Po US Masters druhý nejvyšší major turnaj se po třech letech vrátil na hřiště Bluegrass Mini Golf v Oceanport a právě na tomto podniku zaznamenala v roce 2014 dvaadvacetiletá hráčka Putt-golf clubu JM20 své poslední stupně vítězů v kategorii profesionálů bez rozdílu pohlaví.

„Od té doby jsem se docela trápila. Sužovala mne zranění, podstupovala jsem operace, byla jsem až frustrovaná… Nikdy jsem ale nepřestala věřit, že bych se mohla ještě alespoň jednou vrátit na absolutní vrchol,“ zářila dojatá Prokopová, která v letech 2011 – 2013 dokázala vyhrát dvakrát jak US Open, tak i nejprestižnější turnaj US Masters, navíc pak i v roce 2013 i World Crazy Golf Championship.


Posledně jmenovaný podnik byl pro ni odrazovým můstkem k návratu mezi absolutní špičku. „Zlato z mistrovství světa mi naznačilo, že jdu správnou cestou, přesto jsem moc dobře věděla, že se žádné minigolfové disciplíny nedají vůbec výsledkově porovnávat. Však se v USA koncentrují ti nejlepší hráči světa,“ nenechala se ukolébat nejlepší česká hráčka. 

Po velmi náročné přípravě nastoupila Olivia Prokopová v pátek k prvním šesti okruhům. „Řekla bych, že jsme se v přípravě všichni spolufavorité, ke kterým mne téměř každý pasoval, docela hlídali, takže jsem věděla, že velcí kluci, jak hráčům říkám, jsou velmi dobře připraveni, jelikož se připravovali společně. Spíše mi to připadalo, jako kdyby každý chtěl porazit právě moji maličkost.“

Začátek turnaje měla Prokopová opět pomalejší, když zahrála 39 ran a pohybovala se v dolní části výsledkové listiny. „Dobře jsem ale věděla, že se na tomto velmi těžkém a nevyzpytatelném hřišti s veřejnostním parem 40 chyb nevyvaruje nikdo. V dalších pěti pátečních kolech jsem už hrála dobře, i když malé rezervy bych tam ještě našla. Zahrála jsem 32, 35, 35, 34 a 38 ran, což stačilo na průběžnou druhou příčku.“
Na vedoucího Manfreda Stewarta po prvním dni ztrácela tři rány a na další tři hráče měla naopak tři rány náskok.

Čtyři sobotní okruhy zvládla mladá Češka parádně. „Hned v prvním ranním kole, kdy jsem zahrála 32 rány, jsem šla o ránu do čela. Ve druhém kole jsem náskok ještě o čtyři rány navýšila. Ve třetím kole mě sice Manfred o jednu ránu stáhnul, ale po jedenácté jamce to bylo už zase o pět ran a každý kolem hřiště i diváci na tribunách nahlas říkal, že už to nejde pustit. Já jsem si ale dobře uvědomovala, že pasáž tří následujících jamek může být vražedná. Například na dvanáctce jsem si před třemi lety US Open prohrála, když tehdy dal Matt McCaslin eso, kdežto já čtyřku, a nakonec jsem odešla o dvě rány poražena.“

Podobný scénář Prokopová nepřipustila, před poslední jamkou už měla náskok sedmi ran a nemusela ji tedy vůbec hrát. „Mohla jsem si zapsat sedmičku a stejně bych zvítězila. Chtěla jsem ale ještě něco lidem, kterých bylo kolem osmnáctky několik stovek, předvést. Tak jsem zvolila nejriskantnější variantu jednoho ze systémů, a nakonec i z toho bylo hole in one a vítězství o osm ran.“

Bezprostředně poté následovala mediální smršť, nezbytné fotografování a zcela zahlcený telefon. „Během chvíle mi přišlo přes čtyři sta zpráv. Bylo to velmi příjemné. Všem moc děkuji, a samozřejmě i mé rodině, realizačnímu týmu, všem sponzorům a podporovatelům.“

Olivia Prokopová bude v říjnu uvedena do americké Síně slávy a toto ocenění si i přes svůj mladý věk jistě zaslouží. Vždyť tímto vítězstvím se dotáhla na Dannyho McCaslina, který má na svém kontě také pět Major titulů (4x US Masters, 1x US Open). „Je to samozřejmě moc příjemný pocit. A jestli pomýšlím na zopakování „trojkoruny“ z roku 2013, kdy se mi podařilo vyhrát jak mistrovství světa, tak i oba americké major turnaje? Kdo by nechtěl, ale musím zůstat pevně nohama na zemi. V tuto chvíli jsem ráda, že jsem takhle náročný turnaj zvládla, protože to bylo až vysilující a psychicky asi nejnáročnější v kariéře. V obrovském vedru jsem na hřišti strávila za dva dny téměř osmnáct hodin.“