal ocenění od starosty Rakovníka. Potěšilo vás?
Určitě. Protože samozřejmě trojboj, benchpress je sport trochu v ústraní. Lidé o nás moc nevědí. Samozřejmě se dává přednost – a já to respektuji, sportům, na které chodí hodně lidí. Jako je hokej, fotbal – ty jsou dneska populární. Proto jsem byl moc rád, že si na nás někdo vzpomněl. Když ani v anketě Sportovec roku Adina nezískala žádné významnější ocenění. Jednou za celoživotní přínos sportu. Jinak jsme se nikdy v anketách nechytali, ač si myslím, že máme vynikající oddíl.

Sledujete i jiné sporty?
Moc času na to nemám. Občas se podívám na skoky na lyžích, to mě baví. Fascinuje mě, když skáčou přes 200 metrů, na to se rád podívám.

Jak trávíte volný čas, když nejste v tělocvičně?
Hlavně s rodinou, protože mám dvě malé děti a jedno dospělé. Takže se věnuji dětem a času mám málo. Jsem buď v práci, v tělocvičně nebo s dětmi.

Myslíte si, že dnešní mládež ztrácí zájem o sport?
Když to porovnám s dobou, kdy jsem začínal, tedy když se lámal režim a nebyly ani počítače či jiné vymoženosti, je to jiné. Na nás nemělo žádný vliv, že nějaký sport byl upřednostňovaný. Je to také hodně o penězích, protože dříve sport tolik nestál, hlavně třeba hokej nebo fotbal, kde vybavení asi stojí hodně. Trénování se také dříve dotovalo ze státní kasy. To už dnes také neplatí a vše platí rodiče. Pokud nevydělávají slušnější peníze, tak si myslím, že i když dítě má talent, tak je bohužel tímto systémem a financemi, nějak postiženo. Nicméně si nemyslím, že by dnešní mládež byla nějaká špatná. Když se podívám zrovna třeba do silového trojboje, jaké výkony předvádějí ti mladí, líbí se mi to. Třeba Adam Vala co zvedá za obrovské váhy. V sedmnácti letech dokáže dřepovat i přes 200 kg, přes 230 kg dává na mrtvý tah, to je neuvěřitelné. Když jsem závodil v jeho věku, nikdo takové váhy nezvedal. Takže si rozhodně nemyslím, že by dnešní mládež byla nějak horší, rozhodně ne. Spíše naopak.

Máte nějakou zajímavou historku, když jste kdysi trénoval v Rusku?
Já byl v Rusku na služební cestě a byl tam oddíl vzpěračů. S nimi jsem se trochu skamarádil. Tam mají ke sportu i k životu přístup úplně jiný. Vládne tam strašně tvrdá tréninková rutina a spíše než ze sportu tam bylo zajímavé, zejména v zimním období, jak tam vůbec tráví život. Ale nějakou zajímavou historku, to nemám.

Jak vypadá váš jídelníček? Držíte nějaké diety?
Teď držím hodně dietu, protože jsme se v březnu připravovali na mistrovství světa, které mělo být poprvé v historii v Plzni. Já jsem měl šanci minimálně na medaili, možná bych získal i ten titul mistra světa, což je poslední co mi chybělo. Nicméně do toho přišel koronavirus a celosvětová pandemie téhle nemoci. Takže se šampionát posunul a pak zrušil. Já se rozhodl, že už se dál nebudu držet v kategorii do 120 kg, takže jsem začal chodit běhat, cvičit kardia a vůbec jsem si překopal stravu. Hodně na to teď dbám. Vlastně jsem vynechal úplně pečivo, smažená jídla a snažím se jíst jen ryby a kuřecí maso. Řekl bych, že teď držím takový kulturistický jídelníček. Už zhruba rok se snažím jíst kvalitně.

Marián Přibyl
se narodil 14. srpna 1972 v Mostě. Aktuálně je členem boxerského klubu TJ TZ Prosport Rakovník (od roku 2017) a v současné době působí v Rakovníku jako trenér dorostu, juniorů i kategorie Masters Českého svazu silového trojboje (ČSST). Zároveň působí jako rozhodčí (ČSST). Jako závodník získal několikrát titul mistra České republiky v benchpressu, jak v kategorii Open, tak i v kategorii Veteráni. Na mistrovství Evropy v benchpressu je dvojnásobným držitelem titulu vicemistra starého kontinentu.

David Šrédl