Profesionálním kuchařem je už od osmnácti let. „O vaření jsem se zajímal odmala. Nejvíce mě bavily knedlíky,“ vzpomíná Miloš Kopal na dobu, kdy v kuchyni rád pomáhal své babičce.
Vyučil se v oboru kuchař číšník a po škole odjel sbírat zkušenosti do zahraničí, kde se časem vypracoval na pozici šéfkuchaře.
play_fill
„Vařil jsem v Německu, Itálii a na Mallorce. Na španělském ostrově jsem například chystal cateringy při natáčení, vařil pro ambasádu nebo připravoval jídla na akce na lodích,“ říká Kopal, který v zahraničí pracoval jako šéfkuchař a později manažer deset let.
Také v Česku už přes dvacet let pracuje jako manažer mezinárodní firmy zabývající se gastronomií a kávou, kde je i součástí týmu, který sbírá úspěchy v kuchařských soutěžích.
Před každou soutěží spolu kuchaři trénují. „Je to o čase, o rychlosti, o surovinách a především o spolupráci v týmu. Člověk se stále učí. Například na prvním tréninku jsme se museli přizpůsobit nemocničnímu prostředí, příště zase jinému,“ vypráví Kopal, kterého v únoru příštího roku čeká kuchařská olympiáda německém Stuttgartu.
Věnuje se i filmovému foodstyllingu, s nímž se po zkušenostech v zahraničí vrátil i po návratu do České republiky. Chystal jídlo pro filmy Román pro muže, Dědictví aneb Kurvahošigutntág 2, Přes prsty nebo pro televizní pořady Prima vařečka, Sama doma a Prima jízda.
Super potraviny, zelenina a koření
A co si Miloš Kopal rád uvaří sám pro sebe? „Mám rád italskou kuchyni. Pro její jednoduchost, rychlost, chuť a skvělé suroviny. Také rád vařím českou kuchyni, ale odlehčenou. Tedy super potraviny, hodně zeleniny a koření,“ vysvětluje. Odpočívat prý neumí, ve volném čase zase vaří.
V Litni pořádá kurzy vaření a svým žákům na nich předává své zkušenosti, které nasbíral v Evropě.
„Návštěvníci kurzu jsou vždy maximálně čtyři, abych se jim mohl dostatečně věnovat a opravdu se všechno naučili,“ připomíná Kopal, který nejraději vaří venku na otevřeném ohništi.
play_fill
V šestihodinových kurzech, jejichž cena je kolem pěti tisíc korun, se zaměřuje zejména na italskou, středomořskou a bavorskou kuchyni, záleží ale i na přání zákazníka. Lze si přitom vybrat z několika menu. Například v rámci italského menu se účastníci naučí uvařit liškovou polévku, plněné lilky, zajíce na česneku s rozmarýnem, mangold s máslem a parmazánem a rýžový dort s pomerančem.
Kurz zaměřený na grilování zase nabízí vepřovou panenku po provensálsku, kuřecí játra ve slanině, kuřecí srdíčka marinovaná v koriandru, vepřový kotlet plněný kozím sýrem a domácím pestem, rib-eye steak - vysoký roštěnec, flank steak - pupek a rump steak - květovou špičku. „Samozřejmě vysvětlím, jak se používají bylinky, které maso se nakládá a proč i další náležitosti,“ dodává kuchař. Všechno, co se v Litni při kurzech uvaří, se také vzápětí sní.
Kromě kurzů vaření pořádá Kopal v Litni i zážitkovou gastronomii, kdy u něho hostují i jiní šéfkuchaři, třeba Zdeněk Křížek nebo Jiří Středa.
„Při vaření využívám zejména regionální potraviny, ryby z Lážovic, steaky z Tetína, sýry a mléko z Bělče, oleje - kmínový, chilli s hořčicí, makový - z Dobříše. Už pět let také spolupracuji s vinařem Zdeňkem Benešem z Karlštejna, od kterého beru vína. Jsou úžasná, zemitá,“ líčí kuchař, který se domluvil na spolupráci i s místním kovářem.
„Jezdí ke mně na teambuildingy, kdy si zájemci vyrobí pod jeho vedením například otvíráky nebo si ukovají jehly na špízy,“ dodává Kopal, který vede kurzy nejen v češtině, ale také v němčině nebo italštině. Do Litně totiž míří i cizinci, kteří se chtějí naučit českou kuchyni, zejména Němci.
Sklizeň hroznů už v příštím roce
Sám letos na jaře založil v Litni vinici. Vedle révy tam budou kvést i růže. „Růže se pěstují u vinic, protože když udeří padlí, zasáhne nejdříve právě růže,“ vysvětluje Kopal.
Z vinice s 850 hlavami prý bude už v příštím roce první sklizeň. „Chtěl bych vyrábět bio víno donau ryzlink rýnský a donau solaris. Jde o rezistentní odrůdy. Lidem bych chtěl ukázat, jak se pěstuje víno,“ vypráví Kopal cestou z vinice na zahradu, odkud je krásně vidět hrad Karlštejn.
Za domem se nachází i kamenná lavička pro novomanžele i další dvojice. „Vyráběl ji sochař Petr Řezníček z Chválenic. Lavička má zhruba tunu, museli mi ji sem dát jeřábem,“ dodává kuchař.
