S tímto humanistou a nositelem Nobelovy ceny za mír si dopisoval Josef Růžička, narozený před 135 lety dne 12. března 1874 v obci Zvol nad Perštýnem. Podzim svého života prožil v uvedeném Městečku. Růžička vísku rozhozenou podél Rakovnického potoka a po stráních miloval a je v ní i s manželkou pochován.


Není tedy rodákem našeho kraje. Je Moravan. Protože vdechl život a hlas 337 novým varhanám a dalších 243 těchto královských nástrojů opravil, zaslouží si, abychom znali víc než datum narození a údaj jeho úmrtí 8.10.1968 na jeho pomníčku.
Pocházel ze sedmi sourozenců z pekařské rodiny a tohle řemeslo určil otec i pro Josefa. Místní kantor ho ale přesvědčil, že chlapec má na víc. Dali ho učit do varhanářského závodu v Poličce. Po vyučení pracoval v Třebechovicích pod Orebem, vandroval na zkušenou do rakouské Kremže, na vojně poznal Vídeň a další dva roky získával fortel v Kremži. Žení se v Českých Budějovicích. Pak staví a opravuje varhany v Szegedinu v Uhrách. Svoje nadání a schopnosti ze široka rozvíjí u proslulé varhanářské firmy Mauracher v Salcburku. Tady uvádí v arcibiskupském dómě svůj největší úspěch a pýchu – už tehdy elektropneumatické varhany, jednička v celém rakouském mocnářtví. Výška varhan 14 m a šířka dvojnásobná. Čtyřmanuálový hrací stůl se 101 rejstříky a 6000 píšťalami.
V Salcburku kraloval plných třináct let, poté opustil místo dílovedoucího a roku 1916 odešel do Prahy. Zakotvil šťastně v závodě Jindřicha Schiffnera v břevnovském klášteře v Praze.


Němec Schiffner po zrodu ČSR odchází do Německa a Růžička v zakoupené dílně pokračuje dalších třiadvacet let. Staví varhany, opravuje je nejen v Praze a velkých městech, ale zajíždí do kostelů a klášterů v pohraničí. Kolaudaci restaurovaných varhan v klášteře Alžbětinek na pražské Slupi provedl sám profesor konzervatoře, virtuos na varhany Wiedermann. Instaloval varhany v kapli sv. Johanea.
Nejznámějším jeho výrobkem se staly „varhánky“ v nuselském divadle Tyláčku. Byly později přemístěny do staroměstské radnice, aby zahrály mnohému páru při vstupu do manželství. Při prohlídce pražských chrámů si uvědomil, kolik varhanních unikátů je rozseto po hlavním městě, a přesvědčil profesora pražské konzervatoře Vladimíra Němce, že od roku 1928 zpracovával a v roce 1944 vydal publikaci „Pražské varhany“. Vesnička Městečko mu učarovala tak, že si zde od pana Tolmana koupil domek č.p. 5 a na počátku okupace v roce 1939 sem s manželkou přesídlili natrvalo.
A jak to bylo se Schweitzerem? V roce 1914 požádala v Salcburku paní šéfová Růžičku, aby doprovodil k těm velkým varhanám jednoho odborníka, který si chce na ně zahrát.
Představili se. Růžička se osmělil mu říct, že ho vlastně zná z pojednání v časopisech o zlepšení struktury varhan.
Podruhé je cesty svedly v roce 1928. Schweitzer dostal čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze, kde hrál také ve Smetanově síni. Obstarával prostředky pro nemocnici v Lambaréné v africkém Gabunu.


Ani veliká vzdálenost míst působení těchto přátel ušlechtilé pouto nenarušila. Naposledy byl odeslán dopis z Městečka do Lambaréné k 90. Schweitzerovým narozeninám v lednu 1965. Odpověď s poděkováním přišla, v září toho roku ale Schweitzer zemřel. větoběžník na odpočinku Josef Růžička dokázal ale i ve svém domečku postavit pro sebe pětirejstříkové varhany.
Jen tak, na koleně, z tlustých cínových folií vyráběl píšťaly a vykouzlil ostatní. Opravil varhany ve Zbečně a v Lužné, kde žil jeho synovec, zahradník Štěpán Růžička. Síly a zrak ubývaly. Zhotovil ještě harmonium pro pana faráře Urbana, řídícího Šebíka, L. Šímu a precizní truhlářské kumšty pro přátele, kteří ho o to požádali. Na radu přijeli i odborníci na varhany z Krnova.
11. října 1968 byl čtyřiadevadesátiletý vzácný člověk uložen v Městečku do hrobu, kde od roku 1951 odpočívala jeho manželka.

AUTOR: František Krejčí