„Jsou rychlí, obratní, mají prostě všechno, ale utkání rozhodla ta jejich neskutečná produktivita. Ze sedmi šancí promění čtyři,“ vrací se Milan ve vzpomínkách k finálovému duelu, který Češi prohráli s Kanaďany 0:5. „Výsledek sice vypadá jednoznačně, ale já tvrdím, že hra byla vyrovnaná. Kdo to neviděl, nemůže tomu samozřejmě věřit. Skutečně na ně v současné době nikdo nemá v produktivitě. Navíc mají výtečného gólmana. Jinak jsou hratelní.“

Pojďme si ale světový šampionát zrekapitulovat z českého pohledu zápas od zápasu. „V prvním utkání ve skupině jsme prohráli s Kanadou 2:6. Rozhodl úvod, kdy jsme hráli několikrát v oslabení. Ve druhém duelu jsme porazili Portugalsko 6:0 a ve třetím pak Švýcarsko 5:2. Ze skupiny jsme tak postupovali z druhé příčky. Ve čtvrtfinále jsme deklasovali pro nás téměř neznámou Indii 8:1. V semifinále jsme se utkali se Slováky. Prohrávali jsme sice 0:1 ještě v průběhu poslední třetiny, ale nakonec jsme zvítězili 4:1. Výsledek jsme otočili během tří minut. Nemusím zdůrazňovat, že jsme v tu dobu měli obrovskou radost, protože jsme věděli, že máme placku jistou.“

Milan Sýkora na šampionátu nastupoval ve třetí formaci a na svůj účet si připsal tři branky a jednu asistenci. „Jednou jsem skóroval proti Švýcarsku, dvakrát proti Portugalsku. A že jsem hrál až ve třetí lajně? Všechny čtyři řady bylo vyrovnané, takže nejde o nějakou degradaci. Samozřejmě že i my jsme měli ve svém středu individuality, které vynikaly. První naše lajna byla jednou z nejlepších na turnaji. Osobně nejsem ze svého výkonu zklamán, i když jsem byl zprvu ze všeho překvapený, v prvním utkání bych klidně řekl, že vyjukaný. Všechno je oproti extralize rychlejší, tvrdší, náročnější na fyzičku.“

I přes prvotní zklamání po finálovém duelu bere Sýkora stříbrnou medaili jako životní úspěch. „Nyní jsme všichni samozřejmě šťastní, ale po utkání jsme na hrací ploše dlouho posedávali a ze stříbra jsme byli zklamaní. Teď už je ale vše zapomenuto. Tato medaile je pro mne tou nejcennější, kterou jsem v životě vybojoval.“

Přestože se nejedná o absolutní hokejbalový vrchol, ke kterému chyběl ještě jeden pověstný krůček, nabízí se znovu otázka o uvažovaném konci kariéry. „Vrchol to skutečně nebyl…, i když možná ano…,“ vyhýbá se Milan přímé odpovědi. „Na rozhodování je ještě brzo… (dlouze přemýšlí) Ale na devadesát procent budu v kariéře pokračovat. Manželka už něco podobného tuší…“

Správné rozhodnutí zřejmě nezmění ani fakt, že osmiletý syn se nyní vydává ve šlépějích úspěšného otce. „Milánek začne nyní v Rakovníku v mladších žácích. Určitě bych byl rád, kdyby se mu dařilo. V žádném případě z něho nebudu dělat takzvaného všesportovce. U mě to byla asi chyba,“ naráží Sýkora starší na fakt, že se celý sportovní život věnoval hned několika sportům najednou. „Na druhou stranu mám celou řadu obrovských zážitků…“