Ve městě jménem Biel by měl nejen hrát, ale také žít a pracovat, prostě zde budovat svoji další část sportovního života. Není to tak dávno, co se Honza vrátil z Nového Zélandu, kde byl výjimečně pouze „na kukačku" a nyní už zase balí kufry a cestuje jinam. Co ho k tomu vedlo a co od jiného klubu očekává, jsme se pokusili zjistit.

Vezměme to pěkně od začátku, proč jsi začal ve své hokejové dráze najednou s hokejbalem?
Do patnácti let jsem hrál hokej, tady i na Kladně, ale když končila věková kategorie a já bych musel přejít do chlapů, neměl jsem kam jít. Hrát s o několik let staršími se mi nechtělo, a tak jsem se šel podívat na Zátiší na hokejbal.

Hrál jsi vždy za Rakovník a měl střídavý start i jinde, jak to šlo po sobě?
Začal jsem tedy hrát v Rakovníku (zhruba v patnácti) a po dvou letech odešel na Kladno do Habešovny. Tam jsem strávil zhruba 4 roky. Pak jsem přešel do Plzně, kde jsem působil rok. Poslední dva roky jsem byl v Mostě. Vždy jsem hrál současně i za Rakovník, když jsme měl čas.

Copak, že jsi chtěl odjet na Zéland?
No, jel jsem s kamarádem, podívat se, vyloženě se odreagovat a prohlédnout si jinou zemi. Rád cestuji.

Kdy se zrodila myšlenka hrát ve Švýcarsku?
Už o mě tamější klub měl zájem před mým odletem na Zéland, ale já už nechtěl rušit letenky a všechno, a tak jsem si řekl, že když mají zájem teď, třeba se ozvou i za rok a bylo to tak. Spojili jsme se a plácli jsme si.

Budeš tam tedy žít, pracovat, jak se na to tváříš?
Už jsem se rozhodl. Práci zatím nevím, jakou mi tam seženou, ale věřím, že to bude opět nová zkušenost. Budu s týmem absolvovat všechny tréninky i zápasy. Zase je to jenom na rok, kdybych se chtěl vrátit. Očekávám od toho zlepšení se po sportovní stránce, ale také budu mít trochu soukromí, osamostatním se.

A co na to rodiče, kamarádi? Nebudou ti chybět?
Táta to bere sportovně, že mě to někam posune. Mamka zase říká, že jí odchází syn, ale určitě ví, že to já chci a je to pro mě šance… Kamarádi si musí zvyknout, určitě je musím na rozloučenou někam pozvat (smích).

Myslím, že příprava na soutěž je už v plném proudu a ty jsi ještě v Rakovníku, připravuješ se tady?
Určitě. Využívám tréninků v Rakovníku, abych tam nepřijel nepřipravený. Za týden tam odjedu a už do toho vlítnu s nimi.

Nebyl jsi teď na soustředění s reprezentací?
Ano, měli jsme ho na Kladně. To je také do přípravy fajn. Zahraji si s tím nejlepším, co v republice máme. Jak já říkám, když nahraju, tak dostanu míček zpět. O tom to je…

Takže to už je hokejbal na dobré úrovni? Co třeba MS?
Ano, to už je lepší, než v oddílech a v extralize. Samozřejmě úplně top hokejbal se hraje na MS, to se nedá srovnávat.

Od kolika let jsi v repre a jaké máš zážitky?
Od šestnácti. Jsou to ty největší úspěchy, co mám. Vyhrát dvakrát MS, jednou v domácí Plzni, pak i v Bratislavě – co víc si přát…

No a jak jsi se srovnal s tím, že hokej skončil a jsi takhle dobrý v něčem jiném?
Hokej mi pořád chybí. Stále vím, že je lepší, tvrdší, rychlejší. Pro diváka mnohem atraktivnější… Takže jsem rád, že v zimě mohu hrát alespoň odborářskou ligu za Piváty. Doufám, že seženu  nějaký takový tým i ve Švýcarsku, kde si budu moct zabruslit.

Kdyby časem přišla nabídka od hokejového klubu, bránil by ses?
To už ale žertujeme (smích). No nevím, kam by mě asi tak chtěli, já bych to třeba zkusil (smích). Jestli bych na to vůbec ještě měl… ale to už je pryč. Teď mám před sebou hokejbal.