„U nás na Rakovnicku došlo k založení agrochemického podniku před čtyřiceti lety. V jiných částech republiky už dávno pracovaly," řekl po přivítání všech Vladimír Hubáček.

Agrochemický podnik na Rakovnicku byl založený v roce 1976 v Mutějovicích, další provoz byl například v Pavlíkově, v Lubné a v Hořesedlích na nádraží. „Vedení okresu si nejdříve řeklo, že agrochemický podnik tady nemá cenu. Pak si se stavbou vzpomnělo na poslední chvíli. V tu dobu ale právě skončila dotační politika důležitá k tomu, aby se vůbec něco postavilo. V první řadě jsme se postarali o to, abychom byli schopni vykládat a zásobovat zemědělské podniky průmyslovými hnojivy," vysvětloval Hubáček.

Začala stavba jednotlivých provozů a činnost se rozšířila po celém okrese. Provozy pracují dodnes, jako například dva základní sklady průmyslových hnojiv. Výstavba provozů byla složitá, protože chyběly peníze. Podařilo se je nakonec vybudovat tak, aby podávaly dobré výkony. Právě při plánování skladu se nepodařilo prosadit velkou stavbu, ale za několik let se ukázala potřeba skladu dvakrát tak velkého.

Podobně to bylo i s technikou. Ředitel požadoval nakladače, které by naložily naráz alespoň tři metry kubické. Na okrese mu to vymlouvali, že je to moc drahé a že by stačily nakladače na jeden kubík. „Jenže já jim řekl, že k nim mám sedm traktorů škodovek a je to spočítané, aby něco udělaly. Měli jsme nakonec nakladače L34 a ty slouží dodnes," podotkl Hubáček.

Kromě hnojiv agrochemický podnik zajišťoval ochranu rostlin. Používal k tomu letadla, a tím mohl řešit speciální ochranu rostliny, jakou je chmel. Na Rakovnicku létali výborní piloti z tehdejšího Sovětského svazu na strojích Andula 2. „Dokonce nám zaseli i deset hektarů ječmene v Mutějovicích na zamokřené půdě. Dnes už je to promlčené, ale tenkrát se o tom vůbec nesmělo mluvit. Výsevek byl totiž o třicet procent vyšší, než to bylo běžné," prozradil Vladimír Hubáček.

Důležitou věcí bylo pro tehdejší ACHP výroba kompostů i jejich aplikace. Jako první dovážel ledek z Norska. Podnik se tenkrát snažil i prodávat zemědělskou techniku. O nakladače ale tehdy takový zájem nebyl, protože byly drahé. Navíc nestačila skladová kapacita. Dnes se zemědělská technika na nádraží v Hořesedlích prodává.
Kromě práce se v ACHP Hořesedly žilo také společenským životem. Zaměstnanci společně slavili Vánoce, dvakrát do roka se tu setkávali zaměstnanci v důchodovém věku. Uskutečnilo se pět reprezentačních podnikových plesů, první z nich v Dělnickém domě čtrnáct dní před jeho výbuchem.

Žádnou výjimkou nebyly ani mezinárodní návštěvy. Vladimír Hubáček vzpomněl na návštěvu z Mosambiku: „Zástupci země chtěli, aby na oplátku k nim přijelo několik techniků z Rakovníka, aby jim doma pomohli. Ministerstvo zemědělství to tenkrát vzalo vážně. My jsme začali vybírat lidi a učit se anglicky. Jenže pak tam přišly severní kmeny z hor, vládu smetly a bylo po spolupráci," vybavil si při promítání fotografií Vladimír Hubáček. ACHP spolupracoval také se Zemědělskou univerzitou v Praze Ruzyni. Pořádal semináře s odborníky z univerzity. V roce 2002 došlo ke sloučení Agros Hořesedly se společností Agro ZZN a firma se tak stala jednou z dvanácti společností Agro ZZN.