Stejná parta
Už několik let k soukromému zemědělci Tomáši Klímovi jezdí parta Slováků od Púchova. Studenti jsou mezi nimi také, ale většinou jsou i trochu odrostlejší. Na pracovním elánu to ale není znát, stačí zajet na pole.
Strhané štoky na chmelovou káru rovná Jan Štěpánek s kolegou Štefanem Kozovým, oba z Púchova.
Pan Štefan si vlastně přijel očesat to, co na jaře zapíchal a zavedl. Práci zvládají dobře, jen kdyby nebylo takové vedro.

Jan Štěpánek byl na chmelu poprvé. Dalo by se říci, že se do Čech vrátil, protože má kořeny v Hradci Králové. „Jsem rád, že jsem trochu poznal, jak se chmel pěstuje i jak se dělá pivo. Vůbec toho nelituji," tvrdil Jan Štěpánek. Oba pánové se shodli na tom, že jim od teď bude pivo více chutnat.

Gazdina
Práci sehnali přes gazdinu, se kterou pan Štefan pracoval v Matadoru Púchov. Mária Rosinová dělá gazdinu už několik let.

„Za tu dobu jsem poznala už několik vedoucích. A je poznat, jak který si váží lidí. U pana Klímy jsme spokojení. Ještě je tu jeden takový vedoucí, ke kterému jezdíme na jaře," pochvalovala si Mária Rosinová.
Dělat gazdinu znamená doma na Slovensku dát dohromady partu lidí, kteří jsou ochotni na chmel jet. Jezdí ti, co nemají práci, a to hlavně na jaře. V létě o prázdninách se hlásí i studenti.

„Někdy je těžké vyhovět všem. Na jaře nás přijíždí čtrnáct. To je práce ve chmelu o hodně těžší než teď. Proto ten, kdo má zájem, jede i teď. Pokud někdo nemůže, doplní ho někdo jiný," vysvětlovala paní Mária.
Na Slovensku je těžké sehnat práci, zejména brigádu pro studenty, proto sem rádi jezdí a pracují dobře.

„Když bychom nepracovali, pan Klíma by nás tu asi nechtěl, neplatil by nám jen tak cestu."

Česáči si pochvalovali pěkné nové ubytování, novou koupelnu i záchody. Dokonce mají i televizi a satelit, aby mohli sledovat slovenské programy.

Příjemné ubytování je podle gazdiny velmi důležité, protože mizerné podmínky lidi ubíjí. Není proto divu, že se sem brigádníci pokaždé těší. Chmel pro ně neznamená jen práci, ale také příjemné setkání se známými lidmi. Když padne poslední štok, následuje samozřejmě parádní dočesná.

Výnos
Tomáš Klíma pěstuje chmel na šesti hektarech. Sklizeň zajišťuje dvacet šest lidí. Chmele trvají zhruba pět dní. I tady na opuce je letos chmel slabší, co se týká výnosu. Obsah alfa hořkých kyselin je také vyšší. Rostliny jsou slabší a mají krátké pazochy. Hlávky jsou krátké a je jich méně.

„Odhaduji, že výnos se bude pohybovat kolem deseti metráků z hektaru. Běžně tady dosahujeme dvanácti, třinácti metráků jako průměr. Dobrý rok znamená patnáct metráků," řekl Tomáš Klíma. „Odbyt je zajištěn. Neměli jsme s ním problém ani v loňském roce, kdy se řada chmelnic neobdělávala," pokračoval Klíma.

Chmel se suší na komorové sušárně v Srbči. Sešlapaný do hranolů se nyní už označuje samolepícím štítkem s čárovým kódem oproti v minulosti přišívaným známkám.

Zdravotní stav rostlin je dobrý. Svilušku i perenosporu zvládli ošetřit včas a s menším počtem postřiků.
To je výhoda opuky oproti červenici. Červenice drží vláhu nahoře, takže plísně na rostlinách narůstají. Naopak opuka drží vodu dole, navíc chmelnice jsou na kopci, takže je tam vzduch.

„Opuka je velmi propustná, proto se dá do ní vjet i v době, kde to kvůli vodě jinde nejde.V jarním období opuka slouží jako akumulační kamna. Přes den se kameny nahřejí a v noci sálají teplo. Opuka také lépe podrží vodu," vysvětlil rozdíl Tomáš Klíma.

To je jeden z důvodů, proč tady chmel dal oproti jiným oblastem regionu celkem slušný výnos, i když se za traktory na cestách kolem chmelnic prášilo. „I tady jsme měli chmelnice na červenici, ale ty jsme zrušili. Špatně se do nich jezdilo a o hodně více jsme dali za chemické ošetření," zkonstatoval Klíma. ⋌