Jako první jsme navštívili ZŠ v Lužné, pak rakovnickou 3. ZŠ a pokračujeme tělocvikem v Kounově. Na venkovním hřišti za školou jsme zastihli učitelku Markétu Křikavovou, která měla zrovna na starosti druhou a třetí třídu.
Děti zářily štěstím, na hodinu se soustředily, aby podaly co nejlepší výkony. Převážnou část hodiny se soutěžilo, hlavně s míčem… Jak je s žáky spokojená paní učitelka?
Jak moc škola podporuje své žáky v tělesné výchově?
Naše škola určitě žáky v tělesné výchově podporuje. Dokazují to už i volitelné kroužky, kde je možné si vybrat pár sportovních kroužků. Dokonce se v naší škole loni také uskutečnila první školní olympiáda, která měla u dětí obrovský úspěch.
Kterých kolektivních her v rámci turnajů se vaše škola účastní?
Jelikož je zde pro kluky na druhém stupni kroužek florbalu, tak se snažíme účastnit všemožných florbalových turnajů, dokonce hrajeme i nějaká přátelská utkání, která nám dodají více zkušeností. Pak jsme si ve škole s dětmi oblíbili hru s názvem beeball, což je taková forma baseballu v tělocvičně a děti to mají moc rády, takže i v této hře jsme se účastnili turnaje. Dále pak fotbal a různé menší formy fotbalu.
Posíláte žáky na atletické závody?
Na atletické závody jezdíme především s žáky na prvním stupni. Na druhém už je poměrně větší problém dát dohromady talentované jedince. Navíc se i z důvodu nedostatku vybavení nemůžeme třeba účastnit závodů, které zahrnují skok vysoký, tak jsme trošku limitováni. Ale jinak si žáci atletické závody většinou moc užívají.
Zajímáte se i o jiné soutěže, které se sportem souvisí?
Dvakrát se naše škola účastnila Olympijského víceboje v projektu Česko sportuje. Žáci plnili všemožné disciplíny, které jsme pak zapisovali do počítače. Občas jsme si u toho užili i docela legraci a žáci se předháněli.
Pořádá vaše škola nějaké závody?
Naše škola bohužel žádné závody nepořádá. Ale můžeme o tom začít uvažovat. Ničemu se nebráníme. I když prostory k tomu zase až tak velké nemáme, především co se týče vnitřních sportovních aktivit. Ale na venkovním hřišti, které máme krásné, by určitě nějaká soutěž proběhnout mohla.
Jakých kurzů se účastníte?
Žáci se již druhým rokem budou moci účastnit lyžařského kurzu, který měl loni obrovský úspěch. Dále jsme absolvovali s žáky několik cyklovýletů. V loňském roce si i část žáků vyzkoušela svoji odvahu v lanovém centru, kde někteří doslova překonali svoje očekávání a myslím, že jim to mnohé o sobě ukázalo. Na prvním stupni také žáci vyjíždějí na pravidelnou výuku plavání a bruslení.
Je v dnešní době těžké naplnit tělocvičnu? Mají děti o tělesnou výchovu ještě zájem?
V naší tělocvičně to zase tak těžké není (smích). Nedisponujeme velkými prostory pro vnitřní výuku, ale s tím se asi potýká každá venkovská škola. Co se týče zájmu – první stupeň rozhodně bere tělesnou výchovu jako prostředek k vybití a užijí si trošku té volnosti. Na druhém stupni už je pak řada i na nás, učitelích tělocviku, umět ty děti nějakým způsobem zaujmout, aby jejich vztah k pohybu byl co nejvíce pozitivní. Ne každý má na sport nadání, což si uvědomujeme, tím spíš se snažíme o to, aby ho i ti méně nadaní nezatracovali.
Myslíte si, že dřív byly děti víc koordinačně schopné, nebo se to tak všeobecně jen říká?
Bohužel tady budu muset říct ano. Vidím obrovský rozdíl v koordinaci dětí. Mohu porovnávat třeba s mou generací a myslím, že to fungovalo úplně jinak. Pro většinu dětí jsou ty dvě hodiny tělesné výchovy v podstatě maximum pohybu, který v týdnu mají. Myslím si, že je to i trošku dané tím, že jsme na okraji okresu. Věřím, že by i ty nadané děti pro sport do kroužků chodily, ale Rakovník i Louny už pár kilometrů jsou. Co mě jako tělocvikáře může jen těšit, že možná tím, že bydlí většina na vesnici, tak se pohybují venku podstatně více jak děti ve městech.
Co může udělat učitel pro to, aby své studenty zaujal a přilákal jejich pozornost, nebo je přiměl k pravidelné docházce nebo zlepšení?
Jak jsem zmínila už výše, je třeba děti trošku motivovat. Dělat pestré hodiny, které nejsou moc stereotypní, spíše naopak. Být jim i on sám takovým vzorem. Jinými slovy, je dobré, když žáci vidí, že vy sami umíte to, co po nich chcete. Nesmí to být pro děti „trest", jít běhat a cvičit. Musí to vše být spojeno i s určitou formou zábavy.
Stává se vám, že chodí studenti s omluvenkami, že nemohou cvičit? Pokud ano, co je důvodem?
Děti chodí s nejrůznějšími omluvenkami. Některým kolikrát ani nelze uvěřit. Většinou je ale přijmu a respektuji je. Samozřejmě, pokud přijde někdo 5x po sobě s jakýmkoliv důvodem, už je mi to podezřelé a začnu to nějakým způsobem řešit. Nejčastější výmluvou asi bývá to, že si zapomněli věci na tělocvik, což je pak složité s tím něco udělat. Každopádně na vše se má koukat dvojíma očima. Alespoň mi to dokazuje, že máme čistotné děti a necvičí celý rok v jednom (smích).
Blíží se zima, mají děti hodiny venku nebo v tělocvičně?
Zatím se snažíme využívat každého paprsku, který nám na venkovní hřiště zasvítí. Jak jsem již zmínila, tělocvična není úplně z řad velikánů, a když pak máte na prakticky volejbalové hřiště vtěsnat 30 dětí, je to docela náročné. A to nejen pro pohyb dětí, ale i pro sluchové ústrojí učitele. Protože akustika v tělocvičně je prostě úžasná.
Jak jste spokojena s materiálním vybavením vaší školy, není něco, co postrádáte?
Vždy je co postrádat, protože máme porovnání s tím, co kde jinde mají lepší. Samozřejmě mezery ve vybavení máme, a víme o tom. Snažíme se ale stále více vybavení vylepšovat, modernizovat, dokupovat. Já osobně postrádám množství různých náčiní – míče, hokejky, rukavice, … Snažíme se účastnit i soutěží, kde můžeme něco získávat. To je pro nás vždy dobrou motivací.
Máte na prvním stupni nějakého žáka/žákyni, který/á dosahuje výjimečných rekordů nebo kvalit?
Na to je těžká odpověď. Spousta dětí je výjimečných. U spousty z nich se může jejich talent projevit mnohem později. Že by tu byl ale nějaký úplně super výjimečný talent, to si zatím nemyslím. Třeba se ale pletu… Vidím zde spoustu dětí se zájmem o sport a sportovní aktivity, a to mě moc těší, povídáme o zápasech a závodech, které absolvovali o víkendech. I to je moc podstatné. Dát najevo, že nás zajímají i ty výkony mimo hodiny výuky ve škole.
A v minulosti byl tu někdo takový?
Jsem na škole třetím rokem, takže bohužel nemohu moc posoudit.
Co vám dělá v hodinách TV největší radost?
Mně osobně dělá obrovskou radost, když vidím zájem dětí. Když mi vypráví, jak se na tělocvik těší, a když vidím, že třeba začnou nějakou sportovní aktivitu i prožívat. Kolikrát mi udělá obrovskou radost, že i žák, který nemá, jak se říká, shůry dáno, je do toho tělocviku zapálený a rád se všeho účastní. Pak mi dělá obrovskou radost, když děti dokáží spolupracovat a nejde jen o to, být nejlepší. Což řešíme poměrně hodně často. Asi jako všude, jednou je hodina úžasná, která nás nabije všechny, a jednou už si říkáte, že dneska jste snad v blázinci.
Který sport nebo disciplínu mají obecně žáci nejradši?
Tak občas zkouší takové věci, jako že bychom si mohli tady lehnout a povídat si, takže možná tato disciplína by byla ta nej, kdybyste se zeptali jich. Já osobně si myslím, že mají opravdu rádi florbal (máme zde i kroužek), baseball a všechny druhy míčových her. Na prvním stupni asi jasně vede vybíjená – všichni proti všem. To jsou kolikrát takové „bomby", že si říkám, že opravdu nemají mezi sebou slitování (smích).
Máte přehled o tom, jak si pohybově děti vedou i mimo školu ve svém volnu?
Již jsem zmiňovala, o dětech, co sportují i mimo školu, vím skoro vše. Řešíme vždy výsledky zápasu či závodu. Myslím, že je důležité, že vidí, že se o to zajímám a můžeme si o tom popovídat i v rámci školy. Protože i to do tělocviku patří.
Jste zapojeni v nějakém projektu?
Dva roky jsme byli zapojeni v Olympijském víceboji a pravděpodobně se ho budeme účastnit i letošní rok.
Mají děti přehled o netradičních sportech? Mohou si u vás nějaké vyzkoušet?
Určité povědomí jistě děti mají. Občas nějaké netradiční sporty do výuky zavedeme také. Využíváme třeba ringo, létající talíř, pak různou formu míčů a míčků. Takže ano, občas něco zkoušíme, a když se to uchytí a žáky to baví, věnujeme se tomu více.
Máte nějaké přání pro děti nebo pro školu celkově?
Přání mám mnoho. Pro děti je to určitě to, ať si najdou k pohybu trošku cestu. Že tělesná výchova by pro ně neměla být za trest, spíše naopak. Mám přání mít hodné děti, které nebudou křičet a vše pochopí hned, poslechnou na slovo… Ale víte jak… To by asi pak nebyla ani pro mě taková zábava (smích).
V sobotním tištěném vydání se můžete těšit na zpověď Libora Šímy, kterého jsme na 3. ZŠ v Rakovníku zastihli s osmáky.