Jak byste ohodnotil podzimní část sezony?
S těmi soupeři, kteří jsou zhruba ve stejné výkonnostní kategorii jako jsme my, jsme vyhráli a získali jsme povinných deset bodů. Proti těm silnějším soupeřům jsme se ale příliš neprosazovali. Zkrátka ty týmy jsou v současné době výkonnostně nad námi.

Kde hledat příčiny, toho, že se tak až nedařilo proti silnějším soupeřům?
Naší největší bolestí podzimní části byla fyzická příprava. Naši soupeři na tom byli fyzicky lépe. Dokládá to zápas proti Iuridice a Českým Budějovicím. První poločas jsme s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii, ve druhém poločase jsme ale fyzicky odpadli.

Asi tedy na fyzické kondici začnete pracovat?
Ano, nyní máme docela dost náročné fyzické tréninky společně s hráčkami pozemního hokeje a vede nás Martin Žirka. Je to pro nás velice přínosné a hlavně je znát, že fyzická kondice jde nahoru.

Kolikrát trénujete?
V prosinci a v lednu jsme trénovali jednou týdně, od února zařadíme druhý trénink venku. Hodně ale bude záležet na počasí. Buď bychom chtěli trénovat na Tatranu na umělém povrchu, a nebo na Zátiší. Uvidíme.

Kdy vstoupíte do další fáze sezony?
První jarní mistrovské utkání je na programu v neděli 27. března, kdy hostíme rezervu Slavie.

Jak jste na tom s hráči? Máte stabilní osu kádru?
Máme to štěstí, že máme právě stabilní jádro týmu, a kolem něho se formuje tým, a to defakto od vzniku klubu v roce 2011. Je to také důvod, proč se stále držíme nad vodou. Spousta týmů založených ve stejném roce už nemají tolik hráčů a ani stabilně nehrají. Sedlčany například musely soutěž kvůli nedostatku hráčů odhlásit. Kralupy mají také problémy, ale získaly některé hráče ze Sparty, aby vůbec soutěž odehrály. Týmy ze Strakonic a Písku byly založeny rok před námi, ale vydržely pouze rok či dva. My se držíme zatím nejdéle.

Máte tedy hráčů dost?
Pár hráčů z Plzně hraje v letošním roce s námi, protože bychom nedali dohromady svůj tým. Ale počet pořád není dostatečný. Potřebovali bychom ideálně ještě tak deset dalších hráčů.

Jak moc je rugby náročné, co se týče hraní oficiálních soutěží?
Je to dost náročné, a to právě kvůli nutnému počtu hráčů. V ideálním případě je mít k dispozici v týmu třicet až pětatřicet hráčů, jinak se hraje v patnácti a na střídání může být sedm lidí. Odehrát zápas v patnácti lidech je velmi náročné. Hrál jsem spoustu sportů, ale rugby je z nich absolutně fyzicky nejnáročnější.

Pokud by někdo chtěl hrát rugby, co vše si musí pořídit?
Vybavení je úplně jednoduché – stačí kopačky, chránič na zuby, rugbyové kraťasy. Dres na utkání zájemce dostane. To je vše, co je potřeba.

Jaké týmy pod hlavičkou rakovnického rugbyového kluby nyní fungují?
Mužský tým funguje od roku 2011, kdy byl klub oficiálně založený. Hned po roce fungování jsme založili dětské týmy, nyní se nám to pořádně rozjelo, nabrali jsme kvůli tomu také více trenérů. Takže už každá kategorie od U6 – U14 má své trenéry. Nábory se ale konají dále na všech frontách, a to jak u dětí, tak i dospělých. Nyní jsme se rozhodli založit i ženský tým.

To je o rugby od něžného pohlaví takový zájem?
Spousta holek se nás poptávala, zda máme ženský tým. K jeho založení jsme se ale rozhodli až nyní, když se nám podařilo sehnat i trenéra, který by tým vedl. Na starost jej má Martin Žirka.

Ženy tedy odstartují svoji premiérovou soutěž na podzim?
Nyní záleží jen na tom, kolik hráček se najde a kolik jich bude chtít hrát. Jak říkám, nové hráče a hráčky stále nabíráme. Podle počtu holek se pak budeme zařizovat dále. Trenéra už máme a máme také nastíněnou strategii. Vše ale záleží na zájmu.

To už máte signály, že seženete pětatřicet hráček?
Ne. U ženské kategorie je to právě mnohem jednodušší, protože ženy hrají primárně sedmičkovou soutěž. To je varianta rugby v sedmi hráčích, stejné hřiště, jen kratší čas. Hraje se to turnajovým způsobem. Náročnost na počet hráčů proto není taková. Sedmičkové rugby bude v letošním roce také jako novinka na letních olympijských hrách v Riu. Sehnat tolik hráček tak není nemožné.

Co mládež? Jak tam se hraje?
Mládežnické týmy hrají formou turnajů, jezdí se po Čechách. Turnaje pořádají jednotlivé týmy, i my jsme jej pořádali. Od kategorie U14 se už hraje klasicky zápasově. Mají menší hřiště, kratší čas, ale formát již směřuje do dospělé kategorie.

Mohou rodiče v Rakovníku vidět mládežnický turnaj?
Určitě. Během dětského dne počátkem září. Nyní jsme na podzim pořádali ještě jeden turnaj. Rodiče mají možnost vidět dětské rugby v praxi a přesvědčit se, že to není násilné a brutální, jak si mnohdy rodiče myslí, mohou přesvědčit i na vlastní oči.

Kdy je ideální začít s rugby?
Když dítě hraje rugby od mala, má určité návyky a vyvaruje se chybám, které vedou ke zranění. Děti mohou začít prakticky v pěti letech. V tomto věku však ještě nejde o rugby jako takové, spíše to jsou hry s míčem, aby si děti zvykly na pohyb a na kolektiv. Naším cílem není vychovávat rugbisty, ale primárně sportovce. Proto teď k dětským kategoriím najímáme atletického trenéra, aby se dětem zlepšila pohybová průprava, koordinace, motorika a podobné věci. Dnešní děti mají často potíže se základním pohybem, protože nejsou zvyklé se hýbat a sportovat. Vliv tréninků a atletického trenéra na děti je velice pozitivní, stejně tak jako zpětná vazba od rodičů.

Mohou se přidat i dospělí?
Určitě. Ideální je, aby dotyčný měl za sebou nějakou sportovní průpravu. Začátky tak mohou být těžké, postupem času se vše člověk naučí, jak chodit do soubojů a nezpůsobit si zranění.

Mnozí si představují pod pojmeme rugby stokilové hráče, s ohromnými svaly, nehoráznou sílou. Je to reálný pohled?
Televize hodně zkresluje pohled na tento sport. V televizi se vysílají utkání třeba z mistrovství světa, kde takový hráči jsou. Jenže to jsou profesionálové, kteří nedělají nic jiného, než že trénují a posilují. Když jsem ten sport sledoval, protože mne rugby vždy fascinovalo, říkal jsem si, že jej hrát nemůžu, že hráči jsou někde jinde. Pak jsem náhodou, když jsem hrál pozemní hokej na Slavii Praha, tak vedle bylo rugbyové hřiště a viděl jsem rugby v našich podmínkách, tedy žádní stokilový natrénovaní hráči. Našel jsem si tak klub a vyzkoušel jsem si to. Od prvního tréninku mne to chytlo. Od roku 2008 se tak věnuji rugby a je to pro mne sport číslo jedna.

Dá se rugby skloubit s jinými sporty?
Rozhodně. Naopak je výhodou, když zájemce o rugby provozuje jiný sport a chce začít hrát, tak už má určité pohybové návyky, sportovní myšlení. Takže se to určitě dá. Naopak větší problém je, když někdo nedělá nic a poté chce začít hrát rugby. To je opravdu těžké, chybí sportovní myšlení, určité návyky. Rozhodně to ale není nemožné a s rugby se dá začít v každém věku.

Jaké zranění jsou při rugby nejčastější?
Většina zraněních je způsobena u nás kvůli tomu, že jsme s rugby začali ve vyšším věku. Neví se, jak chodit do soubojů. Je to taková nováčkovská daň, která je právě způsobena tím, než se dotyčný takzvaně obouchá, zjistí, jak chodit do soubojů, aby ho to nebolelo a aby se nezranil. Většina zranění se tak stává velmi často na počátku. Moje první skládka skončila čtyřmi stehy nad obočím. Řekli, slož ho, nevěděl jsem jak, tak jsem se postavil k tomu hokejově a srazili jsme se hlavami. Každý si v tu chvíli myslel, že se již neukážu a za čtrnáct dní jsem ale přišel znovu. Zranění jsou ale nejčastěji naraženiny, nakopaniny, občas koleno či kotník. Modřiny nepočítám, to je součástí. Rugby je však, na rozdíl třeba od fotbalu, férový sport. Říká mi to mnoho lidí. I z těch, kteří hrají fotbal. Sportovní fair play je u rugby tak nějak zakořeněné. Je to součást sportu, nemusí se o tom nikdo přesvědčovat. Od mala jsou k fair play a čestnosti hráči vedení. Rugby je tvrdý sport a kdyby zde měl někdo dělat prasárny, tak mi to mohlo skončit vážnými zraněními. Pro zákeřnosti zde není místo.

Opravdu se žádní takový hráči nenajdou, kteří nectí fair play?
Najdou, ale takový hráči jsou okamžitě tvrdě složeni k zemi a je jim dáno najevo, aby si to příště rozmysleli. Funguje zde tedy taková autoregulace. V hokejovém týmu je třeba bitkař, který jde na led jen proto, aby se porval. U rugby toto nefunguje. Proto se mi rugby líbí a tento sport mne hrozně chytl.

Jaké jsou další plány klubu?
Jsou to především zmiňované nábory. Po mistrovství světa se nám podařilo nějaké nové hráče získat, ale stále to není dost. Chceme se také připravovat na jarní část sezony. Tu zakončíme utkáním proti anglickému týmu ze čtvrté až páté divize, což je hodně vysoká úroveň. Daleko vyšší než ta naše. Utkání by se mělo hrát v polovině května. Uprostřed června pak vyrážíme na tradiční soustředění do Švýcarska. To je už náš tradiční konec sezony, kdy jedeme za našimi kolegy na turnaj. Pak budeme naopak kamarády ze Švýcarska zvát sem na přátelské utkání, ale ještě není přesně znám termín.

Plánujete třeba postup do vyšší soutěže?
Postup do vyšší soutěže určitě není naším cílem. Chceme stabilizovat kádr, mít vyšší počet hráčů a byli tak schopni v rozumném množství hráčů odehrát celou sezonu. Proto se právě zaměřujeme na nábory, abychom měli větší možnost prostřídat hráče, měli náhradu na nejrůznějších postech. Máme posty, které se u nás jen stěží nahrazují. Zatím určitě nepomýšlíme na postup, hlavní je nyní stabilizace kádru a hrát tak, aby nás to všechny bavilo. Tím, že máme to zdravé týmové jádro, je jednodušší začlenění nových hráčů. Dotyčný pozná, že jsme v pohodě, že nejsme žádná banda. Stalo se nám, že hráči skončil kvůli tvrdosti sportu, ale nikdy nikdo neskončil kvůli tomu, že bychom si nerozuměli. To beru jako veliké plus u týmu.

V klubu došlo ke změně na trenérském postu. Michala Topinku jste vystřídal vy. Proč?
Michal trénoval mužský tým, ještě k tomu je předsedou klubu a také trénuje děti. Já jsem mu s tréninky pomáhal, ale bylo to pro něho velmi časově náročné. Řekl jsem, že to za něho vezmu. Michal je tak nyní trenérem U14 a celkově se stará o chod klubu. Martin Žirka mi tedy pomáhá s fyzickými tréninky a ten bude popřípadě trénovat ženský tým.

Kde hrajete svá domácí utkání?
Hrajeme je na travnatém hřišti na Zátiší. Tímto bych chtěl poděkovat také městu Rakovník, že zde nechalo nainstalovat osvětlení. To nám hodně pomohlo v přípravě. V minulých sezonách jsme museli v podzimních měsících přestat trénovat, nyní jsme se mohli připravovat až do poloviny listopadu. Osvětlení nám obrovsky pomohlo.

Kde mohou získat zájemci veškeré informace?
Určitě na našem webu, stačí zadat www.rugbyrakovnik.cz nebo na našem facebooku Rugby Club Rakovník.