„Rostliny na některých plochách vyhnily už na jaře. Loni byl chmel, dá se říci, rok 
v blátě. Spodní vody dodnes neklesly. Stačí hrábnout patnáct centimetrů hluboko a jste na blátě," popisoval situaci Šrámek.

Své udělal i nepříznivý vývoj počasí v červnu. Rostliny brzy napadla perenospora. Podpořila ji vysoká hladina spodní vody, nedostatek srážek a vysoké teploty. Tím se vše jen propařovalo. „Zkrátka doznívaly neduhy z minulého roku. Extrémních osm set milimetrů srážek, které tu loni spadly, do našeho kraje nepatří," podotkl Šrámek. Podle něj tu nejsou tak propustné půdy, aby se hladina spodní vody během jednoho roku vrátila do normálu. Přesto celkový výnos zatím po několika dnech česání vidí slibně.

První osýpka byla perfektní. Rostliny mají sice hodně špičatý habitus, ale nasazeno až od země. Problémem jsou chybějící, vyhnilé rostliny na podmáčených místech z minulého roku, řada slabých jednoprutových štoků.
Naopak výborná se zatím ukazuje kvalita. Chmel má vysoký obsah alfa hořkých kyselin.

Česačky se v Rakochmelu Kolešovice rozjely v sobotu třiadvacátého. Konec předpokládají kolem desátého září. Průběh sklizně zatím chmelař hodnotí jako dobrý s běžnými provozními závadami. Úterní a středeční déšť, při kterém spadlo zhruba dvacet milimetrů, sklizeň v žádném případě neztížil. Štoky, které strhávač ve chmelnici strhne, jsou zhruba za patnáct minut na sušárně.

Lidé při sklizni se během posledních let příliš nemění. Strojníci, traktoristé jsou většinou z řad místních nebo domácích brigádníků. Doplňují je brigádníci, většinou studenti ze stálé pracovní chmelové agentury, hlavně Moraváci převážně z okolí Přerova.

Poprvé se na chmel vypravila Aneta Klusáková a Karolína Miková. Nasedaly do chmelového vlaku v Ostravě, kde se vlastně potkaly. Nebyl to sice zvlášť vypravený vlak pro česáče, jen běžná linka, ale česáčů na chmel jím jelo plno.

„Bohužel, někteří se už na cestu posílili pivem. Brigáda je to ale zajímavá. Hledala jsem fyzickou práci. Nechtěla jsem sedět u kasy v supermarketu. Tady si „zamakáme," dostaneme se do kondičky a pak už budeme jen sedět ve škole. Tady děláme něco aktivně," vysvětlovala Aneta. Na chmelu oceňuje zvláštní atmosféru a dobré lidi. Popovídají si spolu ale jen o přestávkách, když jede česačka, tak to nejde. Jestli ale pojede za rok znovu, ještě neví.

„Ještě nejsme u konce. Když děláme dvanáct hodin, máme toho dost. V jedenáct si tak akorát lehneme a hned spíme. Začínáme pracovat ráno o půl sedmé," popisovala Aneta Klusáková.