Bronz jste získala po pěti letech, jaký má pro vás cenu?

Jsem za bronz z jedné strany šťastná, ale pořád jsem ještě smutná, že nevyšlo finále. Vím, že jsem na něj určitě měla a o to víc mě mrzí, že jsem to nezvládla.

Dalo se něco udělat jinak?
Když jsem se pak koukala na záznam zápasu, který byl opravdu vyrovnaný. Zpětně si říkám, že jsem si měla víc věřit. V tom je můj největší problém.

Dá se tato medaile porovnat s vašimi dvěma předchozími?
Získat placku je čím dál těžší, protože úroveň se rok od roku zvedá. Šampionáty jsou stále kvalitnější a náročnější, takže o to víc si člověk váží, když uspěje. Přesto ale pořád cítím zklamání.

V semifinále jste nakonec nestačila na Alexandru Ordinovou z Ruska, jak se vám proti ní boxovalo?
Myslím si, že Ruska byla k poražení. Bohužel jsem v semifinále byla docela marná, nešlo mi vůbec nic. Fyzička, pohyb, vše bylo, jenže můj největší nepřítel byla moje hlava.

Jak byste zhodnotila vaše předchozí zápasy s Maďarkou Ramónu Korcsmárosovou a Jelenou Janičijevičovou ze Srbska? S losem byla spokojenost?
Když jsem na šampionát odjížděla, přála jsem si volný los a pak Maďarku, a to mi také vyšlo, takže los byl dokonalý. První zápas s Maďarkou se mi povedl. Ona má tlačivý styl, který mi vyhovuje, protože jsem spíš technik. To samé bylo i se Srbkou, kterou jsem porazila díky pohybu a rychlosti.

Co říkal na bronz kouč Pavel Dostál?
Trenér byl s výkony spokojený. Nikdo nečekal, že medaili přivezu.

Jak se vám líbilo zázemí na šampionátu?
V Bulharsku se koná každý rok jeden z nejprestižnějších turnajů, takže organizaci mají opravdu v malíčku.

Co vás čeká nyní?
Ještě nevím, jaký je můj přesný plán na příští rok, takže jsem sama docela zvědavá.