Kliknutím zvětšíteKalendář ukazoval 23. září 2017. Nová toužebně očekávaná cisterna byla tehdy hasičům do užívání slavnostně předána v rámci oslav 520 let od povýšení Škvorce na městys. Klíče od nového vozu předal bývalému hasičskému veliteli Miloši Makalovi tehdejší starosta Škvorce Antonín Rubín. Automobilu i hasičům pak požehnal zástupce církve otec Konstantin.
Jasně červená Tatra v odstínu RAL 3024, kterou dodala firma Kobit-THZ, stála celkově necelých osm milionů korun. Hasiči ve Škvorci ji mohli získat jedině díky významné dotaci z Evropské unie. V rámci integrovaného operačního programu se EU podílela na jejím zakoupení částkou bezmála sedm milionů korun.
„O pořízení nové cisterny jsme snili už dlouho, v podstatě od doby, kdy jsem nastoupil ke škvoreckým hasičům, když mi bylo 15 let,“ říká současný velitel dobrovolných hasičů i výjezdové jednotky, šestadvacetiletý Marek Mandík.
Jenže najít v obecní pokladně tak velkou sumu bylo jen přání. Stav bezmála padesát let starého trambusu, nazvaného Mates, se horšil, jeho stav byl nevyhovující. Až by se dalo říci, že pro cestující nebyl bezpečný. „Když za mnou přišla členka zastupitelstva Eva Stašková, že je možnost získat dotaci z Evropské unie na pořízení nového vozu, zajásal jsem, souhlasil a věřil, že to vyjde. Dokud ale auto nestálo před hasičárnou, stále jsem byl na pochybách,“ přiznává současný velitel.
Husí kůže
Bylo nutné zvolit správnou konfiguraci tak, aby co nejvíce vyhovovala potřebám jednotky. „Preferovali jsme podvozek Tatra kvůli terénní náročnosti okolí. Věděli jsme, že potřebujeme kabinu pro šest osob a
velkou zásobu vody. Když jsme ve firmě Kobit THZ ve Slatiňanech viděli náš vůz, spolu s ostatními členy sboru jsme doslova zajásali. Vidět za čelním sklem honosit se nápis Hasiči Škvorec, to byla nádhera!“ vzpomíná Marek Mandík.
Když pak, těsně před oslavami, Tatra přijela do Škvorce, byli všichni netrpěliví a nedočkaví. „Pamatuji si to, jako kdyby to bylo dnes, čekali jsme venku na automobil, a když vyjížděl ze zatáčky k hasičárně, naskočila mi husí kůže. Určitě to tak měli i ostatní chlapi,“ líčí emotivní okamžiky velitel hasičů.
Škvorečtí hasiči se začali seznamovat s novým vozem a ten byl zařazen do výjezdové činnosti ke konci roku 2017. První výjezd na sebe nenechal dlouho čekat. „Ve vedlejší vesnici Sibřina odpalovali na Silvestra rachejtle a zapálili celou bednu s petardami. Tehdy jsme poprvé vyjeli,“ vzpomíná Jan Zálabský, pravá ruka velitele výjezdové jednotky.
Hasiči jsou u všeho
Pořízení vozu na profesionální úrovni, díky evropským dotacím, byl obrovský milník v historii škvoreckých hasičů. „Nikdy jsme nedisponovali zcela novým vozem a posunulo nás to o čtyřicet let vpřed. Naše Tatra má za sebou bezmála stovku výjezdů k různým mimořádným událostem a je to nepostradatelný pomocník pro městys Škvorec a Třebohostice. A také si zahrála v seriálu Hasičárna Telecí. Dnes má na tachometru zhruba tři tisíce kilometrů,“ podotkl velitel Mandík.
Pro stavbu cisterny určené pro velkoobjemové hašení byl využit kopřivnický podvozek typu R35, tedy třínápravový speciál se čtyřdveřovou kabinou pro mužstvo. „V kabině je uloženo všech šest dýchacích přístrojů a tři náhradní tlakové láhve. Vůz se dokáže brodit klidnou vodou až do hloubky 120 centimetrů. Nádrž do svých útrob pojme 8500 litrů vody a 510 litrů pěnidla,“ dodal Jan Zálabský.
„Bez hasičů si život ve Škvorci představit neumím. Jsou u všeho, pořádají ročně několik tradičních akcí, na jiných zajišťují občerstvení, starají se o bezpečnost, pořádají besedy ve školách, při nouzovém stavu rozváželi dezinfekci a roušky,“ chválí dobrovolné hasiče starostka Martina Vodičková. Hasiči také dobrovolnicky zajišťují rozvoz nádob na tříděný odpad do domácností. „Spolek dobrovolných hasičů jsme připraveni podporovat i nadále. Pro výjezdovou jednotku jsme nedávno zakoupili defibrilátor. Také jsme schválili jeden milion korun na opravu druhého výjezdového vozidla,“ dodala starostka Martina Vodičková.
Jan Zálabský: Stačí závan kouře a ohlížím se, co hoří
U hasičů působí šestým rokem, je zástupcem velitele dobrovolných hasičů ve Škvorci u Prahy a pravou rukou velitele zásahové jednotky. Vyučil se kuchařem-číšníkem a v obci provozuje hospodu. Jak může, míří k hasičům. To je čtyřiatřicetiletý Jan Zálabský.
Byl to asi velký rozdíl, když jste usedl do nové Tatry, pořízené z prostředků EU?
Co si budeme povídat, náš prastarý vůz přezdívaný Mates jsme měli rádi, ale byl za hranicí svého života. Nová Tatra, to je něco neskutečného, o čem jsme snili. Díky dotacím z Evropské unie se to podařilo. Jinak bychom museli stále jezdit Škodou 706 RTHP, tzv. Matesem, nebo také Trambusem, a to si nejsem jistý, jestli bychom se nedostali do velkých problémů. Mates byl téměř půl století starý vůz, který se dařilo udržovat v pojízdném stavu jen díky velkému úsilí strojníků a všech hasičů ve výjezdové jednotce.
Naštěstí přišla možnost dotace z prostředků fondů EU…
…přesně tak. Tuhle možnost jsme „chytli za pačesy“ a věděli, že uděláme vše pro její získání. Podařilo se.
Škvorečtí hasiči jsou zařazeni do JPO III/1, Jednotky požární ochrany – kategorie III. Co to znamená?
Ze zákona musíme po ohlášení poplachu vyjet do deseti minut s jedním družstvem a zasahujeme nejen v katastru naší obce, ale i mimo něj.
Kolik hasičů vyjíždí a jak početná je výjezdová skupina?
Hasičský vůz má šest míst – řidič, velitel družstva a čtyři místa pro hasiče. Vyjet můžeme ve chvíli, kdy jsme připraveni minimálně čtyři – řidič, velitel a dva hasiči. Ze zákona musíme mít minimálně 12 členů schopných výjezdu, nás je takových dvaadvacet.
A co se týče Sboru dobrovolných hasičů, jak jste na tom ve Škvorci?
Je nás přes stovku a mám radost, že tu je i mládežnická základna.
Jak dlouho se věnujete hasičině?
Hasiče jsem okukoval odmala, ale nebyl tu mládežnický kroužek. A tak jsem hrál fotbal, ale toho jsem kvůli nedostatku času nechal. V obci totiž provozuji Hospodu U Zálabských, kde pokračuji v rodinné tradici. Před šesti lety mě kamarádi přivedli mezi dobrovolné hasiče. Tehdy se zrovna zakládal kroužek mladých, což mě nadchlo. A určitě k tomu přispěla myšlenka pomáhat lidem. O tom hasičská činnost je.
Pamatujete se na první výjezd s novým vozem?
To bylo hned po jeho uvedení do provozu. Na Silvestra jsme jeli do sousední Sibřiny, kde odpalovali petardy a ty zapálily celý paklík, který se rozhořel.
A nejkurióznější případy?
Ty mám spojeny ještě s našim starým vozem. Bylo ráno a jeli jsme k požáru lesa do sousedních Úval. Ukázalo se ale, že to nebyl požár, ale ranní mlha stoupající z lesa. Do Úval jsme zanedlouho jeli k dalšímu požáru lesa, ze kterého se ale vyklubal dým z komína parní lokomotivy.
Nejdramatičtější výjezdy?
Třeba požár rodinného domu ve Skřivanech, kde pánovi hořela střecha nad hlavou a my jsme s velitelem Mandíkem ještě navíc zevnitř vytáhli dvě desetikilové láhve s propan-butanem. Taky jsme hasili velký požár chladíren v Mochově, nedávno to byl zase požár bývalého masokombinátu v Úvalech. Takřka polovina výjezdů je k požárům, zbytek tvoří technická pomoc – pády stromů, čerpání vody i hledání osob.
Jak často cvičíte a jak často vyjíždíte?
Máme kolem třiceti ostrých výjezdů do roka. Členové výjezdové jednotky se scházejí jednou týdně, vždy ve čtvrtek, a buď se školíme v klubovně, nebo pracujeme s technikou. Dobrovolní hasiči jsou všude aktivní v pořádání akcí. To jsme i u nás – pořádáme karneval pro děti, společenský ples, čarodějnice, dětský den, soustředění pro hasičské děti, sběr železa, staročeské máje. A do toho se účastníme hasičských soutěží.
Jste profesně, v tomto případě hasičsky postižen?
To zcela jistě. Stačí závan kouře a už se ohlížím, co to hoří. Podle vůně kouře se pokouším určit, co hoří, zda je to čistý oheň, či nějaký nepořádek. Když jedu autem a v dáli vidím komín kouře, v duchu si říkám, co se děje. Takže úsměvné rčení, že každý správný hasič musí být pyroman, u mě neplatí.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
