„Ztratili jsme už několik dnů tréninku. Řádily tady bouře, prohnaly se dva menší hurikány, jak to tady v televizi označují, neustále pršelo a foukal příšerný vítr.

Prakticky jsme už od pondělí, kdy za námi dorazil i můj letošní sparing-partner Michal Běhounek, byli uzavřeni doma a čekali, co se bude dít. Pouze ve středu se počasí na dvě hodiny umoudřilo, takže jsme rychle odjeli na hřiště, abychom si takzvaně osahali systémy, ale valné to nebylo, protože na většině jamek se totiž držela voda.

Nic jiného, než být u počítače, se tady dělat nedalo. Je to psychicky moc náročné. Doufám, že se nám podaří tréninkové manko smazat.“ Předpověď počasí předpokládala, že se počasí umoudří od pátku, ale již před čtvrtečním polednem byla česká výprava na hřišti, kde na Olivii posléze čekalo příjemné překvapení.

„Táta za mnou přišel, že na mne na recepci čeká nějaký chlap, který se mnou chce mluvit, ale nechtěl mi říct, kdo tam je. Měla jsem za sebou jen necelé dvě hodiny tréninku a nechtěla být vytrhována, ale šla jsem.

Na recepci nestál nikdo jiný, než Švéd Hans Olofsson, který jako jediný v historii dokázal dvakrát za sebou vyhrát tento nejprestižnější turnaj v Adventure golfu na světě a který – přesto, že loni ukončil kariéru – je stále považován za jednoho z nejlepších hráčů planety.

Myslela jsem, že se vrátil k hraní, ale on jen s přítelkyní projížděl na dovolené Myrtle Beach a chtěl prý dle jeho slov pozdravit velkou hvězdu. Krátce jsme pohovořili, dokonce slíbil, že by příští rok přijel na Czech Open, protože si chce se mnou ještě jednou zahrát.

Nakonec slovo dalo slovo, dohodli jsme se, že po hodinovém tréninku proti sobě dáme jedno ostré kolo. S jednou trojkou jsem zahrála 30 ran, Hans 35. Dokonce několikrát uznale při hře zatleskal, což mi moc potěšilo.

Nakonec řekl, že při této formě mám letos na to, abych vyhrála kategorii profesionálů bez rozdílu pohlaví, ale hlavně mám prý porazit jeho krajana a kamaráda Richarda Locknera.“