Ondřeji, absolvoval jste třetí výjezd se seniorskou reprezentací a hned z toho byla dvě stříbra na světovém šampionátu. Výjezd to byl tedy více než vydařený?
Zatím je to nejvydařenější turnaj, co jsem v seniorech absolvoval. Na evropském šampionátu jsem byl vloni v druhé desítce a větší ambice jsem ani neměl. Teď z toho bylo deváté místo na rány, 2. místo v KO systému a stříbro v týmech, takže určitě spojenost. 


Přitom medaile nebyla daleko ani v ranách…
Šesté místo bylo o dvě rány, i medaile byla blízko. Mohlo to i cinknout, ale já jsem i tak rád. Předtím jsem byl v juniorech mistr světa i Evropy, ale tohle lze asi stavět výš. Ten KO systém není tak prestižní a tolik vypovídající, i tak si ale stříbra rovněž hodně cením. 


Ještě bych zůstal u soutěže v ranách. Kde jste ztratil nejvíc? Byla to jediná čtyřka?
Samozřejmě ta čtyřka byla taková hloupá. Nemůžu říci, že by to bylo z nepozornosti, ale nějak se to sešlo. Přitom to byla dráha, kde se dala dát nejhůř dvojka. Teď by to člověk asi zahrál jinak, ale to už tu zkušenost má. Já jsem rád, že jsem měl nejlepší filc ze všech. 


To jsem si všiml. Tento povrch vám vyhovuje?
Filcy máme v Česku asi dva. Já na něj nejsem vůbec zvyklý, takže to pro mě bylo hrozně těžké. Ze srdce tento povrch nenávidím a myslel jsem si, že budu tahat na eternitu. Opak byl ale pravdou, filc mi vyšel, ale trénink byl opravdu perný. 


Jak jste se vůbec na turnaj připravoval, kolik jste strávil na hřišti hodin?
Trénovali jsme tam dva a půl týdne a denně zhruba dvanáct hodin. To už je opravdu zabíračka, ale nakonec nám to pomohlo k výborným výsledkům. 


Je vám teprve devatenáct, byl jste nejmladším mužem v první dvacítce?
V první dvacítce určitě, a zřejmě i na celém šampionátu. 


A co stříbro v týmech?
To je také velký úspěch. Je to poprvé, co Česká reprezentace vybojovala takové umístění. Předtím jsme vybojovali pouze bronz. Ač jsme do posledního kola nastupovali až ze čtvrté pozice a chtěli jsme získat alespoň bronz. Nakonec jsme zahráli rekord hřiště a nebyli daleko od zlata. Dvacet ran za Německem, což vzhledem k množství úderů není tak moc. 


V Německu se hraje velmi prestižní soutěž – Bundesliga. Je vaším cílem dostat se i tam?
Samozřejmě je to sen každého minigolfisty. Ještě nad tím je tým Upsala ve Švédsku, kde jsou nejlepší hráči světa. Do švédské ligy se v životě žádný z českých hráčů nedostal a je to ještě o jeden level nad Německem. Ale německý Hadenberg je také špička v Evropě a určitě bych se tam chtěl dostat, ale v devatenácti letech mám ještě čas. Trvá to dlouho, než člověka osloví a musí projevit dlouhodobější výkonnost, než dva tituly z juniorských šampionátů. Pár let si budu muset ještě počkat. 


Jak jste vůbec medaile oslavil?
Když bylo slavnostní zakončení turnaje, což bylo hned po KO, tak nějaké oslavy samozřejmě proběhly. Po převzetí cen je nějaké to občerstvení a podobně, a do hotelu jsme se pak vraceli nad ránem (úsměv).