Právě takové odrůdy pěstují v polních pokusech v LUPOFYTU Chrášťany ve spolupráci s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze Ruzyni. Ve čtvrtek byly sklizeny maloparclkovým kombajnem pokusné odrůdy pšenice ozimé.

Podle Pavla Růžka z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze Ruzyni, který se polními pokusy dlouhodobě zabývá, se za sucho dá mnohdy schovat ledacos. Například padlé obilí dávají zemědělci na vrub vlivu povětrnostních podmínek, ale porost je většinou napadený chorobou pat stébel.
Obrovské rezervy, které se zatím systematicky nijak neřeší, jsou v péči o půdu.

„Tu silně zanedbáváme všude. Zbytečně půdu utužujeme. Největším problémem je úbytek víceletých pícnin v osevních postupech. Ty jsou schopné nejen dodávat organickou hmotu půdě, ale i udržovat její krásnou strukturu. Zatím jsme víceleté pícniny nedokázali ničím nahradit a myslím si, že jich bude ještě méně, protože zřejmě dojde k dalšímu úbytku skotu kvůli ceně mléka," zkonstatoval Pavel Růžek.
Podle něj je škoda, že se neprosadila povinnost, část hmoty pro bioplynové stanice dodávat z víceletých pícnin. Zlepšila by se tím i schopnost půdy zadržovat vodu.

Vsakování vody na některých půdách výrazně zhoršuje obyčejná aplikace dusíku na povrch půdy, což mnohdy ani nedokáží zemědělci posoudit. „Například často ještě na umrzlé a mokré pole brzy na jaře se aplikují nitrátové formy dusíku, které se mohou po srážkách vyplavit a vzít sebou i další prvky rozhodující pro půdní strukturu, například vápník, hořčík. Pak chybí živiny v horní vrstvě půdy. Jenže to lze těžko změnit. Zemědělci už si to přinášejí ze školy a komplexních výzkumných prací na toto téma je málo a pořád se používají věci z dřívější doby," popisoval Pavel Růžek.

Další chybou je podle něj hnojení na slámu po sklizni. Při tom to může být zejména v suchých oblastech negativní, protože sláma se ze začátku nerozkládá a přítomný dusík není použit na rozklad slámy, ale rozkládá lehce rozložitelné organické látky v půdě. „To nyní musíme změnit zejména v suchých oblastech a využít slámu naopak k pokrytí povrchu půdy během léta, aby se tolik neprohřívala a udržela vodu. Jediným problémem je řepka, která vyžaduje brzké zpracování půdy v létě, kdy jakýkoliv přejezd techniky po poli způsobuje emise CO2 a z půdy mizí organická hmota," mínil Růžek. Tam, kde zemědělci dodávají do půdy organické hmoty dostatečné množství, obdělávání půdy v létě nevadí.

Kromě toho, že je Rakovnicko suchou oblastí, má ještě jedno specifikum. Není tu téměř nikde možnost, kde odebírat vodu na závlahy. Proto by se tu měly volit setrvalé systémy a vybírat plodiny se schopností vyprodukovat sušinu při menší spotřebě vody. Proto by tu měli zemědělci na prvním místě dbát o půdu. Nyní se tu zavádí nové způsoby obdělávání půdy, například její podrývání, ale to už je jen řešením následků.
„Navíc podrývání má jen dočasný účinek a má i řadu nepříznivých vlastností, jenže o těch nikdo moc neříká a připadá mi, že to ani nikdo nechce vědět. Stále je tu trend podrývání půdy. Často se ani ten, kdo půdu podrývá, nepodívá, v jakém stavu půda je. To není v tomto směru dobré, přesto se do toho dávají velké peníze," uzavřel Pavel Růžek.