Kliknutím zvětšíteZ USA se vrátil kvůli rodině
Zakladatel firmy Josef Kužniar vystudoval brněnskou veterinární „výšku“. Po studiích nastoupil k veterinární správě, později do státního podniku Masný průmysl. V roce 1968 odjel na jednání do Washingtonu, kde představoval československé hygienické standardy ve zpracování masa. O invazi vojsk Varšavské smlouvy se dověděl v hotelu z televize. Američtí kolegové ho přesvědčovali, aby v USA zůstal, ale nemohl – měl v Praze manželku Martu a syny Petra a Pavla.
Po revoluci, v roce 1991, zúročil Josef Kužniar své bohaté zkušenosti z oboru a založil dnešní MASO-PROFIT. Mezi zaměstnanci proslul výrokem „Buď to půjde, anebo to půjde.“ Firma o svého zakladatele přišla v roce 2008 a dnes ji vedou právě jeho synové Petr a Pavel.
Ani u nich však rodinná linie nekončí. Pavlův syn Jiří se ve firmě stará o IT a inovace, Petrův syn Martin zajišťuje marketing. Společnost má hlavní sídlo a sklad v pražských Hrdlořezech. Dvě prodejny má v Praze, další v Brně a v Ostravě. Pražská prodejna v Průmyslové ulici se orientuje na gastro, zbytek jsou především řeznické potřeby.
MASO-PROFIT se 130 zaměstnanci dodává technologie a vybavení řeznictvím, pekárnám, pivovarům, do mlékárenství, obchodním řetězcům i restauracím. Mezi jeho klienty patří drobné podniky i velcí hráči jako Hamé, Tesco, KFC, Bageterie Boulevard, Ahold, Steinex či řeznictví Krásno. V „řezničině“ firma dodává technologické vybavení pro obory jatečnictví, bourání a zpracování masa.
„Navrhujeme bourárny, výrobny, prodejny, kuchyně, fastfoody. Samozřejmostí je pravidelná péče, seřizování, záruční a pozáruční opravy, brousíme řezná složení, kuchyňské nože, ale je toho mnohem více,“ dodává Petr Kužniar.
Většina dodavatelů technologií a vybavení je zahraničních, typicky jsou to německé, italské a další evropské firmy.
Dramatické chvíle ve firmě zažili v roce 2015, kdy hlavní pražskou budovu zachvátil požár. „Náš provoz tenhle průšvih nezastavil, vše jsme rekonstruovali za plného provozu,“ říká Martin Kužniar, který se podílel na novém vzhledu interiéru, do kterého zakomponoval i dědečkův legendární výrok.
V rodinné firmě dělá každý něco
MASO-PROFIT je typická rodinná firma – Pavlův syn Jiří se stará o IT a inovace, parketou Petrova syna Martina je zase marketing. A Pavlova manželka zase pracuje v administrativě. Petr i Pavel přiznávají, že je nikdy nenapadlo, že by firmu opustili.
„To mě nikdy nenapadlo. Občas si říkám, jak někdo může podnikat s deseti různými firmami v deseti oborech, to pak nemůže mít pořádně na nic čas. Ale jde to, my jako MASO-PROFIT zase děláme poměrně hodně aktivit v rámci jedné společnosti, takže je to různorodé. Baví mě hlavně to, když se věci podaří a když je výsledek uspokojivý. Když má dobrý pocit zákazník, mám ho i já,“ říká Petr.
A Pavel dodává: „Jsem rád, že děláme v našem oboru. Mě hodně baví práce se zákazníky. Když dokážeme vymyslet nějaké řešení nebo nabídnout něco, co zákazník posléze ocení a řekne nám, že jsme mu pomohli. Například, že jsme mu dodali kvalitnější nebo levnější stroj. Mám taky rád, když je vidět, že se někam posouváme.“
Bratři se v rodinné firmě řídí heslem táty: Buď to půjde, anebo to půjde
/ROZHOVOR/ Firmu MASO-PROFIT vedou bratři Petr a Pavel Kužniarovi, kteří navazují na činnost svého otce, jenž firmu založil. Řeznicko-uzenářský obchod měl ale už jejich dědeček. Firma má 130 zaměstnanců, centrálu a dvě prodejny v Praze, obchody má i v Brně a v Ostravě. Pavlův syn Jiří se ve firmě stará o IT a inovace, Petrův syn Martin zajišťuje marketing. Pavlova manželka ve společnosti pracuje také, a to v administrativě. Tedy ukázková rodinná firma.
Když byste měli laikovi, jako jsem já, říci stručně, co je MASO-PROFIT a komu dodáváte, co řeknete?
Petr: Do provozů pro zpracování masa dodáváme technologie – to jsou třeba kutry, narážky, řezačky, vakuové baličky a další produkty včetně celých systémových řešení. Do gastronomických provozů dodáváme například konvektomaty a multifunkční pánve. V e-shopu nejvíc prodáváme potřeby pro domácí uzení, to jsou hlavně štěpky a střeva.
A nějaké speciality, pro fajnšmekry?
Pavel: Součástí našeho sortimentu jsou i takové vychytávky jako třeba elektrohydraulická ruka, která slouží ke snadné manipulaci s poraženými zvířaty.
Hádáte se při vedení firmy často? Pokud ano, jak to končí?
Petr: Nehádáme se nikdy, vždycky se nějak domluvíme. Někdy můžeme mít nepatrně odlišný názor, ale neřešíme nic tak radikálně, abychom se kvůli tomu hádali. Řešení zpravidla vykrystalizuje časem. Protože máme oba stejný cíl, což je být co nejlepší, většinou se ale na všem důležitém shodneme.
Pavel: Nepamatuju si, že bychom se někdy pohádali. Pokud někdy máme jiný názor, snadno se dobereme k řešení, které vyhovuje oběma.
Kdy jste vy dva přičichli k masu, k firmě?
Petr: Oba jsme pomáhali našemu tátovi firmu zakládat, u technologií pro zpracování masa jsme tedy už od poměrně mladého věku.
Pavel: S tátou jsme na různých věcech pracovali úplně od malička.
Pamatujete se na dědečka?
Petr: Ano, na jeho obchod už si ale nepamatuju. V době mého mládí už ho neměl a už jen občas chodil po zabijačkách. V kontaktu jsme byli i s druhým dědečkem, který byl zahradník, a kterému jsme v dětství hodně pomáhali.
Pavel: Často na něj vzpomínám. Zažil jsem ho už jako důchodce, takže si ho tolik nespojuju s prací, ale vzpomínám na něj jako na dědu. Jezdili jsme k němu na prázdniny, často si s námi hrál. Jeho koníčkem byla řezbařina, měl plnou stodolu dřeva a pořád vyřezával stojánky na knihy a podobně.
A co tatínek, co vám vštěpoval? Nebyl někdy až moc urputný, pro mladé kluky otravný?
Petr: Urputný vůbec nebyl. Od mala nás bral ke každé práci, a díky tomu jsme byli zvyklí pomáhat a pracovat. I když jsme na začátku museli spíš zdržovat. Pamatuju si, jak jsem spadl do jámy, kterou kopal. Nicméně tahle vzájemná pomoc a spolupráce se pak přenesla do budování firmy, a nejen tam. Svépomocí jsme například patnáct let stavěli dům.
Pavel: Vůbec ne. Vychovával nás takovým zvláštním způsobem, dokázal nás totiž fantasticky motivovat a nasměrovat, aniž bychom to vůbec tušili. Pořád jsme spolu něco dělali. Pamatuju si, že jsme třeba společně rozdělali nějakou práci a domluvili se, že až táta přijde z práce, budeme pokračovat. Já jsem to mezitím ale dodělal a těšil jsem se, až uvidím, jak z toho má táta radost. Díky tomuhle všemu jsme i pak dál v životě my tři dokázali perfektně spolupracovat.
Kolem firmy se mluví jen a jen o chlapech. Jakou roli ve firmě hrají vaše manželky?
Petr: Já to odděluju. Nemám totiž moc rád, když se doma řeší pracovní záležitosti. Viděl jsem to u táty s mámou, kteří ve firmě dělali oba, a tak se prací žilo i doma. Přijde mi, že takhle člověk nemá šanci si pořádně odpočinout, i když to samozřejmě neplatí stoprocentně. Ačkoli jsme rodinná firma, nemyslím si, že je nutné, aby celá rodina vždycky pracovala na jednom místě.
Pavel: Moje manželka ve firmě pracuje a je s ní spjatá, nesmí to ale příliš přerůstat do osobního života.
Jaké byly ty poslední dva roky pro restaurace, pro gastro?
Petr: Byly složité. Je vidět, že potravinářský průmysl funguje, ale restaurace dostaly těžký zásah. Když někomu zakážete do restaurací chodit a zavřete je, tak už z logiky věci vyplývá, že ten byznys poškodíte. Samozřejmě vznikla řešení, jako je balení jídel do krabiček. Ti, kteří to dělají dobře, vždycky nakonec přežijí.
Pavel: Obecně je to pro gastronomii samozřejmě těžké období, a protože jsme na ni poměrně úzce navázáni, tak ani pro nás to není jednoduché. Investice do gastra jsou malé, a tím pádem jsou i obraty menší. Na druhou stranu se poměrně daří řezničině, takže tam se ta ztráta dá
částečně vykompenzovat. Tenhle propad bude nicméně dlouhodobý, gastronomie se nevzpamatuje za půl roku, bude to nějakou dobu trvat.
Stále přednášíte na vysokých školách?
Pavel: Pan doktor Kameník mě jednou za čas pozve na VFU Brno, kde buď studentům odpřednáším něco oborového, nebo v rámci semináře odprezentuju firmu. Je příjemné a potěšující, když se povede studenty zaujmout.
Pánové, kdy jste si naposledy vzpomněli na heslo vašeho táty „Buď to půjde, anebo to půjde“? Aneb kdy jste řešili poslední průšvih, nedorozumění, potíž…
Petr: V práci se podle toho řídím. Za skutečný průšvih ale považuju například záležitosti kolem zdraví a podobně, pracovní problémy se vždycky daly rozumně vyřešit. Vlastně je nepovažuju za problémy, ale za tu práci samotnou, taková prostě je. Například dneska jsme byli u zákazníka, kterému v provozu přestalo fungovat trafo, a tak jsme to museli operativně řešit a dodat mu nové. To je věc, která by potenciálně mohla být průšvih, ale zvládli jsme ji.
Pavel: Na to heslo si vzpomenu často. Bývá to ve chvílích, kdy si s nějakým problémem nevím úplně rady. Připomene mi, že každá situace má nějaké řešení, a většinou se nakonec opravdu objeví.
Pobavilo mě, když jsem na vašem webu našel, že prodáváte nůž – rybičku, bez „dépéhá“ za necelou stovku. Kdo ji kupuje?
Petr: Rybičky značky Mikov prodáváme jako dárkové předměty, které udělají radost všem věkovým kategoriím.
Je tam v nabídce nějaká taková další „vylomenina“?
Pavel: Vyrábíme si vlastní brandová trička a kšiltovky. Obzvlášť pyšní jsme na naši moderně řešenou zmijovku z funkčního materiálu, na které jsme spolupracovali s firmou Kama. Nově jsme začali prodávat vlastní kávu pod značkou „Kafe silné jako prase“.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
